Mysterious Queen - DOKONČENO

Krvavá komnata

Uplynuly dva týdny od doby co jsem přijela do Madridu. Každé odpoledne jsem se procházela do zahradách a uvědomovala jsem si jak moc mi má rodná země chyběla. Interiér v hradu jsem nechala předělat. Všechno tu bylo až moc stejné jako kdysi. Proto jsem si pozvala nejlepšího stavitele v Madridu a společně s návrhy Esperanzi jsem začala s představbou. Jediné co jsem nechala stejné byly komnaty otce. Trvala na tom má matka a já ji plně chápala. S matkou jsem často sedávala večer na terase a povídaly jsme si o posledních dnech otce i Phillipa. Vždycky mě její povídání rozesmutnilo a pocítila jsem vinu za to, že jsem tu s nimi nebyla. Matka mě, ale ujistila, že se otec ani bratr na mě nikdy nezlobili. Naopak. Byli na mě podle všeho hrdí. Naplnilo mě to zvláštním teplem. Matka mi také radila abych nedůvěřovala radě. Zrovna jsme seděly na terase a pily jsme studenou limonádu když se o tom znovu zmínila.,,Tvůj otec radu zvládal. Všichni věděli kdo je král a nikdo jeho moc a práva nezpochyboval. Phillip měl s radou problémy." Položím sklenici na stůl.,,Neuznávali bratrova rozhodnutí?"zeptám se s jistou dávkou hněvu.,,Ne. Spíš mu navrhovali jiná řešení díky kterým tvůj bratr byl na vážkách. Říkalo se, že se král neumí rozhodnout bez své matky. To je další věc. Po otcově smrti mě tu šlechta začala nenávidět." Zamračím se.,,Vidím, že jste to neměli vůbec snadné. Nechápu proč jste mi o tom nic nenapsali,"řeknu rozladěně. Matka se ke mně nahne a chytí mě za ruku.,,Nechtěli jsme tě znepokojovat. Zemřel ti syn a Francie na tom nebyla taky zrovna dobře a nakonec jsme to zvládli. Jediné co nám později zkazilo plány a stabilitu bylo nečekané šíření  moru. Nikdo nepředpokládal, že se tahle nemoc objeví. Díky umírajícím lidem se ještě začali bouřit protestanti. Přiznám se, že tehdy jsem se bála, že o vše tvůj bratr příjde." Matka skloní hlavu jakoby se zase ocitla v té hrozné době. Po chvíli zvedne hlavu zpět ke mně a usměje se.,,Naštěstí si poslala Phillipovi posily a díky tomu vyhrál.",,To byla maličkost. Chtěla jsem poslat více vojáků, ale nebylo to bohužel možné.",,Věř, že tvá pomoc hodně pro Phillipa znamenala. Věděl, že se na tebe může vždy spolehnout.",,Ale stejně jsem ho neuchránila,"hlesnu. Matka mi pevněji stiskne ruku.,,To nikdo. Bůh to tak chtěl. Zavolal si ho k sobě. Ted' je v nebi se svým otcem a už mu nikdo neublíží." Pousměju se.,,Stejně za to jeho vrazi zaplatí. To ti slibuji!"řeknu pevným hlasem. Matka mě pohladí po tváři.,,Vždycky si byla bojovník. Už když ses narodila si křičela a pořád byla živá. Někdy jsem si přála, aby si byla chlapec. Byla by si skvělý a bojovný král, ale nakonec jsem ráda, že se mi narodila holčička jako ty. Stala si se královnou Francie a ted' vládneš i Španělsku. Co víc by se mohla matka přát pro svou dceru?" Usměju se a vezmu její ruku.,,Mám tě moc ráda.",,Já tebe víc." Vstane a upraví si šaty.,,A ted' mě omluv. Půjdu si už lehnout.",,Jistě,"přikývnu. Matka odejde a já zůstanu na terase sama. vstanu a jdu blíže k zábradlí. Opřu se o něj. Dívám se na odraz rybníka, který způsobuje měsíční svit.,, Je tu opravdu krásně. Škoda jen, že tu není Christopher s dětmi,"povzdechnu si. Najednou uslyším kroky. Rychle se otočím. Uvidím George. Oddechnu si.,,Georgi, vylekal jste mě!"Pokárám ho a znovu se opřu o zábradlí.,,Omlouvám se. Neměl jsem to v úmyslu,"řekne mi a přejde blíž ke mně. Taky se opře.,,To je tu vždycky tak nádherně?"zeptá se.,,Vždycky,"řeknu bez přemýšlení. George se na mě pobaveně podívá.,,Aspoň co si pamatuju,"dodám. Chvíli mlčíme.,,Proč jste přišel?"zeptám se najednou. George si odkašle.,,Přišel jsem vám říct, že se ke mně dostala znepokující zpráva." Narovnám se.,,Něco s dětmi? Nebo Christopherem?"zeptám se a snažím se zachovat klid.,,Ne. Nejde o vaši rodinu nebo Francii, ale o Španělsko. Konkrétně o vašeho poddaného Lorda Alfonsa." Nakrabatím čelo.,,Co je s ním?" George ke mně přistoupí blíž takže jsme od sebe jenom pár centimetrů. Ta blízkost mě dost zneklidňuje. George se nahne k mému uchu.,,Slyšel jsem, že vás chce zabít,"zašeptá.,,COŽE?"zařvu a chci pokračovat jenže George mě chytí jednou rukou kolem pasu a druhou mi dá přes pusu. Vzpírám se a už si připravuji jak nejdříve seřvu ho a potom Alfonsa.,,Když mi slíbíte, že nebudete křičet, pustím vás a všechno vám dopovím,"vyjednává. Přihmouřím oči. George se na mě trpělivě dívá. Nakonec přikývnu. Opatrně sundá svou ruku z mé pusy.,,Skvěle. Ted' k věci. Slyšel jsem od svého špeha, že Lord Alfonso vás chce otrávit na zítřejší slavnosti, kterou pořádáte na počest vašeho návratu domů. Má jít o velice speciální jed po kterém by si všichni mysleli, že jste dostala infarkt." Zamračím se.,,Infakrt? Já? Kolik si myslí, že mi je? Osmdesát?"pohrdavě si odfrknu.,,Já vím. Je to idiot. Nicméně si musíte dávat pozor. Nesmíte nic pít ani nic jíst. Chci ho sám zavřít, ale nejdříve potřebuji najít ten jed a na to potřebuji zase čas.",,Georgi, ale na té oslavě bude spousta lidí, kteří se na mě budou dívat. Všimnou si, že královna nic nejí ani nepije,"podotknu.,, To mi taky došlo. Proto  vám chci připravit speciální talíř kde nebude nic otrávené. Budete tam mít jablko, hrozny a jahody.",,Samé ovoce?"podívím se.,,Ano. Je to bezpečné, protože to můžu natrhat před oslavou a zároveň vás nebude nikdo podezřívat, že držíte hladovku." Zašklebím se na něj za tu poznámku. Potom se pořádně nadechnu.,,Takže se mám chovat úplně normálně a vy ho chytíte?"ujišt'uji se.,,Ano. Jenom mi musíte dát čas a nesmíte dopustit, aby Alfonso ze slavnosti odešel.,,Dobře. Udržím ho tam." Až ted' si uvědomím, že mě George drží pořád kolem pasu. Zakašlu a odtáhnu se. George dá ruku podél těla a skloní oči.,,Děkuji, že jste mne přišel varovat. Vaší oddanosti si cením,"řeknu.,, Půjdu si lehnout. Uvidíme se zítra." otočím se a rychle odejdu z terasy.