Mysterious Queen - DOKONČENO

Královna bez srdce

Ležela jsem společně s Christopher v posteli a poslouchala jeho tlukot srdce. Ten zvuk byl podivně uklidňující a tak známý, že jsem díky němu na pár chvil dokázala  zapomenout na blížící se válku.  Uběhly už tři dny, co jsem se vrátila zpět ke své rodině. Tři št'astné dny, kdy se zdálo, že zprávy o zbrojení vojáků v Navaře a vyplouvání válečných lodí z Anglie tyto dny nemůžou nijak ohrozit. Ale at' jsem se snažila být sebevíce milující  matkou a manželkou, nemohla jsem potlačit v sobě královnu. Matka uvnitř mě mi říkala abych se postarala o své děti, odjela s nimi do bezpečí a ochránila je před krutostí války, ale královna uvnitř mě křičela at' vytasíme do zbraně a získáváme co nejvíce spojenců na tuto válku. A tak s těmito dvěmi osobnostmi jsem zápolila celé tři dny než jsem se definitivně rozhodla-moje děti zůstanou tam, kde jsem já a já nikdy neopustím krále ani svůj lid. Toto rozhodnutí mě zároveň ničilo a zároveň mi dodávalo sílu. Nicméně, ted' jsem chtěla být jenom žena, která chce strávit čas se svým mužem než odjede do války z které se už nemusí vrátit.
,,Nad čím přemýšlíš?"zeptal se mě Christopher a nepřestával mě hladit po mých mahagonových vlasech. Zvedla jsem k němu hlavu a usmála se na něj.,,Na to, co podnikneme až se mi brzy vrátíš z boje." Christopher pobaveně nadzvedne levé obočí a pousměje se.,,Opravdu? A kam mě tedy královna chce unést?"zeptá se mě a v jeho otázce slyším jasný náznak flirtu. Usměju se a zvednu se, takže ted' sedíme oba ve stejné úrovni.,,Přemýšlela jsem nad nějakým malebným domem, kde nás nikdo nezná a nikdo nás tedy nebude vyrušovat až společně s Jeho Veličenstvem budeme odpočívat,"odpovím mu a zkousnu si spodní ret. Christopher se ke mně nakloní a nespouští ze mě oči.,,Odpočívat, říkáte?" Nevinně zamrkám.,,Ano." Christopher se nakloní k mému uchu a zašeptá:,,Lhářko." Popadně mě kolem pasu a doslova mě na sebe přitiskne. Potom mě začne lechtat. Směji se a snažím se mu vytrhnout, ale drží mě pěvně.,,Prosím...přestaň...prosím,"pištím a přitom se směji dál.,,A co mi za to  dáš?"ptá se mě Christopher a směje se mým obličejům, když mě začne lechtat ještě více.,,Cokoliv!"vykřiknu a zalykám se smíchy. Christopher mě přestane lechtat a počká až se přestanu smát. Potom mi neposedný pramen vlasů, který zakrýval obličej, zastrčí za ucho. Chytím jeho ruku a políbím jeho dlaň.,,Copak by si chtěl?"zeptám se ho vlídně.,,Jediné co chci je, aby si mě nikdy neopustila. Zvládnu všechno, ale tvoji ztrátu ne. Neunesl bych kdybych o tebe měl přijít,"řekne mi vážným tónem, který mě zneklidní.,,Proč by si o mě měl přijít? Já se nikam nechystám. Vždycky budu stát po tvém boku,"řeknu a políbím ho.  V tom polibku je příslib všech mých slov a citů. Christopher mě pohladí po tváři a já se o něm zase opřu. Obejme mě a začne mě opět hladit jednou rukou po vlasech.,,Nikdy bych ti neublížil. Věř mi. Nikdy.",,Já vím,"zašeptám a zavřu oči."

Christopher po našem rozhovoru musel za chvíli odejít. Nečekané události, řekl. Zavolala jsem služebné, aby mi donesly šaty a pomohly mi s účesem. Kromě Francoise přišly i dvě nové dívky jménem Maria a Mercedes. V paláci byly nové. Francoise mě učesala a ty dvě uklízely komnatu. O něčem si šeptaly. Nechala jsem je, protože jsem měla opravdu dobrou náladu a nikým jsem si ji nechtěla pokazit.,,Musí to pro ni být hrozné. Když se ted' vrátila,"vypískla Maria. Podívala jsem se na ni v odraze zrcadla. Když si všimla mého pohledu, hned zmlkla a sklonila hlavu dolů. Otočila jsem se na ni.,,O kom to mluvíš?"zeptala jsem se jí.,,O nikom, Vaše Veličenstvo,"špitla stále se skloněnou hlavou. Vstala jsem a přešla jsem o pár kroků blíže.,,Nelži. Ted' si se něčemu smála. Vlastně nekomu. O kom si to mluvila?"chci vědět. Služebná si začne žmoulat lem sukně. Klepnu ji po ruce a potom ji zvednu bradu, aby se mi podívala do očí.,,No tak. Poslechni svoji královnu a řekni to." Služebná se začne potit a být opravdu nervózní. To upoutá moji pozornost. Pustím  ji a podívám se na její přítelkyni.,,A co ty? Ty mi neřekneš o čem ti povídala?",,Vaše Veličenstvo, já se neodvažuji Vám to říci?",,Z jakého důvodu?",,Týkalo se to totiž lady Anabell a..",,Mlč!"křikne na ni Maria.,,Tak dost!"zvýším hlas.,,Ted' mi obě řeknete o čem jste spolu mluvily nebo skončíte v žaláři,"pohrozím jim.  Obě se vyděsí a Mercedes jako první začne koktat.,,Když Vaše Výsost byla pryč, tak...,"těžce poklne a ošije se,,tak se něco stalo. Mezi lady Anabell a...",,A?"naléhám. Mercedes se na mě prosebně podívá. Založím si ruce na prsou a čekám.,,A Jeho Veličenstvem,"vykoktá a přikrčí se jako kdyby očekávala ránu. Uvolním ruce. Vlastně celý můj postoj je ted' vyloženě nevhodný pro královnu. V hlavě mám zmatek a srdce mi začalo bušit o dost rychleji.,,Co tím myslíš?"zeptám se a uvědomím si, jak mi hlas přeskakuje. ,,Nenut'te mě to říci,"svráští čelo Mercedes. Popadnu ji za loket a zatřesu s ní.,,Okamžitě mi všechno řekneš!"zařvu na ni. Mercedes začne rychle kývat hlavou na souhlas a slzy jí tečou po tváři.,,Lady Anabell se po vašem odjezdu za pár dní vrátila zpět do paláce. Oficiálně, aby nezůstala ve svém zámku sama, když se její chot' připojil k vojsku a odjel do tábora. Král souhlasil. Nikdo k tomu nic neřekl, jak by taky mohl, vždyt' je to rozhodnutí krále. Jenže potom se lady Anabell čím dál více ukazovala ve společnosti Jeho Veličenstva až jednoho rána..."Zatřásla jsem s ní.,,Co?!",,Našla jedna služebná její naušnici v posteli Jeho Veličenstva." Ta slova jako by šla mimo moje chápání. Vše se zdálo být vzdálené a tak nereálné. Hlasy, slova, obrazy. To vše nemělo smysl. Nemohla jsem to pochopit. Nechtěla jsem to pochopit a přitom to bylo tak prosté. Muž, kterého jsem milovala na světě nejvíce a který mi slíbil, že mi nikdy neublíží mě podvedl s mou úhlavní nepřítelkyní. Potřebovala jsem si sednout.
Těžce jsem dosedla na židli a přikázala jsem, aby všechny odešly.,,Vaše Veličenstvo, je mi to opravdu líto,"řekla mi Mercedes. Zvedla jsem ruku abych ji zastavila. Nepotřebovala jsem lítost služky. Všechny tři šly ke dveřím, které se otevřely dříve než jedna z nich sáhla po klice. Vstoupil sluha a ohlásil, že přichází král. Král. Přišlo mi to absurdní.
Všechny tři z komnaty zmizely dříve než se za Christopherem zavřely dveře. Seděla jsem z profilu k němu a hleděla jsem do stěny.,,Omlouvám se, že jsem přišel takto narychlo, ale přišel jsem se rozloučit. Musím odjet do tábora ještě dnes. Anglické lodě tu budou co nevidět a i vojsko Navary se podezřele přiblížilo. Generál už je dávno tam, takže Sylvie se společně se synem přestěhuje sem. Myslel jsem, že bude pěkné, když tu budeš mít společnost.",,Pěkné?"řeknu se záští v hlase a vstanu.,,Margaret? Není ti nic?" Christopher přejde ke mně a chce mě chytit za ruku, ale vytrhnu se mu. Konečně se na něj podívám. Nebo spíše skrz slzy se ho snažím zaostřit.,,Co se stalo? Vím, že odjíždím náhle, ale nebud' smutná. Brzy se uvidíme,"snaží se mě uklidnit, ale já jen dokážu kroutit hlavou.,,Proč?"zmůžu se jenom ta tutu stupidní otázku.,,Proč co?",,Proč Anabell? Proč zrovna ona?" Christopher se zarazí a celý zbledne. Pochopil.,,Bože, Margaret. Kdo ti to řekl?" Zasměju se,,Záleží na tom? Spíše, proč si mi to neřekl ty? Nebo ne, víš co? Mám lepší otázku. Proč si to sakra vůbec udělal?" Christopher skloní hlavu a potom se na mě letmo podívá.,,Nechtěl jsem. Byla to jedna noc. Byl jsem opilý a cítil jsme se sám.",,A to má být omluva? Co všechny ty dopisy, co si mi psal? Psal si mi verše plné lásky a přitom si mě klidně podváděl. Víš ty vůbec jak se cítím?" Christopher udělá pár kroků ke mně a já začnu před ním couvat.,,Margaret, prosím...",,Už chápu, co všechny ty řeči dnes znamenaly. Pocit vinny. Nic jiného v tom nebylo! Jenom nechápu jednu věc. Když už si s ní spal a ještě si ji nechal pořád zde i přes můj návrat, proč to neudělat věřejně? Král a jeho milenka,"řeknu s trkostí a hněvem.,,Nebud' melodramatická.",,Já jsem melodramatická? Já? Tak to pardon. Omlouvám se za to, že neskáču radostí když zjistím, že zatím co já se bála o tvůj život a stýskalo se mi po mé rodině, ty si klidně spal s tou čubkou!"křičím přes celou místnost a odcházím na druhou stranu.,,Přestaň křičet. Vysvětlím to, ale uklidni se. Prosím. Nechci scény,"řekne mi klidným hlasem Christopher.,,Nechceš scény? Víš, právě ted' je mi fuk, co ty chceš. Jsi jenom jeden velký, hnusný lhář, který neumí nic jiného než jenom házet vinnu na druhé." Christopher ke mně hbitě přijde a zatřese se mnou.,,Vysvětlím ti to, ale nezapomínej, že před tebou nestojí jenom manžel, ale i tvůj král,"pronese ledovým tónem. Podívám se do jeho očí. Do očí muže v kterých jsem před pár hodinami viděla lásku. Nyní jsem v nich neviděla nic. Jenom chlad. Vytrhnu se z jeho sevření a ustoupím o dva kroky.,,Ale to ty si zapomněl, kdo před tebou stojí. Nejsem jenom tvá manželka. Jsem tvá královna.",,Ano. Díky sňatku se mnou." Nevěřícně zakroutím hlavou.,,Takže takhle to je celou dobu mezi námi?"nevěřícně se zeptám. Christopher si dá ruce za záda.,,Ano." Znechuceně si odfrknu.,,Řekni mi, když už jsme v té pravdě, proč tu Anabell zůstala?" Christopher si dá s odpovědí na čas, ale potom odpoví:,,Protože čeká mé dítě." Nevěřícně na něj zírám. Moje nohy mě zrazují, ale silou poslední hrdosti, kterou v sobě mám si nedovolím klesnout na kolena. Ani mé slzy nejsou pro něj dost dobré.,,Margaret podívej, mám za chvíli odjet. Určitě se chceš takto rozloučit?"zeptá se mě s prosbou v hlase. Podívám se na něj a hrdě zvednu hlavu.,,Rozluč se se svou milenkou a svým bastardem. Protože královna Francie a jediný vládne Španělského království si s tebou nemá co říct. Skončili jsme. Vše si zničil. Od ted' budeme jenom král a královna. Nic víc."Otočím se a utřu si obličej od slz.,,Margaret, počkej..",,A Sylvii vyřid', at' nejezdí. Nechci ji už nikdy vidět. Ve svém životě zrádce nestrpím." Zaklepu na dveře, které se otevřou. Jdu chodbou a snažím se být silná. Myslím jenom na jediné. Jsem Margaret, sňatkem královna Francie a rodem vládce Španělska. Jsem matka pěti dětí. Jsem žena, která milovala a jsem žena, které zlomili srdce. Už neprojevím slabost. Nebudu znát strach ani lítost. Od ted' budu žít jenom pro budoucnost svých dětí. A pro pomstu těch, kteří mi tak ublížili.