Mysterious Queen - DOKONČENO

Anabell vs Margaret

Tak jako ostatní ženy,i já měla nárok na odpočinek po porodu. Doktor mi doporučil abych odpčívala aspoń pár týdnů. Poslechla jsem ho a dva týdny si užívala lenošení v posteli a hraní si s dětmi,když za mnou přišly do komnaty. Malý Charles byl opravdu klidné miminko. Krásně spinkal a jedl a skoro nikdy nebrečel. I na chůvách bylo poznat,že si ho zamilovaly.
Když jsem ležela třetím týdnem,začala jsem se nudit. Chtěla jsem se vrátit ke svým povinnostem královny,ale Christopher mě přemluvil at' si ještě odpočinu.
Seděla jsem v posteli a hrála si s Edmundem šachy. Moc mu to nešlo,ale snažil se. Otevřely se dveře a do pokoje vstoupila zamračená Sylvie. Udělala jsem tah a podívla se na ni.,,Co se ti stalo,že se tak mračíš?''ptala jsem se jí s úsměvem.,,Jde o Anabell,''řekla. Ted' jsem se zamračila taky.Podívala jsem se na Edmunda a usmála se.,,Nech mě prosím se Sylvií. Odpoledne to doprajeme,''slíbím mu. Edmund trošku zaraženě vstane a jde k chůvě. Ta ho odvede pryč. Otočím se na Sylvii.,,O co jde?'',,O Anabel.'' Co udělala?''zeptám se mrzutě.,,Zařídila setkání lordů s králem. Obstarala jídlo,rozeslala zprávu,prostě všechno co máš na starost ty,''řekne Sylvie zkroušeně.,Jak by si to mohla dovolit?''nechápu.,,Král tě nechtěl ještě zatěžovat, když jsi měla tak těžký porod a ona se nabídla,že mu pomůže.'' Cítím jak se ve mně střádá vztek. Prostupuje mi do každičké části mého těla až vybouchne.,,Jistě,že se nabídla. Aby taky ne. Už se mu nabídla i jinak.'',,To není to nejhorší,''špitne Sylvie a vyhýbá se mému pohledu.,,Co ještě?''chci vědět. Sylvie se na mě podívá.,,Odnesla tvoji židli. Řekla,že královna nepříjde,protože je slabá ze všech těch porodů.'' Úplně zrudnu vzteky. Sylvie o krok couvne.,,Prosím, nerozčiluj se. Ona ti za to nestojí,''říká mi Sylvie,ale já ji nevnímám. Vstanu a jdu ke stolku.,,Esperanzo!''zařvu. Esperanza přiběhne a když uvidí moji zachmuřenou tvář ,ucouvne.,,Přines mi mé zlaté šaty,''nařídím jí.,,Kam chceš jít?''zeptá se mě Sylvie.,,Na zasedání. Nedovolím,aby to té couře prošlo,''zaprskám.,,Výsosti,ale doktor..''začne Esperanza.,,Dělej co ti říkám!''zakřičím. Esperanza se ukloní a běží pro šaty. Sylvie si ke mně klekne. Chytí mě za zat'atou pěst.,,Nedělej to. Prosím. Vím jak dokážeš jednat ,když máš vztek. Uděláš něco čeho pak budeš litovat.'' Podívám se na ni.,,Sylvie ty to nechápeš,že? Ona nejenom,že mě vynechala. Ona říká,že jejich královna je slabá. A to je horší než kdyby mě chtěla otrávit. Já nikomu nedovolím,aby o mně prohlašoval,že jsem slaboch,''řeknu ledově a podívám se zpět k zrcadlu. Vezmu malou truhličku a najdu naušnice a náhrdelník k mým šatům. Nasadím si je.,,Jestli mi chceš pomoct,uprav mi vlasy,''řeknu už něco klidněji. Sylvie si povzdechne a vstane. Vezme mé vlasy a splete je do malých copánků. Potom ty malé copánky splete do jednoho celého a konečny nechá rozpuštěné. Ozdobí je zlatými nitěmi. potom mi nasadí korunku jakou nosily bohyně v Olympu. Esperanza přinese šaty. Jsou zlaté,ze saténu a podšité bílou látkou,která při každém mém kroku se objeví. Obleču si je a obuju si střevíčky.,,Mám jít s tebou?''zeptá se Sylvie. Přikývnu. Otevřou se dveře a obě výjdeme ven. Projdeme palácem. Všichni se mi klaní a šeptají si. Jdu s hlavou zdvyženou a dívám se před sebe. Dojdu k dveřím sálu. Sluha mě uvidí a otevře dveře. Potom slyším jak říká:,,Její Veličentvo,královna.'' Všechny židle zavrzají a pánové vstanou. Klaní se mi. Christopher je trošku v šoku,ale jde mi naproti a nabídne mi rámě. Zavěsím se do něj. Pak uvidm Anabell. Stojí vedle trůnu Christophera a vypadá jakoby viděla ducha. Usměju se. Christopher si sedne.,,Odpust'te Výsosti,ale nevěděla jsem,že příjdete,proto jsem vám nenechala nachystat místo,''řekne s přehnanou mrzutostí Anabell. Vím,že se na mně dívají všichni v sálu,včetně Christophera. Usměju se.,,Neomlouvejte se. Nepotřebuji židli,aby všichni viděli,že jsem královna. Děkuji vám,že jste se postarala o všechny věci. Chápu,že pro ženu,která nemá vlastní děti je čas nekonečný,''řeknu sladce. Anabell zrudne vzteky. Usměju se na ni ještě víc. A potom udělám něco o čem budou všichni mluvit ještě další dva dny. Sednu si Christopherovi na klín. Z boku,aby mohl vidět na ostatní. Automaticky mi ruce obmotá kolem pasu.,,Posad'te se pánové,''vybídne je a já poznám v jeho hlase pobavení. Lordi si sednou.,,Myslím,že vás nikdo nezval,''řeknu směrem k Anabell. Ta zbělá jako mrtvola.,,To ano. S vaším dovolením,''ukloní se a se zamračenou tváří opustí sál. Rada začne.,,Aby si věděla, tímhle si překvapila i mě,''zašeptá mi do ucha Christopher. Usměju se.
Po tomhle incidentu se Anabell stáhla. Jen dobře pro ni. Ještě jedna podobná věc a začala bych si myslet,že je sebevrah když mě takhle provokuje. Anabell jsem,ale na chvíli vypustila z hlavy. Blížil se příjezd mého bratra a matky. A Anastazie. Nařídila jsem kuchařům i všem ostatním,že vše musí být perfektní a nesmí se pochybyt. Připomněla jsem jim,že nepřijede jen má rodina,ale zároveń i monarchie Španělska. Taky jsem musela zařídit vše na křest Charlese. Pomáhala mi Sylvie.
Ta sice byla kdykoliv k dispozici,ale všimla jsem si,že často je duchem nepřítomná nebo zamlklá.
Seděly jsme u mě v salonku a potvrzovaly jsme menu na večer kdy měla přijed má rodina.,,Sylvie? Jsi v pořádku?''zeptám se jí. Vůbec nezareaguje a tak jí zamávám před očima. Zamrká.,,Pardon. Co jsi říkala?'' Povzdechnu si.,,Můžete jít,''řeknu šéfkuchaři. Ukloní se a odejde. Podívám se na Sylvii.,,Poslední dobou si duchem mimo. Vůbec mě nevnímáš a když už,tak mlčíš. Ublížil ti někdo snad? Nebo jsi nemocná?'',,Ne. Neublížil. Ani nejsem nemocná. Jen..''Sylvie skloní hlavu. Chytím ji za ruku. Sylvie se na mně podívá.,,Jen?'',,Stephen mě požádal o ruku a já řekla ano. I má rodina s tím souhlasí,''řekne. Usměju se.,,Tak to gratuluji,''řeknu a vstanu. Sylvie taky. Obejmu ji.,,Hrozně moc ti to přeju. Chci,aby má nejlepší přítelkyně byla št'astná tak jako já.'' Sylvie se smála.,,Děkuji.'',,Jen nechápu proč si tak zamlklá ,když je to tak skvělá zpráva.'',,Nechtěla jsem ti to říkat,když se blíží křtiny prince a přijede tvá rodina. Ted' se žádná svatba ikdyž tak bezvýznamná nehodí,''řekne kajícně. Št'ouchnu ji do tváře.,,Ale. Svatba může být ještě před křtinami. A bratr přijede až za pár týdnů. To se všechno stihne,''řeknu optimisticky.,,Takže se nezlobíš?''ujišt'uje se.,,Samozřejmě,že ne!''vyhrknu. Obě se zasmějeme.,,Jenom už ai nebudeš má dvorní dáma,''řeknu smutně.,,Vždycky budu tvá přítelkyně a budu tě navštěvovat,''ujistí mě Sylvie. Přikývnu.
Svatba je malá a velmi elegantní. Sylvie září a generál je očividně spokojený. Možná není úplně tradiční,že na svatbě dvorní dámy je i královna,ale Sylvie nikdy nebyla jenom má dvorní dáma. Byla pro mně jako sestra. Proto jsem přišla i s Madelaide a Edmundem. Christopher mě nakonec doprovodil taky. Přeci jen,generál byl jeden z nejlepších bojovníků a oddaných mužů Francie. Sylvie po tanci se svým manželem, přiběhla ke mně.,,Moc ti to sluší,''řeknu s úsměvem.,,Děkuji. Ani nevíš co to pro mě znamená,že jsi přišla.'',,Ráda.'' Christopher s generálem k nám příjdou.,,Veličenstvo,''ukloní se generál.,,Doufám,že budete na mou Sylvii hodný. Nezapomeńtě,že nad ní bdí královna,''řeknu s žertem. Generál to pochopí a pousměje se.,,Budu si to pamatovat. Veličenstvo,dovolíte abych si zatančil s královnou?''zeptá se Christophera. Nadzvednu obočí.,,Pokud bude královna chtít.'' Všichni se na mě podívají.,,Proč ne?''pokrčím rameny a jdu s generálem na parket. Vidím,že Christopher tančí se Sylvií,která je z toho nesvá. Neubráním se úsměvu.,,Máte štěstí,že jste si vzal Sylvii. Neznám hodnějšího a věrnějšího člověka,''řeknu generálovi, když udělám otočku.,,Jsem za ni moc rád. Je úžasná,''řekne s láskou v hlase genarál.,,Vím o vašem nepřátelství mezi královnou matkou a hraběnkou Anabell,''řekne najednou. Strnu.,,Nebojte se. Chtěl jsem vám říct,že vás budu chránit. Nechci,aby ty dvě vyhrály. Obě jsou to čarodějnice. královna matka otrávila nebohého krále a intrikovala proti Francii a Anabell je vypočítavá. Obě by měly zaplatit za všechno co udělaly. A taky vím jak moc se Sylvie o vás bojí, když ted' odjede a bude žít na mém panství.''Nadzvednu obočí a usměju se.,,Neříkejte mi,že jsem získala spojence a Sylvie manžela,''řeknu pobaveně. Generál mě otočí.,,Vypadá to pro výhru nás všech,''řekne s úsměvem. Hudba skončí a ukloníme se.,,Dobrá. Budu si to pamatovat,''řeknu a odejdu si sednout za Christopherem.

Čas běžel a najednou jsem obdržela zprávu o tom,že dorazila španělská lod' do přístavu. Byla jsem radostí bez sebe. Rychle jsem se převlékla do zelených šatů s červenými ornamenty a vlasy mi Esperanza vyčesala do drdolu. Pak mi nasadila zelenou korunku s rubíny. S Christopherem jsme se setkali na schodech. Vzal mě za ruku.,,Připravená?''zeptá se mě. Přikývnu. Usměje se a oba scházíme schody. Všichni se nám klaní. Kočár u brán zastaví. Uvidím jak z něj vystupuje můj bratr. Pak jeho manželka a nakonec má matka. Z druhého Anastazie s dcerou. Když mě bratr uvidí,rozzáří se. Zastavím se. Podívám se na Christophera. Ten na mě kývne. Pustím se ho a rozběhnu se k Phillipovi. Ten mě chytí a zatočí se se mnou dokola.,,Má malá sestra,''řekne španělsky.,,A můj velký bratr,''odpovím mu se smíchem španělsky. Pustí mě na zem a podívá se na mě.,,Jsi ještě krásnější než si tě pamatuji,''polichotí mi. Uculím se.,,Za to ty ses vůbec nezměnil.'',,Tak to děkuju.'' Oba se na sebe smějeme. Matka si odkašle. Otočím se k ní. Lehce se ukloním a potom ji obejmu.,,Ráda tě zase vidím,''řekne mi.,,Ale prosím ,chovej se víc jako královna,''zašeptá mi do ucha. Převrátím oči v sloup a pustím ji. Potom obejmu i Mary Louise. Christopher se zatím vítá s bratrem. Potom jdu k Anastazii.,,Tak jsi přijela,''řeknu suše.,,Nemohla jsem odolat,''řekne sladce.,,To věřím. Ty v takovém přepychu nežiješ,''odvětím mile. Potom se podívám na její dceru. Vůbec se na ni ani na jejího manžela nepodobá. Až na ty oči. Ty zlé oči,které patří Anastazie.,,A kdopak jsi ty?''zeptám se. Holčička se pokloní.,,Sibyla,''řekne.,,Moc mě těší. Já jsem Margaret,''řeknu.,,Já vím. Jste královna Francie,''řekne vševědoucím hlasem. Usměju se.,,To ano. A taky jsem tvá teta. Máš bratrance v tvém věku. Jmenuje se Edmund. Můžete si spolu hrát.'' Sibyla přikývne. Christopher k nám dojde. Když ho Sibyla uvidí,úplně roztaje. Dokonce se usměje. Anastazie se přetvařuje a říká mu jak moc jsem jí chyběla.Mám chut' ji utopit ve fontánce co je kousek od nás,ale hraji její hru. Obejmu ji a dokonce i slza mi ukápne. Christopher mě obejme.,,Určitě jste unavení. Odpočińte si. Večer vás zveme na ples a zítra na hon,''řekne a oba odcházíme.
Hned zamířím do tajné komnaty. Jonathan akorát zavírá knihu.,,Už přijela,''vybafnu na něj. Sednu si na stoličku.,,A? Bude dělat problémy?''Podívám se na něj stylem ,děláš si legraci?,,Je to Anastazie. Ta dělá problémy vždycky,''řeknu trpce.,,Takže plán A pořád platí?''zeptá se.,,Pořád. Jenom ne dnes. Dneska si chci užít chvíle s bratrem.'' Při té představě se usměju.,,Chyběl vám hodně,že?'',,Moc. Ani nevíš jak jsem se těšila až ho znovu uvidím.'',,Tak se netrapte myšlenkami na Anastazii,ale myslete na to co všechno můžete podnitknout se svým bratrem.'' Přikývnu.,,A ještě něco,''ozve se když už chci odejít.,,Co uděláte s Anne? Je to přeci špeh.'',,Zatím ji nechám být. Chci přijít na to,co chce najít a pro koho. Jestli pro Victorii nebo Anabell. Potom se jí zbavím.'' Výjdu zpět do salonku a potom do mé komnaty. Sednu si na postel a začnu přemýšlet jak se Anastazie zbavím. Už když mě napadne řešení někdo zaklepe na dveře.,,Dále.'' Do pokoje vejde Mary Louise.,,Musím s tebou mluvit,''řekne sklíčeně.