Mysterious Queen - DOKONČENO

děsivý sen

Odjezd Mary Elise nenávratně nastal. Všechny přípravy byly dokončené,všechno bylo nachystané. Mary Elise byla smutná když se s námi loučila,ale jak mi sama prozradila,těšila se na nový život v Navaře.,,Hlavně bud' št'astná,''řeknu jí když ji obejmu.,,Budu. A neboj. Nezapomenu,že si mi pomohla,''pošeptá mi do ucha a odtrhne se. Christopher byl ze všeho naměkko. Když objímal Mary Elise,měl slzy v očích. Díky tomuhle jsem si vzpomněla na moji cestu do Francie a zastesklo se mi po bratrovi a Španělsku. George se Mary Elise uklonil,ale ta byla tak smutná,že ho objala. Victorie už chtěla něco namítat,ale zarazila jsem ji pohledem. George popřál Mary Elise št'astnou cestu a pustil ji. Victorie se na Mary Elise jen podívala a řekla něco v tom smyslu at' neudělá v Navaře ostudu. Měla jsem sto chutí ji na místě zabít a nečekat na správný čas. Nakonec jsem se,ale ovládla. Mary Elise objala Edmunda a Madelaide a pochovala si Lizí. Potom se nám uklonila a nastoupila do kočáru. Když odjížděla,modlila jsem se k bohu,aby měla št'astný život.
Uplynulo pár týdnu a konečně jsem se rozhodla pozvat Anabellina manžela. Řekla jsem Sylvii,aby mu vzkázala,že za mnou má přijít do knihovny. Pomalu už začalo být chladno. Podzim se nenávratně blížil. Měla jsem na sobě tmavě zelené šaty s červenou výšivkou. Šaty měly dlouhou vlečku a byly hrozně pohodlné oproti jiným. Vlasy mi Esperanza učesala do francouzského copu a sepla je sponou ve tvaru čtyřlístku,takže nakonec z toho byl drdol.
Seděla jsem u krbu a četla si knihu když někdo zaklepal na dveře.,,Dále,''řeknu. Do komnaty vstoupí sluha a ukloní se.,,Výsosti je tu hrabě Rochesterf.'',,At' vstoupí.'' Položím knihu na stolek a opřu se do křesla. Sluha otevře dveře a hrabě vstoupí. Hned jak mě uvidí,ukloní se tak elegantně jako nikdo jiný.,, Vaše Výsosti.'',,Hrabě posad'te se vedle mě,''pokynu mu rukou ke křeslu vedle mě. V jeho tváři se objeví údiv,ale poslechne a sedne si.,,Pozvala jsem vás sem,aby jsme se lépe poznali. Jsem na vás zvědavá,''řeknu. Hrabě se na mě zvědavě podívá.,,Opravdu? Jsem polichocen. Odpust'te Vaše Veličenstvo,ale kde jsou vaše dvorní dámy?'' Usměju se.,,Poslala jsem je pryč. Chci si s vámi vklidu popovídat a ony nemusí natahovat uši,aby všechno slyšely,''řeknu.,,Je to podivuhodné. Ostatní ženy a královny by se bály,aby se nedostaly do řečí,ale vy..''zakroutí hlavou a opře se do křesla. Uvolní se. Pozorněji se na něj podívám. Je starší než Christopher,to jistě,ale i tak je velmi pohledný. Má snědší plet',černé vlasy a modré oči v kterých se zračí zkušenost,ale i plno života a dobrodružství. Kolem očí má vrásky smíchu,které mu přidávají na oslnivosti. I přes kabát a další vrstvu oblečení poznám,že má pěknou postavu.,,Brzy zjistíte,že já nejsem jako většina žen a královen,''odvětím.,,To jistě nejste. Jste jedinečná,''řekne.,,A ted'. Proč jste mě chtěla vidět?''zeptá se přímo. Rozesměje mě to.,,Vy se ptáte bez okolků,''říkám přes smích. Pozvedne jeden koutek.,,Dělám to vždycky.'' Dosměju se a chvilku ještě dýchám abych se mohla uklidnit.,,Nikdy se mě nikdo takhle zpříma na nic nezeptal. Líbí se mi to,''řeknu a podepřu si bradu.,,Pozvala jsem si vás sem abych se o vás něco dozvěděla.''Nadzvedne obočí.,,Proč?'',,Myslím,že je to fér. Vaše manželka a král se znají dost dobře. Tak by jsme se taky měli poznat,''řeknu. Hrabě ještě víc zvedne obočí.,,Samozřejmě ve vší počestnosti,''dodám pobaveně. Zřejmě mu dojde jak to myslím a usměje se.,,Proč ne? Kolikrát se mi poštěstí sejít se s královnou celé Francie?'',,To záleží na královně,''řeknu. Pokývá hlavou.,,Takže..co chcete vědět?''zeptá se. Zase se rozesměju.,,Tak pro začátek,vaše jméno.'',,Edward,''odpoví.,,Hezké jméno.'',,Taky se mi líbí.'' Zase se rozesměju.,,Co rád děláte ve volných chvílích?''chci vědět.,,Rád jezdím na koni. Šermuji,střílím. Čtu poezii a filozofii.'' To mě zaujme.,,Opravdu? Máte hodně knih?'',,Celé jedno patro,''odpoví. Rozzářím se.,,Skvělé. Já mám kromě téhle malé knihovny ještě jednu velkou. Král mi ji nechal zařídit,''řeknu.,,Kdyby jste měla zájem,mohl bych vám nějaké knihy přinést nebo by jste si je sama mohla vybrat.'',,Ano. Velmi ráda!''vyhrknu. Edward se usměje a posune se blíž.,,Co ráda děláte vy?''zeptá se na oplátku.,,Ráda chodím do zahrady. Sama se starám o tulipány. Taky miluji čtení,ale to už jste uhádl. Miluju koně a ráda střílím z luku.'',,Vy umíte střílet z luku?''Edward vykulí oči.,,Ano. Můj otec,zesnulý král Španělska mě to naučil,''řeknu pyšně.,,Neuvěřitelné. Umíte střílet z pistole?''zeptá se. Zamračím se.,,To bohužel ne. A protože jsem královna nikdo mě to nechce naučit. že se to nehodí,''zašklebím se.,,Naučím vás to,''řekne. Podívám se na něj.,,Opravdu?'',,Pokud by jste chtěla.'',,Ráda.'' Oba se na sebe usmějeme.,,Chci se vám omluvit,''řekne po chvíli ticha.,,Za co?''nechápavě na něj hledím.,,Za Anabell.''Zamrkám.,,To není vaše chyba. Vy jste Anabell nenacpal králi do postele,''řeknu trpce.,,To ne,ale měl jsem ji více hlídat. Ale nedivím se,že si našla jiného,''řekne sklesle. Podívám se na něj.,,Pproč tohle říkáte?'',,Protože je to pravda. Jsem na ni moc strarý. Víte já si ji vzal,protože její otec byl dobrý přítel mé rodiny. Její rodina byla v nouzi a já je nechtěl nechat na dlažbě.'',,Chápu. Svatba ze soucitu.'',,Pár měsíců to vypadalo slibně. Anabell byla milá,stala se paní hradu,ale pak když jsem odjel do války se něco stalo a od té doby je to zlé. Ale nic jí nevyčítám jen mě mrzí,že vám její pochybení způsobuje nepříjemnosti.'' Položím mu ruku na rameno.,,To co se stalo se nedá vrátit. Ale už se to nestane a musíme se dívat dopředu. Já proti vám nic nemám a pokud se Anabell bude držet dál i ji nechám napokoji.'',,Anabell není zlá jen dělá špatná rozhodnutí,''namítne. Smutně se pousměji.,,Je obdivuhodné,že ji takhle bráníte,ale ona si to nezaslouží. Nezaslouží si vás,ani vaši ochranu a ani lásku.'',,Láska je pojem,který se dá chápat různými způsoby,''odvětí mi Edward. Nakrčím čelo.,,Je tu láska mezi milenci. Je tu láska mezi manželi. Láska mezi matkou a dítětem a láska krále ke své zemi. Láska je různá.'',,A jaká je ta vaše?''zeptám se.,,Láska k člověku s kterým mám žít celý život.'' Vezme mou ruku a políbí ji.,,Jste neobyčejná žena a královna. Bylo mi ctí vás poznat. Pokud mě omluvíte,musím se vrátit.'' Podívám se na něj.,,Jistě.'' Vstanu. Edward se mi ukloní.,,Jed'te opatrně,''zavolám za ním. Zastaví se u dveří.,,Slibuji.''

Dny plynuly. Listy se zbarvily do překrásných barev a ptáci odletěli pryč. Edmund neuvěřitelně porostl a tak se Christopher rozhodl,že se začne učit. Já byla nejdřív proti,ale nakonec jsme se domluvili,že se zatím bude učit jen čtení a psaní. Ostatní až později. Madelaide trávila skoro všechen svůj čas učením a tak jsem měla Lizí jen pro sebe. Už jí byl rok a byla prostě dokonalá. Ráda běhala za letícími listy nebo se ke mně tulila u krbu v komnatě. Četla jsem jí pohádky a česala jí vlásky.
Byla jsem v dětském pokoji a ležela jsem s dětmi v posteli a vyprávěla jsem jim pohádky ,když přišla Sylvie a řekla mi,že mě volá Christopher. Dala jsem všem třech pusu na čelo a šla do komnat Christophera. Sluhové mi automaticky otevřeli a já vešla dovnitř. V komnatě byl George,generál a pár dalších lordů.,,Pánové,''řeknu a přejdu ke Christopherovi. Všichni se mi ukloní.,,Nechte nás osamotě,''přikáže jim Christopher. Tentokrát se ukloní jemu a potichu odejdou. Když se zavřou dveře,ustaraně se na Christophera podívám. Vypadá unaveně.,,Co se děje?'',,Jdeme do války,''oznámí mi. Zarazím se. Najednou se mi zamotá hlava a chytím se stolu. Christopher se vyleká a pomalu mi pomůže do postele. Lehnu si.,,Jsi v pořádku?''zeptá se ustaraně.,,Jsem. Jenom se mi zamotala hlava.'' Chci vstát,ale Christopher mě donutí abych si zase lehla.,,Dobře. Budu ležet. Ty mi,ale řekni jak si to myslel s tou válkou.'',,No...Dlouho jsou neshody mezi katolíky a protestanty. Tentokrát je to,ale vážné. Protestanti ve Francii chtějí nového krále. Antonia.'' Vyděšeně vykřiknu. Christopher mě chytí za ruku.,,Jenom klid. Antonio je ted' v rodině. Je to protestant a oni chtějí mít v čele království někoho jako jsou oni. Věrní katolíci bojují za moji vládu,ale zatím jenom teče krev nevinných lidí. Musím to zastavit,''řekne rozhodně Christopher. V jeho pohledu vidím odhodlání. Zápal. Odvahu. Poprvé vnímám Christophera jako krále a ne jako manžela. Zmáčknu mu ruku.,,Kdy?''zeptám se šeptem.,,Za týden. Možná za dva. Musíme vyjed co nejdříve,''řekne. Skloním hlavu. Christopher mi zvedne bradu.,,Nebud' smutná . Já se vrátím,''usměje se na mě. Sednu si a přitulím se k němu.,,Zůstań dneska se mnou,''řeknu. Christoher mi dá polibek do vlasů.,,Zůstanu. Navždycky.''
Ležím v posteli ve své komnatě. Uslyším něčí pláč. Rychle vstanu a běžím ke dveřím. Všude jsou otevřená okna. Je šero,jakoby slunce bylo schované. Mám rozpuštěné vlasy a bilé šaty.Jsem bosá. Běžím po chodbě za pláčem. Pláč mě vede přes sál až k Christopherovým dveřím. Zůstanu před nimi stát. Dveře se otevřou a já opatrně vejdu. Vidím jak kolem postele stojí lidé. Tři chlapci a jedna dívka. Další dvě holčičky se tisknou k plačící ženě. Ta mi pohlédne do tváře. Chvíli stojím a potom ty oči plné slz poznám. Jsou to moje oči. Před sebou mám svoji straší verzi. Své děti v dospělosti. Mé oči zapátrají k posteli. Příjdu blíž. Christopher leží na posteli. Je mrtvý. Dám si ruku před pusu abych zadržela křik. Mé starší já na mě kývne a jde dál do komnat. Jdu za ní. Mé starší já otevře dveře. Jsou od trůního sálu. Přejde přes místnost a já ji sleduji. Vystoupí až k trůnům. Myslím si,že si mé starší já sedne na své místo královny,ale ne. Přejde na levo a sedne si na trůn krále. Narovná hlavu a opře se. Dívám se na ni. Oplácí mi pohled.,,Ted' jsme králem my,''řekne mé starší já.
Probudím se. Christopher v klidu spí. Opatrně vstanu a jdu na terasu. Opřu se o zábradlí. Ne to není pravda! Byl to jenom sen! Noční můra. To se nestane! Dýchám večerní vzduch. Sen mě rozrušil. Snažím se uklidnit. Říct si,že to je jenom sen,ale někde v mém nitru ,vím,že je to pravda. Christopher zemře a já budu král. Podívám se do zahrady a potom jdu zpět do pokoje. Lehnu si těsně k Christopherovi. jeho pravidelný rytmus dýchání mě uklidní,ale už neusnu.
Za deset dní jsou přípravy dokončeny. Christopher společně s generálem a armádou odjíždějí. Když se loučíme,malý Edmund se nechce otce pustit.,,Neboj se. Než se naděješ,vrátím se. A jednou se mnou půjdeš do války.'' Edmund stiskne otce a potom ho pustí. Madelaide se ukloní a Christopher ji pohladí po tváří. Lizí se celá třese když si ji Christopher bere do náruče. Malými ručkami ho poplácá po tváří. Christopher ji dá pusu na čelo a předá ji zpět chůvě. Potom se podívá na mě.,,Bud' na sebe opatrná. Starej se o naše děti a chrań mou zem po dobu co tu nebudu.'',,Neboj se. Všechno bude v pořádku,''řeknu stísněně. Christopher mě obejme. Položím si hlavu na jeho hrud'.,,Prosím bud' opatrný,''řeknu.,,Budu. Neboj se.'' Pustí mě. Potom si nás všechny prohlédne a odejde ke koni. Nasedne na něj a než vyjede,otočí na mě hlavu.,,Miluju tě,''zašeptám.,,Já tebe taky,''vyrozumím mu z pohybů rtů. Pobídne koně a rozjede se. Udělám pár kroků dopředu. Sylvii jde se mnou. Všimnu si,že i ona je smutná.,,Máš strach o generála,''domyslím si.,,Chtěl mě požádat o ruku,''řekne přes slzy.Chytím ji za ruku a stisknu ji.,,Neboj se. Vrátí se. Oba se vrátí,''řeknu jistá si tím.,,Ted' ano,''hlesnu.