Mysterious Queen - DOKONČENO

Stín smrti a nové budoucnosti

  Musela jsem ještě pár týdnů zůstat v posteli. Jakoby se doktor, Christoher a Sylvie na mně domluvili. Všichni tři mě hlídali a každý můj pokus se trochu projít po komnatě byl přísně zamítnut. Za chvilku jsem si nepřipadala jako královna, ale jako vězeň a hned jsem si postěžovala Christopherovi.,,Všichni se mnou zacházejí jako s nemocnou. Já vím, že už jsem v pořádku.'' Christopher si choval našeho syna Phillipa.,,Jsi po velmi těžkém porodu. Musíš se šetřit,''odbide mě a podá syna chůvě. Ta se na mě tázavě podívá a já kývnu na znamení, že může odejít. Po jejím odchodu se na Christophera naštvaně podívám.,,Chápu, že porod byl těžký a že musím odpočívat, ale nebudu celé dny sedět v posteli. Jsem královna! Mám povinnosti.'' Založím si ruce na prsou a úminěně se na něj podívám,,A taky se nudím!'' Christopher se usměje a posadí se na okraj postele. Chytí mě za ruku a políbí ji.,,Tak královna se nudí?''zeptá se mě pobaveně.,,Ano. Velmi,''řeknu kousavě a dívám se na druhou stranu komnaty.,,Mh..co s tím provedeme?'' Trošku se na něj pootočím a zvědavě se na něj podívám.,,Co by královna řekla na výlet?''zeptá se mě. Ted' už se otočím k němu celým tělem.,,Jaký výlet?'',,Na naše venkovní sídlo. Je tam krásně a klid. Budeš moct odpočívat, ale i chodit.'' Usměju se a najednou ho obejmu. Christophery paže mě obejmou kolem pasu a já se cítím v bezpečí.,,Kdy vyrážíme?'' zeptám se.,,Co nejdříve,''slíbí mi.
   A Christopher vždycky splnil svoje sliby. Za pár dní bylo vše zbaleno. Právě jsem si oblékala svůj červený plášt', který se mi hodil k rudým šatům posetými drahokamy, když někdo zaklepal na dveře.,,Dále.'' Do komnaty vstoupil doktor. Uklonil se mi opravdu hluboko.,,Výsosti. Doufám, že vás neruším, ale musím s vámi mluvit.'',,Nemůže to počkat? Za chvíli odjíždím,''řeknu a popravím si rukávy. ,,Neobtěžoval bych její Veličenstvo kdyby to nebylo důležité.'' Povzdechnu si a posadím se do křesla. Pokynu mu rukou. Doktor si sedne do druhého křesla.,,Tak. O co jde?'',,Víte je to velmi choulostivá záležitost..''ošije se.,,Poslouchám.'',,Vaše Veličenstvo mělo velmi komplikovaný porod. Díky milosti našeho Pána jste nás neopustila a vaše děti jsou zdravé. Přece jen je tu, ale jistá věc, kterou bych vám měl říci a upozornit ji na vás..'' Začínala jsem být už netrpělivá.,,Doktore bud' mi řekněte o co jde a nebo si promluvíme později,''vstanu. Doktor vstane taky a postaví se mi do cesty.,,Prosím, Vaše Veličenstvo,počkejte. Řeknu vám to.'' Povzdechnu si  a znovu se posadíme.,,Bádal jsem a uvažoval a došel jsem k jistému závěru o zdraví jejího Veličenstva.'' Ted' mě jeho slova vylekají.,,Jsem snad nemocná?'',,To naštěstí ne. Je tu, ale jisté opatření jak byste se mohla chránit.'',,A to?'',,Vaše Veličenstvo, odpust'te mi, ale domnívám se, že by jste už neměla mít další děti.'' Nepřetržitě na něj hledím ani nemrkám. Vstřebávám jeho slova. Potom se v mém těle rozlije hněv. Prudce vstanu.,,Uvědomujete si co říkáte? Kdo si myslíte, že jste, aby jste mi říkal kolik mám mít dětí. Já jsem královna a vy jste můj poddaný!''Přímo na něj křičím a musím se hodně přemáhat abych ho nezačala bít.,,Odpust'te, ale je to pro vaše dobro,''koktá doktor a krčí se v křesle.,,Jak můžete vědět co je pro mě dobré? Kdo vy vůbec jste?'' Natáhnu ruku, ale včas se zarazím. Já tady chci být doktora, který mi zachránil život. Dám ruku podél těla a trošku od něj odstoupím.,,Budu předstírat, že jsme tento rozhovor nikdy nevedli a už NIKDY o tom nebudeme mluvit,''řeknu přísným hlasem a odejdu z komnaty. Na nádvoří na mě čeká Christopher. Když uvidí můj naštvaný obličej, zakaboní se.,,Stalo se něco?''zeptá se mě.,,Nic,''odseknu. Chci nastoupit do kočáru, ale zastavím se. Otočím se a přejdu k němu. Vezmu ho za ruce.,,Omlouvám se. Nechci, aby tento výlet něco pokazilo a už vůbec ne mé chování.'' Christopher mě pohladí po tváři.,,Nikdo a nic nám nepokazí naše štěstí. Jsi naštvaná? Tak at'. Jsi smutná? Poděl se se mnou o svůj smutek. Vždycky budeme stát při sobě. Vždycky.'' Přikývnu a Christopher mi pomůže do kočáru. Potom se vydáme na cestu.
   

   Na venkově je překrásně. Edmund s Christopher chodí lovit do lesů a já s Lizí a Madelaide trávím dny v zahradách. Čerstvý vzduch mi pomohl na bolesti hlavy, které mě občas provázely.  Večer potom spolu večeříme a vypravíme dětem pohádky nebo strašidelné příběhy. Většinou to končí tak, že všichni usneme v jedné posteli. Byla jsem št'astná. Jediné co mi chybělo byl Phillip a Laelitie, ale nechtěli jsme je brát sebou kvůli cestě. Naštěstí mi chůvy psaly, že se oba mají skvěle.
Bylo pondělí odpoledne, seděla jsem  na zahradě a četla si knihu,když mi bylo oznámeno, že přijel George. Hned jsem vstala a šla mu naproti. Hned jak mě uviděl, klekl si a kláněl se mi až k zemi. Začala jsem se smát.,,Jaká to čest vidět, tak přenádhernou královnu tento  krásný den. Mé oči slzí oslepením tou krásou.'' Lehce jsem ho pleskla po rameni a pomohla mu vstát.,,Ráda vás tu vidím. Přijel jste za Christopherem?''zeptám se a zavěsím se do něj. Oba jdeme si sednout na lavečku k jezírku.,,Ano. A taky jsem chtěl vědět jak se vám daří. Pěkně jste nás vyděsila,''podívá se na mě káravým pohledem. Pokrčím rameny.,,Nechtěně.  Víte, že nemám ráda dramata. Nikdy bych to neudělala záměrně,''řeknu.,,Vy že nemáte ráda dramata? Má královno vy jste samé drama. Vždy když někam vstoupíte, když něco řeknete, když se snažíte porazit své nepřátele je to dramatické. Občas se vás i bojím,''řekne tichým hlasem.,,Opravdu?''Nadzvednu obočí.,,No ano. Ještě štěstí, že jsme přátelé,''řekne z vesela. Zasměju se a nabídnu mu sušenky, které jsou na stolku společně s vodou. Jednu si vezme.,,Vy nebudete?''zeptá se, když uvidí, že je vracím na stůl.,,Ne. To víte musím si hlídat postavu,''pohladím se po břichu a oba dva vybuchneme v smích.,,A ted' mi musíte říct jak jste na tom s tou ženou do které jste se zamiloval. Co její manžel? Vypadá to, že brzo zemře?'' George kousne do sušenky.,,Ne. Myslím, že bude žít dlouho.'',,To je mi líto. Opravdu.'' Položím mu ruku na rameno.,,Tak ráda bych vás viděla s manželkou a možná s dětmi. Určitě by vám to slušelo.'',,Děkuji, Margaret. Jste opravdu velkorysá.'',,Kdybych byla velkorysá zařídila bych rozvod těch dvou,''odvětím a zadívám se do zahrady. Chvíli tam tak mlčky sedíme. Najednou vstanu.,,Pojd'te. Chci si zašermovat,''řeknu s úsměvem,,Jste si jistá? Přece jen máte odpočívat a..'',,Chcete snad rozlobit svoji královnu?'',,Ne. To opravdu nechci.'' Vstane a vyrazíme na louku. Vezmu si kort, který mi daroval otec. Rozkročím se a čekám jaký krok udělá George. Ten rychle vytasí. Začneme šermovat. Couvám dozadu a odrážím jeho útoky. Georgův kort mě škrábne do paže.,,Au,''vyjeknu a rychle se k němu otočím zády.,,Margaret? Jste v pořádku? Já nechtěl...''Snažím se nesmát. Rychle se otočím zpátky  a začnu útočit. George je v šoku.,,První pravidlo při souboji se ženou...''Otočím se a uskočím před jeho výpadem.,,Nikdy nevěřte tomu co vidíte.'' Seknu lehce George do ramene. Ten se na něj zmateně podívá.,,Druhé pravidlo-nikdy ji nepodceňujte.''Oba se otočíme až jsme k sobě natisknutí zády. Rychle od sebe uskočíme.,,A třetí pravidlo..''Obkroužením mu kort vyrazím,,Věřte, že vždycky je mazanější bojovník než vy.'' George se usměje a ukloní se. Najednou k nám přiběhne  sluha. Ukloní se mi a rychle ze sebe vychrlí:,,Odpust'te, ale král si vás přeje vidět.'' Hodím mu kort a společně s Georgem běžíme do sídla. Christophera najdeme v knihovně. Je tam s ním i španělský velvyslanec a celý jeho doprovod. Úsměv mi okamžitě zmizí ze rtů.,,Margaret,konečně. Nemohli jsme tě najít. Něco se stalo,''řekne smutně Christopher.,,Co se stalo? Něco s bratrem? Protestanti se zase vzbouřili?'',,Ne Veličetvstvo. Jde o něco jiného,''řekne mi velvyslanec.,,Tak mluvte!''přikážu.,,Výsosti. Náš král padl do léčky, kterou na něj nastražili podle všeho navarští špioni. Král bojoval opravdu statečně. Můžete být na něj pyšná.'' Chytím se za roh stolu. Vím co příjde.,,Veličenstvo je mi líto, ale král Phillip II. je mrtvý. Necht' dlouho trvá vaše vláda.'' On i jeho doprovod se ukloní.,,Necht' dlouho vládne Královna Španělska.''