Mysterious Queen - DOKONČENO

přišel čas na pomstu

,,Budeš muset přidat,'' křičím rozesmátá na svého bratra Philipa. Jako každou středu touhle dobou závodíme který kůň je rychlejší. Moje jméno je Margaret a jsem princezna Španělská.
,,Nemusím. I tak tě porazím,'' odpoví mi bratr a pobídne svého koně. Ten zrychlí a dohoní mého. Já sama pobídnu svého Tornáda a ten cválá pryč. Projedu řekou a potom po louce se vracím k bráně do našeho hradu. Radostí zavýsknu. Sesednu a čekám až bratr přijede. ,,Vyhrála jsem,'' zazubím se. Bratr sesedne taky a předá otěže sluhovi. ,,To bylo jen štěstí,'' zachmuří se. ,,Ále. Přiznej to. Můj kůň je nejrychlejší z celého Španělska.'' ,,Taky ti ho věnoval otec,'' zamručí.

,,Ale no tak. Nebud' takový,'' zavěsila jsem se do něj a společně jme šli do hradu. ,,Nezlobím se. Jsem nervózní,'' řekne mi. ,,Kvůli čemu?'' ,,Za dva dny má přijet moje snoubenka. Mary Louisa ,sestřenice krále Francie. ,,Bojíš se jeho hněvu?'' zajímá mě. ,,To ne. Král je mi ukradený. Já jen... o čem si s ní mám povídat? Je to Francouzska. Ty jsou úplně jiné než Španělky,'' zoufale se na mě podívá. ,,Myslím, že v tom jaký kdo je nehraje místo v kterém žije ale to co má v srdci. Až přijede tak si s ní nejdřív povídej o jednoduchých věcech. Jako třeba to jaké je počasí něco o literatuře a zvířatech. A potom uvidíš jak to půjde. Hlavně bud' svůj. Navíc, kdo by nemiloval mého dokonalého bratříčka?'' usměju se. ,,Děkuju Margaret. Ty jsi moje záchrana.'' Projdeme sálem a na konci uvidíme madam Relande. Stojí zády k nám a podle postoje plísní mou dvorní dámu Sylvii. ,,Uděláš pro mě něco?'' zeptám se bratra a zastavím. Překvapeně na mě hledí. ,,Cokoliv.'' ,,Zabav madam Relande. Já se proplížím do mých komnat a převleču se. Kdyby mě viděla v jezdeckém oblečení, musela bych poslouchat hodinovou přednášku o tom jak se má princezna chovat.'' ,,Tak to bych nechtěl. Běž. Budu si s ní povídat co za jejích mladých let by se nikdy nestalo,'' mrkne na mě. ,,Mám ale skvělého bratříčka,'' dám mu pusu na tvář a běžím do levého křídla. Cestou potkám několik služebných co se mi klaní až k zemi a já je všechny pozdravím. Vyběhnu schody a otevřu dveře do mých komnat. Esperanza, má komorná tam stojí a když mě uvidí, pokloní se. ,,Rychle mi dones ty světle modré sametové šaty.'' Esperanza se ukloní a rychle odběhne. Začnu se vysvlékat. Esperanza je hned zpět i se šaty. Pomůže mi utáhnout korzet a potom mi zapne šaty. ,,Co se dneska dělo když jsem byla pryč?'' zeptám se když mi češe vlasy. ,,Vaše matka rozesílá pozvánky na svatbu vašeho bratra a král přijal posla z Francie, který se tu zdrží nejspíš kvůli svatbě.'',,Mh... jistě. A co má sestra? Přijede?'' ,,Slyšela jsem ,že ano,'' řekne služebná a dokončí mi rybí cop. Chytím se okraje stolu a snažím se o úsměv. ,,Můžeš odejít,'' řeknu. ,,Vaše výsosti ale ještě nemáte kor...'' rychle se otočím a přísně se na ni podívám. ,,Odpusťte,'' s úklonami odcupitá pryč. Vstanu a přejdu ke stěně u terasových dveří. Za závěsem je páka. Zatáhnu za ni a malá knihovna ,která je na druhé straně místnosti se odsune. Přijdu k ní a pomalu scházím schody. Mezitím se knihovna vrátila na své místo.

Tuhle chodbu jsem nechala vybudovat, abych mohla opouštět hrad jak chci, a abych mohla tajně chodit do laboratoře alchymisty Jonathana. Má matka pochází z Itálie a přivezla si sebou nejen mnoho peněz, ale i jedy a lidi, kteří je uměli připravovat. Jonathan je syn alchymisty, který sloužil mé matce. Na rozdíl od něj je Jonathan samotář. Němá rád větší společnost a je mi oddaný.
Sešla jsem do jeho dílny. Jonathan byl ponořený do své práce. Sedla jsem si na stoličku a pozorovala ho. Jonathan přidal kousek glycerinu a směs začala bublat. ,,Bude to něco nebo jen plýtváš mými penězi?'' zeptám se kousavě. Jonathan vzhlédne a upraví si košili. ,,Vaše výsost zde ve dne? To se muselo něco stát.'' ,,Stalo ale neodpověděl si mi.'' Jonathan přijde blíž ke mně a dá mi před obličej lahvičku. ,,Čichněte si,'' řekne mi. Nahnu se a přičichnu. ,,Nic necítím,'' zamračím se. ,,No právě. Je to velmi silný jed, který nedělá skvrny a ani ho neucítíte. Můžete ho dát do oblečení kohokoliv a ten dotyčný během pár vteřin zemře a nikdy se nepřijde na to, jak zemřel.'' ,,No výborně,'' pousměju se. ,,Co se tedy stalo?'' chce vědět. ,,Můj bratr se bude ženit a má přijet i má sestra,'' řeknu. ,,A jé.'' ,,Konečně přišel čas na pomstu.'' ,,Ještě pořád jste si to nerozmyslela?'' Rychle vzhlédnu. ,,To co mi udělala se nedá zapomenout. Nikdy nezapomenu! Slyšíš? Nikdy!'' Jonathan mlčí. Ví, že teď jsem se vrátila do minulosti. Do doby, kdy jsem byla št'astná a zamilovaná. John byl můj svět a ona mi ho vzala. Nechala ho zabít a donutila mě, abych se na to dívala a nemohla nic dělat. ,,Je čas, aby má sestra zemřela,'' pronesu ledově.