Mysterious Queen - DOKONČENO

Anabell je zpět

Victorie se mi po tom incidentu stranila,ale nečekala jsem,že ji Christopherovo varování vyvedlo z míry. Plánovala útok a to bylo ještě nebezpečnější. Ted' jsem,ale neměla čas se tím zabývat. Velvyslanec byl mrtvý a já musela co nejdřív vnuknout Christopherovi nápad,aby oženil Mary Elise s králem Navarry než příjde další velvyslanec a bude s Victorií plánovat zradu. Proto jsem tohle téma nakousla už u snídaně. Dostalo se mi,ale jen prázdného souhlasu a pak se Christopher omluvil,že musí jít za rádci. A tak jsem se rozhodla,že nat'uknu potencionální nevěstu.
Dáma Mary Elise mi řekla,že je s dětmi v zahradě. Šla jsem proto tam i se Sylvií. Našla jsem je u altánku v levé části zahrady. Mary Elise měla na klíně malou Elizabeth,která si hrála s Madelaidinými korálky. Edmund seděl vedle ní a pozorně poslouchal jak mu Madelaide čte z knihy. Byl to krásný pohled až mi bylo líto,že ho vyrušuji.
Když jsi mě všimli,chtěli všichni vstát,ale já je rukou zadržela. Malý Edmund se ke mně rozeběhl a já ho zvedla do náruče. Začal mi dávat pusinky a objímal mě. Smála jsem se. ,,Ale.Tady bylo někomu pěkně smutno,''řeknu a dám mu obrovskou pusu na tvářičku. Edmund se usměje a objeví se mu dolíčky.,,Bylo a moc.Vůbec mi už nechodíš vyprávět pohádky,''postěžoval si mi svým dětským hláskem.,,Omlouvám se,ale maminka toho měla ted' moc. Slibuju,že ti dneska pohádku příjdu říct.Dobře?'' Edmund se na mě podívá těma svýma krásnýma modrýma očima a přikývne. Pustím ho na zem a chytím ho za ruku. Dojdeme k altánku a já si sednu vedle Mary Elise. Elizabeth si přestane hrát s korálky,pustí je na zem a ty se rozsypou po podlaze.,,To ne!''vykřikne Madelaide a začne je sbírat.,,Lizí co jsi to udělala? Ty byly od krále. Dal mi je k narozeninám,''povzdechne si smutně Madelaide. Chytím ji za ruku.,,Nebud' smutná.Dáme je zpravit,''usměju se na ni. Madelaide se trošku pousměje,ale jde vidět,že ji to mrzí.,,Co kdyby jste šli ty a Edmund na čokoládové hrušky?''navrhnu. Čokoládové hrušky jsou hrušky,které jsou ponořené do čokolády.,,Ano.Ano!''začne křičet radostně Edmund. Jeho radost se přenese i na Madelaide a tak nakonec souhlasí. Poručím chůvě,aby vzala děti do paláce a postarala se o Elizabeth.
Když odejdou podívám se na usmívající se Mary Elise.,,Jsou úžasní. Všichni tři. Ale hlavně Elizabeth je kouzelná. Je jako malá panenka,kterou se bojíš nerozbít.''Usměju se.,,Moc ti to s nimi slušelo. Už jen mít své děti a trávila by si takový čas pořád,''řeknu. Mary Elise posmutní.,,To nevím.Matka zatím žádný zájem o mou svatbu neprojevila a ikdyby,vzala bych si někoho staršího koho ani nebudu znát natož milovat.'' Skloní smutně hlavu. Přisunu se k ní blíž a chytím ji za ruku.,,Ale no tak. Žádný smutek. Úsměv ti sluší mnohem víc,''řeknu a št'ouchnu do ní ramenem. Mary Elise zvedne hlavu a pousměje se.,,Vidíš? Hned je to lepší. Jsi moc krásná. Měla by ses jenom smát. A pokud jde o svatbu,tak já bych ti klidně pomohla kdyby si chtěla.'' Mary Elise se rozzáří.,,Opravdu?'',,Jsi jako má sestra. Moje štěstí je tvoje štěstí,''řeknu.,,Margaret ty jsi skvělá,''vyhrkne a obejme mě. Úplně mě to zaskočí,ale taky ji obejmu.,,No dobře. Klid. Jenom klid. Neudus mě.'' Mary Elise mě pustí a podívá se na mě.,,Myslíš,že by bratr povolil svatbu ještě letos?''zeptá se.Zzauvažuji nad tím.,,No za chvíli bude podzim. V zimě se svatba moc nehodí,ale pokud bych tvého bratra přesvědčila a ty si s tím spěchala tak by to šlo ještě letos.'' Mary Elise se doširoka usměje.,,A už víš koho by si si chtěla vzít?''zeptám se nevinně. Mary Elise se na mě podívá.,,Přiznám se,že ho znám jen z obrazů a povídání. Ale už ted' vím,že ho miluji,''řekne. To mě trochu vyleká.,,A kdo to je?''Mary Elise sklopí oči.,,No tak.Řekni to,''zatřesu s ní.,,Je to Antonio. Král Navarský,''vyhrkne. Nemám slov. Nejdřív na ni hledím jako kdybych viděla ducha a potom mám co dělat abych se nerozesmála. Taková ironie. Tak já ji chci provdat za muže,kterého ona sama už miluje. Absurdní. Moje mlčení si Mary Elise vyloží po svém.,,Já vím. Je to nepřijatelné. Ostuda. Kdyby to zjistil bratr nebo matka,''Mary Elise si dá ruku před pusu.,,Bože chrań.'' ,,Uklidni se. Mary Elise co když ti řeknu,že to není nemožné. Co by jsi udělala?''chci vědět.,, Byla bych nejšt'astnější na světě. Tomu člověku bych byla až do smrti vděčná a udělala bych pro něj cokoliv,''odpoví.,,Cokoliv?'',,Cokoliv.'' Podívám se do zahrady.,,Mh..já už musím jít,''řeknu a vstanu. Mary Elise vstane taky.,,O tomhle rozhovoru nikomu neřekneme. Zůstane to jen mezi námi. A neboj se. Možná nakonec budeš překvapená co ti osud přinese,''konejšivě se na ni usměju a odcházím. Mary Elise se mi zlehka pokloní a trochu zmateně přikývne.
Můj plán je prostý. Říct Christopherovi o snech Mary Elise. Svou sestru má velmi rád a udělá pro ni cokoliv.Vejdu do jeho komnaty. Sedí na pohovce a má natažené nohy. Když uslyší moje kroky,otočí se.,,Margaret. Sedni si ke mně,''řekne. Usměju se a sednu si vedle něj. Obejme mě paží a já se mu hlavou opřu o hrud'. ,,Jaký jsi měl dneska den?''zeptám se.,,Hrozný. Musel jsem hodinu poslouchat stížnosti lorda Barcleyho,který stejně nakonec odešel rozzuřený. Vůbec nic jsme nevyřešili. Jako vždy,''řekne podrážděně Christopher.,,Kdo je ten muž? Neznám ho.'',,Ani nemůžeš. Je to německý lord. Do Francie přijel před lety. Obchoduje,ale pořád si stěžuje na nerovnoprávnost Němců ve Francii.'',,Je zaujatý,''řeknu.,,Možná.Ale hlavně je tvrdohlavý a drzý.'',,Už na něj nemysli. Ted' jsi tu se mnou a v bezpečí před nějakým křikem,''řeknu mu. Christopher mě začne hladit po vlasech. ,,Máš pravdu. S tebou je mi nejlíp. Jaký den si měla ty?''Narovnám se a podívám se mu do očí. ,,Byla jsem s dětmi. Hrály si s Mary Elise.Měl si je vidět. Mary Elise to s nimi slušelo''řeknu. Christopher se usměje.,,Mary Elise má děti velmi ráda. Jsem rád,že s nimi tráví čas.'',,To jistě,ale mohla by mít už své vlastní děti. Když vezmeš v potaz její věk. Mě se už narodil Edmund.'' Christopher se dívá kamsi za mě,ale vím,že přemýšlí,protože se mu na čele objeví malá vráska.,,Ano. Měla by se vdát,ale za někoho kdo jí bude hoden a kdo i přinese něco pro Francii,''řekne zadumaně. Zavrtím se. Christopher se na mě zkoumavě podívá.,,Ty už si ho našla,že?''zeptá se. Nevinně se na něj podívám.,,Tak trochu. Nejdřív mě to napadlo jen náhodou,ale po tom co mi Mary Elise dneska řekla si myslím,že by to byl ideální manžel.'',,Kdo?'',,Král Navarrský,''řeknu pomalu. Christopher se zamračí.,,Nikdy!'' Odsunu se,protože vstane. Dá si ruce za záda a jde ke krbu. Potom se otočí.,,Člověk,který na nás už roky útočí by si měl vzít mou jedinou sestru? Absurdní.'' Otočí se zpět. Vstanu taky a upravím si šaty. Pak jdu k němu. Obejmu mu ho zezadu.,,Přemýšlej. Když by si Mary Elise vzala Antonia zavládl by mezi zeměmi mír. Ty by si ho mohl kontrolovat a Mary Elise by byla št'astná. Víš co mi dneska řekla? Že ho miluje. Chce si ho vzít. To manželství má pro nás výhody a taky učiníš svou sestru št'astnou. Copak to nechceš?''zeptám se. Christopherovi záda se uvolní. Otočí se na mě. Vezme mou tvář do svých dlaní. ,,Ty si má chytrá královna,co?'' Usměju se.,,Jenom chci pro Mary Elise a pro Francii to nejlepší. Co je na tom špatného?'',,Vlastně vůbec nic. Dobrá. Zítra vyšlu posla do Navarry. Ale ted'..''zadívá se na mě a pak mě políbí. Obejmu ho kolem krku. Zvedne mě do náruče.,,Edmund se mi svěřil,že by chtěl bratříčka. A přání prince se musí plnit,''řekne a nese mě k posteli. Začnu se smát a bránit.,,Nech toho. Vždyt' je den. A já mám práci,''snažím se vymluvit,ale už ted' vím,že jsem prohrála. Christopher mě začne líbat na krk a postupuje stále níž.,,Jak si to říkala? Že král může všechno? To samé může i královna. Prostě se omluvíš,''řekne. Zasměju se.,,Co mi taky zbývá? Když král poručí..''nedokončím větu.

Vyjednávání sńatku probíhalo dobře a nakonec se datum svatby dalo na leden. Mary Elise byla nadšená. Nikdy jsem ji neviděla tak zářit. Já byla spokojená,protože moje plány vyšly bez komplikací. Jediné co mi dělalo vrásky byla mlčenlivost Victorie. Se svatbou souhlasila,dokonce navrhla abych se o přípravy postarala já. To nebylo samo sebou. Proto jsem upozornila chůvy a stráže,aby si dávali pozor.Ssamozřejmě jsem jim neřekla pravý důvod mé obavy.
Seděla jsem za stolem a sundávala jsem si šperky když to komnaty vtrhl Jonathan.,,Výsosti,''vyhrkl. Mrskla jsem korunkou na stůl.,,Vážně uvažuju o tom,že ty dveře nechám odstranit.''Jonathan nakrčí čelo.,,No aby se ti líp sem utíkalo,''řeknu nevrle. Jonathan se ušklíbne. Zakoulím očima a otočím se zpět k zrcadlu. Sundám si naušnici.,,Co se teda stalo? Nebo si sem běžel jen tak? Aby sis zkusil jak dlouho ti potrvá než si uženeš infarkt?''Jonathan příjde ke mně blíž.,,Mám pro vás zprávu,''řekne.,,Ano?''podívám se na jeho odraz v zrcadle.,,Jde o vašeho synovce.''Otočím se k němu. Drdol se mi uvolní,takže pár pramenů mi spadnou na záda.,,Co je s ním?''zeptám se a ucítím něco zvláštního. To co jsem cítila když zemřel otec.,,On totiž..''Jonathan skloní hlavu. Vstanu a zatřesu s ním.,,Tak mluv přece!''zakřičím.,,Zemřel. Na neštovice. Dneska.Je mi to líto,''řekne Jonathan. Zamotá se mi hlava. Chytím se opěradla židle. ,,Výsosti jste v pořádku?'''zeptá se Jonathan a pomůže mi si sednout.,,Můj malý synovec. Ani jsem si ho nepochovala,''slza mi steče po tváři.,,Panebože Philip.A co teprve Mary Louisa.Smrt dítěte je to nejhorší.'' Dám si hlavu do dlaní.Jonathan mi ruce chytí.Zvednu hlavu.,,Není to vaše vina. To se stává. Tahle nemoc ted' řádí. Nemůžete za to. Ani vy ani nikdo jiný. Váš synovec je ted' v nebi s anděli a už se mu nemůže nic stát,''řekne Jonathan a utře mi slzu. Podivím se nad jeho chováním,ale nechám to být.,,Musím jet na pohřeb,''zašeptám. Jonathan zakroutí hlavou.,,Už ho pohřbili.'',,Ale říkal si..'',,Já vím. Ale váš bratr uznal,že jeho syn nebude pohřben se všemi poctami a obřady. Zakopali ho a bylo to.''Zakroutím hlavou.,,Co se to děje? Jonathane proč nám? Nejdřív otec a ted' synovec. Kdo bude příště?''zeptám se a cítím strach.,,Nebojte se. Vám ani vašim dětem se nic nestane. Nedovolíte to vy a ani já. Jsem váš služebník. Jsem při vás. Vždycky.'' Podívám se na něj. Pohladím ho po tváři.,,Já vím.'' Někdo zaklepe na dveře. Otřu si slzy a nadechnu se. Jonathan se schová za závěs.,,Dále,''zavolám. Do komnaty vejde Sylvie. Tváří se divně.,,Sylvie? Co se stalo? Proč se tak tváříš?''zeptám se když se pokloní.,,Margaret něco by si měla vědět,''začne.,,A co?''zajímám se.,,Ona přijela,''řekne duchem nepřítomně Sylvie.,,Kdo přijel? Vůbec ti nerozumím.'' Zamračím se a vstanu. Sylvie se na mě podívá.,,Anabell přijela. Přijela do paláce a zůstane tu. Na přání Victorie a Christophera. Margaret ta žena je zlá. Slyšela jsem ji mluvit s Victorií. Chtějí se tě zbavit. Anabell chce být zase milenka krále. A královna matka? Ta ji chce jako královnu,''řekne Sylvie vyděšeně. Odvrátím hlavu stranou. Zvednu hlavu a podívám se z okna. Tak tohle Victorie celý měsíc plánovala. Přivést Anabell zpět a mě zničit. Podívám se na Sylvii.,,To mají smůlu. Protože moje jméno je Margaret. A já se nenechám porazit.''