Mysterious Queen - DOKONČENO

Bratr, proti bratru

      Jela jsem nocí. Nevěnovala jsem pozornost studenému větru, který mě šlehal do tváře ani dvěma strážím, kteří za mnou často křičeli at' zpomalím. Dokonce jsem ignorovala i fakt, že jsem měla plíce v jednom ohni. Ne. Musím to stihnout. Jde o mého syna. O mé dítě...
Z myšlenek mě vytrhl můj řehotající kůň, který se vzepjal na zadní nohy. Rychle jsem se chytila uzdy abych nespadla.  Kůň mi ještě chvíli vzdoroval, ale nakonec se postavil zpět na všechny čtyři  a uklidnil se. Přede mnou se válel kmen stromu, který blokoval cestu. Chtěla jsem sesednout a jít se podívat po jiné cestě, když vtom přijely stráže.,,Je Vaše Výsost v pořádku?",,Ano, jsem. Kmen nám blokuje cestu. Znáte o nějaké jiné, po kterém bychom mohli projet?"zeptám se jich.,,Ano. Je to odsud tak hodina cesty na západ.",,To se nám, ale cesta do Tours prodlouží o dvě hodiny,"podotknu.,,Ano, ale jiná cesta tu není a nás není dost abychom ten kmen odstranili,"řekne mi soucitným tónem jeden strážný. Skvěle. Už mě litují i stráže. Přihmouřím oči do tmy. Přemýšlím. Pokud pojedeme o dvě hodiny déle, hrozí, že už Edmunda s Madelaine nezastihnu včas.  Ale co kdybychom...
,,Dokáží vaše koně přeskočit ten kmen?"zeptám se zpříma.,,C..cože?" Oba na mě překvapeně hledí. ,,Slyšeli jste. Dokáží to nebo ne?",,Tedy. Nechci je podceňovat, ale když uvážím kolik jsme toho ujeli a kolik nám ještě zbývá, řekl bych, že ne." Přikývnu.,,Dobrá. Vy se vydáte k té vaší cestě. Objedete to a dorazíte za mnou do Tours. Já pojedu napřed." Chytnu otěže a pobídnu koně. Objedeme obě stráže.,,Ale Vaše Výsosti, to nejde. Co kdyby se vám něco stalo? Co by řekl král..",,Král by nic neřekl!"přeruším ho.,,Dělejte, co říkám. Sejdeme se v Tours v tamějším kostele." S těmito slovy, pobídnu koně, který se dá do klusu a jedním skokem přeskočí kmen stromu. Zastavím ho a otočím se na své stráže. Kývnu na ně a potom se znovu rozjedu.

Do Tours jsem přijela za svítání. Vše mě bolelo, ale neměla jsem čas se tím zabývat. Musela jsem najít svého syna. Dojela jsem ke kostelu, kde jsem uvázala koně. Pohladila jsem ho hřbetu a řekla mu, aby zůstal. Sundala jsem si rukavice a přistoupila ke dveřím kostela. Zadívala jsem se na ně a potom jsem se odvážila je otevřít dokořán.
Vstoupila jsem dovnitř a ozářila mě světla odrážející se z mozaiek, po stranách hlavní přídě. Plášt' s mými šaty šustil po podlaze. Došla jsem až k oltáři, kde jsem se s úctou poklonila a odříkala Otčenáš.,,Hledáte někoho?"ozve se najednou za mnou. Otočím se a spatřím kněze, který drží v ruce Bibli. Je oblečen svátečně. Přímo jako kdyby právě...,,Odpust'te, že ruším, otče,"řeknu. Kněz zakroutí hlavou a pousměje se.,,Chrám Boží je otevřen pro všechny. Zdálo se mi však, že někoho hledáte?",,Tedy, ano. Hledám novomanželé,"řeknu. Kněz se na chvíli zatváří šokovaně, ale hned skryje své pocity pod vážnou maskou.,,Nevím o čem to mluvíte.",,Ale otče,"udělám pár kroků k němu,,lhát se nemá." Kněz skloní kajícně hlavu.,,Hledám mladého muže a jeho milou přítelkyni, které jste před chvílí oddal ve svátost manželskou. Je to důležité. Řekněte mi, kde jsou.",,Proč to chcete vědět?",,Nebot' se domnívám, že matka ženicha by měla mít právo zablahopřát svému synovi a nové dceři." Kněz se na mě vyplašeně podívá.,,Matka říkáte?" Chvíli na sebe beze slov hledíme. Potom kněz padne na koleno a začne mě prosit o odpuštění.,,Nepoznal jsem Vás, Vaše Veličenstvo. Odpust'te mi." Kleknu si k němu a pomohu mu vstát.,,To já bych měla prosit za odpuštění, ne vy. Nedokázala jsem zabránit útěku mého syna s jeho...manželkou." To slovo mi přijde tak nové a zvláštní.,,A nyní se bojím, že už ho nikdy neuvidím. Zklamala jsem. Jsem špatná matka.",,To nejsi,"ozve se kostelem. Vzhlédnu a ve dveřím vidím svého syna a Madelaine. Drží se za ruce a kráčejí k nám. Podívám se zmateně na kněze a potom na mého syna. Edmund mi pomůže vstát a já ho pevně obejmu jako by mu bylo zase pět. Edmund mě obejme kolem pasu a položí si svoji hlavu na moje rameno. Chvíli tam tak stojíme. Jsem štěstím bez sebe. Neztratila jsem ho. Neztratila jsem ani jednoho z nich. Edmund se po chvíli ode mě odtáhne, ale stále mě drží za ruce.,,Vůbec nejsi špatná matka a nikoho si nezklamala. To my zklamali tebe. Mrzí mě to, ale neměli jsme na výběr. Otec by nám nikdy nedovolil se vzít a my nemohli čekat.",,Ale já to nechápu. Proč si nic neřekl mě. Proč ty tajnosti? Vždyt' kdybyste za mnou zašli, pokusili bychom se najít nějaké řešení.",,Bohužel nám dochází čas,"řekne Madelaine a položí si dlaň na břicho. Vím přesně, co to gesto znamená. Usměji se na ni a potom se podívám na Edmunda. Přikývne a usměje se taky.,,No...to je tedy..."nenacházím ty správná slova.,,Úžasné? Ano to je. Jsme hrozně št'astní,"řekne Madelaine.,,Nechtěl jsem, aby moje prvorozené dítě bylo bráno jako levoboček. Miluji Mdelaine. Chtěl jsem si ji vzít. Chtěl jsem to udělat správně, tak jak si mě to vždy učila.",,Útěk, ale nic nevyřeší. Snad si nemyslíš, že to tvůj otec nechá jenom tak být? Jsi následník ne jednoho, ale dvou trůnů.",,To vím, ale zrovna on nemá sebemenší právo mi říkat, co je a není správné.",,Jak to myslíš?",,Tak, že si tě nezaslouží. Tak, že je to sobec a lhář. Nikdy nechci být jako on. Nechápu, jak ho můžeš dále tolerovat,"odfrkne si Edmund a odvrátí ode mě tvář.,,Tak to ne. Takhle o svém otci nikdy nemluv. Slyšíš?"zatřesu s ním.,,To co se stalo je jenom mezi ním a mnou. Nezapomeň, že to není jen tvůj otec, ale je to tvůj král a přinejmenším za to si zaslouží respekt." Přísně se na něj dívám a vidím, jak můj syn taje. Pustím jeho ruce a poodstoupím od nich.,,A ted' k té důležité části. Musíte se se mnou vrátit do Paříže.",,COŽE?"vykřiknou jednohlasně.,,To nejde.." Přeruším Edmunda zdvyženou rukou.,,Vrátíte se se mnou. Ohlásíme, že se princ Edmund zasnoubil se španělskou šlechtičnou, která je blízká přítelkyně královské rodiny." Oba na mě nechápavě zírají.,,S jakou šlechtičnou?" ptá se Edmund.,,Jaká blízká přítelkyně?" špitne Madelaine. Protočím oči v sloup. Bože, za co mě trestáš?
Přistoupím k Madelaine a chytím ji za ruku.,,Mluvím přeci o tobě. Před třemi minutami si se stala španělskou šlechtičnou, jednou z nejbližších důvěrnic španělské královny. Mě." Madelaine si s Edmundem vymění pohledy.,,No, takhle máme vyřešený šlechtický stav. Ted' jenom musíme zařídit abyste se, co nejdříve vzali oficiálně než začne růst moje vnouče." Při těch slovech se mi naženou slzy do očí. Moje vnouče,,Vy jste skvělá,"vykřikne Madelaine a pevně mě obejme. Jsem jí tak zaskočená, že málem nezvládnu nápor jejího těla.,,No dobře. Hlavně mě neudus,"krotím ji, ale stejně se s ní směji. Vlastně je to po dlouhé době, co se směji od srdce. Otočím se ted' zpět ke knězi, zatímco Edmund šel připravit koně.,,Děkuji, že jste se o ně postaral.",,Rádo se stalo. Bůh vás opatruj, královno."