Měl bych se omluvit. Vím to, ale teď na to není správný čas. Claire už určitě spí, takže by nemělo smysl k ní jet a budit ji. Stejně ani nevím, čím bych začal. Že se jí omlouvám za to, že jsem jí neuchránil natolik, že jí George unesl? Že jsem po ní řval jako kretén? Nebo snad, že jsem jí málem utrhl zápěstí? Nevím. Je toho moc a já si nejdřív musím promyslet, co jí řeknu. Od té chvíle, co mě Tomas seřval, jsem se nehnul z místa. Na chvíli jsem usnul, a od té doby, co jsem se probudil, jsem přemýšlel nad tím, jak bych se omluvil Claire. Hlavou mi proudilo několik nápadů, ale já jsem se nemohl rozhodnout ani pro jeden. Pomalu jsem vstal z postele a zamířil jsem ke skříni. Vytáhl jsem z ní černé gatě, bílé uplé tílko a černou koženou bundu. Rychle jsem se převléknul a přes krk jsem si přehodil zlatý přívěšek. Perfektní.
Potřebuju se odreagovat a je pravda, že v klubu jsem nebyl už hodně dlouho. Stříkl jsem na sebe svou oblíbenou voňavku a do kapsy od bundy jsem strčil krabičku cigaret, klíčky od auta a mobil. Zhasl jsem světlo v pokoji a vyšel jsem na chodbu. Všude bylo hrobové ticho, párkrát jsem zakřičel Thomasovo jméno, ale neozvalo se nic. Nejspíš si šel někam užít s Ashley. Zamknul jsem dům, a jakmile jsem si sedl na místo řidiče, tak jsem strčil klíč do zapalování a rozjel jsem se do nejbližšího baru ve Stratfordu. Potřebuju se odreagovat a zapomenout na to všechno, co se za poslední dva dny stalo. Nervy, bolest, strach, zmatek a úzkost. Tohle jsou slova, kterými bych to popsal. Po chvíli jsem dojel k jednomu z mých nejoblíbenějších barů a šel jsem rovnou dovnitř. Sedl jsem si na své obvyklé místo a po chvilce už přede mnou stála Barbara. Jedna z nejlepších číšnic a kamarádek zároveň. Není jako ty ostatní děvky tady. Ona má na rozdíl od nich aspoň špetku rozumu. Dalo by se taky říct, že to byla jediná holka za poslední 3 roky, se kterou jsem mluvil upřímně a na rovinu. Mohl jsem jí říct všechno, vždy jsem u ní měl oporu a důvěru, což mi po rozchodu s Katherine pomohlo.
„Co se stalo, že ses tak dlouho neukázal?“ postavila se přede mě a v ruce držela skleničku, kterou čistila hadrou. Její vlasy byly vyčesané do vysokého drdolu tak, jako vždycky. Tahle holka mě nikdy nepřekvapí. „Nejsem typ kluka, který by podváděl svou holku“ věnoval jsem jí úsměv a sledoval jsem její šokující výraz. „Bieber si konečně našel holku?“ popíchla mě a otočila se ke mně zády, aby mohla dát skleničku k těm ostatním. „Už to tak bude“ položil jsem ruce na pult a čekal jsem, až mi nachystá můj oblíbený drink, který tady piju pokaždé.
„Řekneš mi o ní něco?“ naklonila se ke mně a našpulila rty. „Och Bar, vážně?“ podrbal jsem se za krkem. Barbara moc dobře ví, že o tomhle nerad mluvím. „Našel sis po třech letech normální holku. Takže ano, vážně“ probodla mě pohledem a bradu si podepřela rukama. „Fajn“ překroutil jsem očima a zasmál jsem se. „Jmenuje se Claire. Je vážně úžasná. Má světle hnědé vlasy a její oči jsou modře zářivé, mohl bych se na ně dívat celý den. Její rty jsou perleťově růžové a chutnají ještě lépe, než vypadají. Ale není to jen o jejím vzhledu, je úžasná. Vždycky si jde za svým, ať se děje cokoliv, je sebevědomá a pokaždé mi dokáže zvednout náladu..je prostě perfektní a .. jsem do ní blázen“ při vzpomínce na její dokonalost jsem se musel usmát. „Tohle mi zrovna řekl Justin Bieber?!“ přimhouřila obočí a nahodila její klasický výraz. Jen jsem na ní tupě zíral se zatajeným dechem.
„Konečně“ vykřikla tenkým hláskem a zavěsila se mi kolem krku. „Musíš mi ji někdy představit!“ zašeptala mi do ucha a odlepila se ode mě. „Někdy, ale rozhodně ne tady“ rozhlédl jsem se kolem sebe a ona jen přikývla. Jen tak jsem popíjel několik drinků, ani jsem nevnímal, kolik jsem jich vypil. V krvi už mi proudil alkohol, ale neřešil jsem to. Přišel jsem se tady odreagovat, ne kontrolovat nad tím, abych náhodou nevypil o jednu skleničku na víc. Když už jsem poznal, že už mám v sobě dost, zaplatil jsem a odešel jsem směrem ven na parkoviště. Z kapsy od bundy jsem si vytáhl klíčky od auta a chystal jsem se odemknout, ale zastavil mě cizí hlas.
