Mysterious Queen - DOKONČENO

Tajemný šlechtic

Celé dopoledne ke mně chodili sloužící a šlechtičny aby se mi poklonili. Každého jsem si pořádně prohlédla a snažila se usmívat, ale pětihodinová záležitost mě už pomalu přestávala bavit.

Když potom všichni odešli s popřáním hezkého odpoledne a s příslibem, že se uvidíme večer ,vydechla jsem si úlevou. ,,Konečně. Myslela jsem, že to nikdy neskončí,'' řeknu unaveně Sylvii a lehnu si na postel. Sylvie si pohodlně sedne na její okraj. ,,A to si nemusela celou dobu stát jako já,'' řekne mi. Podívám se na ni a hned zrudne. ,,Odpust' mi,'' řekne a skloní hlavu. Sednu si a přisunu se k ní blíž. ,,Není co. Víš přece, že nechci, aby si se mnou mluvila jako se svojí princeznou, ale jako s přítelkyní.'' Sylvie se pousměje. ,,Zítra už jako s královnou,'' řekne. Povzdechnu si a podívám se k oknu. Ano. Zítra budu královna Francie. ,,Pojďme do zahrady,'' vyhrknu. ,,Cože? Teď? Za hodinu je oslava kvůli tvému příjezdu a zítra se vdáváš. Nechceš si odpočinout?'', ,Odpočívala jsem až až. Chci jít ven na vzduch. Podívat se jestli je pravda co se o francouzských zahradách říká...'' vezmu Sylvii za ruku. ,,Přece by si mi nezkazila radost.'' Sylvie se usměje. ,,Samozřejmě, že ne.'' Obě se tedy proplížíme přes mé komnaty. V knihovně, která je mým posledním pokojem, vedou schody do zahrady, po kterých sejdeme. Obě se chytíme za ruce a rozběhneme se.
Zahrady jsou překrásné. Všude samé růže, tulipány a dokonce i orchideje. Všude byly vidět sošky a fontánky. V dálce jsem viděla rotundu a byly tu i legendární listnaté stěny, které tvořily labyrint. Trávník, květiny, cesta, prostě vše bylo pečlivě udržováno. ,,Je to překrásné,'' vydechnu. ,,Určitě ano, ale na mě je to moc uhlazené. Naše zahrady ve Španělsku jsou více...no zahradní,'' řekne Sylvie. Zakroutím hlavou nad její větou a dál se kochám. Pomalu se procházím a sem tam se i zastavím u nějaké květiny abych si přičichla. Všechno mi to připadá jako v ráji. Jediné co mi připomíná, že jsem pořád na zemi je Sylviino kýchání. ,,Nejsi nemocná?'' zeptám se ustaraně. ,,Ne,'' odpoví a zase kýchne. ,,Myslím, že je to alergie.'' ,,Aha. Tak jdi dovnitř a najdi Jonathana. Dá ti na to nějaký lék,'' poradím jí. ,,Ale co ty?'' ,,Co já? Jak si sama řekla. Zítra budu královna. Co by se mi asi tak mohlo stát v mé zahradě?''zařečním. Sylvie se tedy usměje, pokloní a odcupitá zpátky do paláce. Rozpřáhnu ruce a začnu se točit dokola. Konečně sama po dlouhých dnech. Užívám si jak slunce hřeje mou tvář a záda. Pomalu procházím labyrintem a když z něj na potřetí úspěšně vyjdu, uvidím před sebou další část zahrady. Je taky tak krásná ,ale víc mi připomíná tu španělskou. Jdu dál a dívám se na všechny strany, aby mi nic neuteklo. Zahnu doleva a najednou ucítím náraz. Než si to uvědomím, ležím na zemi. ,,Au,''řekne někdo. Podívám se před sebe. Naproti mě leží muž. Má na sobě bílou košili, černé kalhoty a vysoké boty. Má snědší pokožku, černé vlasy a je vidět ,že je svalnatý. ,,Je opravdu pěkný,'' pomyslím si a hned se za tu myšlenku pokárám. ,,Neublížila jste si?''zeptá se mě muž a vstane. Potom mi podá ruku. Chytím se jí a on mě bez sebemenšího zaškobrtnutí zvedne. ,,Ne,'' odpovím. Oba tam chvíli mlčíme a díváme se na sebe. ,,Zrovna jsem šel/šla,'' řekneme zaráz. Zasmějeme se. ,,Když dovolíte nejdřív já,'' lehce se ukloní. Kývnu. ,,Šel jsem do paláce, ale nedíval jsem se na cestu. Je to má chyba. Prosím za prominutí,'' řekne. ,,Ne je to má chyba. Já se nedívala. Kdybych dávala pozor, nesrazili bychom se,'' vyhrknu. Mužovi přes tvář přeletí výraz ,který nechápu ,ale pak se usměje. ,,Tak uděláme kompromis. Není to vina ani jednoho.'' ,,Nebo obou,'' poškádlím ho. Zase se zasmějeme. ,,Smím vědět vaše jméno?'' zeptá se. ,,Margaret. Princezna Margaret,'' řeknu. Muž má v očích šok. ,,Vy jste...''zakoktá. ,,Prosím nezačněte ječet nebo utíkat,'' zaprosím. To ho zřejmě pobaví. ,,To lidé dělávají?'' ,,Většinou ano,'' řeknu a ušklíbnu se. ,,Neměla byste se chystat na oslavu?'' zeptá se mě. ,,Měla. Ale dlouhou dobu jsem byla zavřená na lodi, a tak jsem se chtěla projít. Musím si vytřídit myšlenky,'' řeknu zasmušile. Potom si uvědomím, co dělám. Vždyt' já se bavím úplně s cizím mužem. Den před svatbou. Chci odejít, ale když uvidím jeho oči, rozmyslím si to. Nabídne mi rámě a já se za něj pověsím. Jdeme k paláci. ,,Jste nervózní?" zeptá se bez obalu. Trošku ztuhnu. ,,Omlouvám se. To bylo netaktní.'' ,,Nic se nestalo,'' ujistím ho. Povzdechnu si. ,,Nejsem nervózní. Jen nevím, co mám cítit. Manžela jsem nikdy neviděla. Jeho přítel mi ho popisoval a slyšela jsem o něj různé pověsti ,ale nic není úplně pravdivé jako sám člověk osobně. A taky mi moc nepřidalo ,že se král nedostavil když jsem přijela.'' ,,Král má mnoho povinností. Jsem si jistý, že byl na vás moc zvědavý a těšil se,'' řekne mi muž. ,,Možná.'' Dojdeme k fontánce. Pustím se ho a namočím si ruce do vody. Potom si opláchnu obličej. Když se podívám na muže, dívá se na mě s úsměvem. Dám ruku do vody a šplíchnu ji na něho. Ten překvapeně vyjekne. ,,Snad se nebojíte vody?'' zeptám se se smíchem. ,,Já?'' Přiběhne k fontánce z druhé strany a taky na mě šplíchne. Chvíli překvapeně civím a potom začnu znovu. Za chvilku se z toho stane vodní válka. Oba se smějeme a mokří běžíme kolem fontánky ,aby nás ten druhý nechytil. Najednou z dálky uslyším volání Sylvie. ,,Kdo to je?'' zeptá se muž. ,,Má dvorní dáma a přítelkyně Sylvie. Asi je čas se jít připravit,'' řeknu sklesle. ,,Nebojte se.'' Usměju se. ,,Měl byste jít, ať ještě kvůli mě nemáte problémy,'' řeknu vlídně. Ukloní se a políbí mi ruku. Když odchází, zavolám na něj: ,,Neznám vaše jméno.'' ,,Dozvíte se ho dneska večer,'' zavolá zpátky. Usměju se znovu. Příjemně strávené odpoledne. Poslední,kde jsem se mohla chovat jako já, uvědomím si. Když mě uvidí Sylvie, rozesměje se. ,,Tohle budeme hodně těžko vysvětlovat,'' řekne se smíchem. Obě vejdeme do paláce.

Oslava je velkolepá. Šlechta je oblečená do honosných šatů, všichni se mi klaní a usmívají se.
,,Tolik jídla a pití. Ještě víc než bylo na Philipově svatbě,'' pošeptá mi Sylvie. ,,Tak to nechci vidět svatební tabuli. Královna matka ze mě chce asi udělat kouli,'' řeknu skepticky a Sylvie se zasměje.
Ozve se melodie. Znamení, že přichází král. Všichni se pokloní. Já také. Mám skloněnou hlavu a zhluboka dýchám. Když se kroky přiblíží ke mně, zatnu pěst. Vidím elegantní boty. Objeví se králova ruka. Chytím se jí a vstanu. Zvednu hlavu a málem vykřiknu. Přede mnou stojí muž, s kterým jsem dneska strávila odpoledne. Ted' má na sobě světle modrý kabát a kalhoty, bílou košili, prsteny, korunu a je dokonale upravený. Usmívá se na mě a užívá si můj šok. ,,Má drahá. Rád vás poznávám,'' řekne a políbí mi ruku. Ztěžka polknu. ,,Zatraceně. Musím se vzpamatovat,'' nadávám si v duchu. ,,Ehm... děkuji, Vaše Výsosti. Jsem ráda, že vás poznávám,'' řeknu. ,,Vážení, bavte se, tancujte, radujte se s námi. Zítra se já a princezna budeme brát,'' promluví ke svým poddaným. Vezme si víno a jedno podá i mě. ,,Na budoucí královnu,'' řekne a pozvedne číši. Všichni zopakují jeho slova a potom se napijí. Já piju pomalu a nespouštím krále s očí. Když dopijeme, sluha poháry odnese. ,,Zatančíme si?'' zeptá se mě král. ,,Ráda.'' Odvede mě na taneční parket. Tři další páry nás následují. Hudba začne hrát. ,,Takže statní záležitosti se řeší v zahradách?'' zeptám se naštvaně. ,,Měl jsem státní záležitosti. Když skončily, bylo už pozdě a věděl jsem, že šlechta a sluhové budou mít u vás audienci a nechtěl jsem vás rušit,'' vysvětlí. ,,A to je normální, že si princezna si jen tak vyjde sama do zahrady?'' zeptá se a já udělám otočku. Položí mi ruku na levý bok. Přitom doteku se zachvěju. ,,U mě ano,'' odpovím stroze. Nakloní hlavu blíž k mé a zašeptá mi do ucha. ,,Od zítřka budeme do zahrad chodit spolu.'' Usměju se a udělám další otočku. Hudba skončí a my se ukloníme. ,,Jsem unavená,'' řeknu, i když to není pravda. Král tleskne. Všichni se rozestoupí. Chci odejít, když mě chytí za ruku. Políbí ji a přitom se na mě dívá. ,,Dobrou noc Margaret,'' popřeje mi polohlasem .,,I vám, Christophere,'' řeknu a když vyslovím jeho jméno, usměje se.
Odejdu do svých komnat. Když se za mnou zavřou dveře, opřu se o ně. Pomalu dýchám. Potom se chytím za bok, kde se mě předtím dotkl Christopher. ,,Budu tu šťastná,'' řeknu si pro sebe ,,budu šťastná s Christopherem.''