Mysterious Queen - DOKONČENO

Chytrý tah

Můj plán byl prostý.Přesvědčit Christophera ,aby vyjednal sńatek Mary Elise a krále Navary.Pořád jsem ,ale nezapomínala na naši hádku a tak jsem se rozhodla uspořádat zahradní slavnost.Poručila jsem ,aby se upekly Christopherovy nejoblíbenější dortíky a uvařila nejoblíbenější jídla.Pozvala jsem kouzelníka a šašky ,aby se děti uvolnily a artisty ,aby byla zábava.Taky jsem nechala vyhlásit turnaj v lukostřelbě ,protože jsem si vzpomněla ,že se o tom pánové bavili.
Den se vydařil.Svítilo sluníčko a všude kvetly květiny.Jak jsem pozorovala ,zabáva byla v plném proudu a nikdo se nenudil.Na tuhle příležitost jsem si vzala své nově ušité tmavě zelené šaty ,které mi odkrývaly ramena.Rukávy byly zdobené zlatými ornamenty a to samé i na lemu sukně.Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a ozdobila jsem je smaragdovou čelenkou.K ní jsem měla i smaragdové naušnice a náhrdelník.Procházela jsem se po zahradě společně s Madelaide a Edmundem.Bylo neuvěřitelné ,že už mu byly dva roky.Byl velmi roztomilý a učenlivý.Už chodil a rád běhal.Miloval kachničky ,které plavaly po jezírku a vždycky když vylezly na břeh, chtěl je chytit.Madelaide se začala plně věnovat studiu a už se naučila mluvit latinsky.Byla jsem na ni velmi pyšná.
Předala jsem děti chůvě a šla si sednout vedle Christophera.,,Bavíš se?''zeptala jsem se ho ,když jsem si sedla.,,Velmi.Děti jsou nadšené a pánové se dobře baví.Úplně zapomněli na nesvary mezi protestanty a katolíky.'' Přikývnu.Christopher se na mě podívá a vezme mě za ruku.,,A to všechno díky mé královně.''Ruku mi políbí a potom ji pořád drží ve své.,,Jsem ráda ,že se atmosféra zlepšila.A abych urovnala všechny naše vztahy,pozvala jsem i anglického velvyslance ,aby Anglie viděla ,že Francie si přeje s Angilí žít v míru.''Christopher nazvedne obočí a pousměje se.,,Výborný tah.''Usměju se a podívám se po okolí.Vidím stát Jonathana na kraji stanu ,kde kouzelník právě vytahuje z rukávu barevné šátky.Zachytí můj pohled a hlavou kývne před sebe.Podívám se tím směrem a uvidím anglického velvyslance jak se baví s Lordem André Bacheletem.Je to protestant ,ale podle všeho oddaný Francii.,,Chtěl jsem se ti omluvit za naše...neshody,''řekne Christopher.,,Nerad se s tebou hádám a postupem času jsem si uvědomil ,že jsi měla pravdu.Francie by měla mít vzdělaný lid,''řekne Christopher.Rozzářím se.,,Takže souhlasíš ,aby děti chudých chodily do školy?''zeptám se s nadějí v hlase.,,Už jsem podepsal dekret ,který to prohlašuje.Svět se o tom dozví za pár dní,''mrkne na mě Christopher.Vstanu,sednu si mu na klín a obejmu ho.Je mi úplně jedno ,že nás všichni můžou vidět.Christopher se začne smát a taky mě obejme.,,Jsi úžasný.Moc,moc děkuju.''Pustím ho.,,A tak se ani nebudeš zlobit když ti řeknu ,že já už nechala dát stavět školy a kostely.''Christopher na chvíli ztuhne.,,Za mými zády?!''Tón jeho hlasu mi napoví ,že se zlobí.,,Chtěla jsem ti o tom říct až by stavby byly hotové.A tak nějak jsem doufala ,že se rozhodneš pro můj návrh,''řeknu a podívám se na něj psíma očima.Zřejmě to zabere ,protože si mě poposune a políbí mě na lalůček ucha.,,Jsi má chytrá královna,''zašeptá.Usměju se.,,Ne víc jak ty.''Oba se zasmějeme.
Zbytek odpoledne proběhne příjemně.Christopher se taky zúčastnil turnaje a vyhrál.Victorie se držela svých dam ,takže žádný skandál nehrozil a Jonathan udělal přesně to,co jsem mu řekla.
Večer jsem se vymluvila na bolest hlavy a odešla do komnaty.Už tam na mě čekal Jonathan.,,Zařídil jsi to jak jsem řekla?''zeptám se ,když si zapínám svůj černý plášt' ,který zdobí oranžové ornamenty.,,Ano.Spolkl to i s navijákem,''odpoví mi s posměchem Jonathan.,,Skvěle.Koně jsou připravené?'',,Jsou.Jste si jistá ,že tam chcete jít?''Dám si kapuci na hlavu.,,Ano.Kdyby jsi tam šel sám,nevyšlo by to.A ted' konec řečí.Jdeme.''Jonathan a já projdeme tajnou chodbou a výjdeme až u stájí.Tam už na nás čekají koně.Nasednu na Tornáda a společně s Jonathanem vyjedeme zadní bránou paláce.

Dojeli jsme k domu.Jonathan odvedl koně stranou.,,Počkej tady,''poručím mu.Jdu ke dveřím na které lehce zaklepu.Za chvilku se otevřou.Stojí v nich ušmudlaná,mladá služka.,,Oznam pánovi ,že za ním přišla náštěva,kterou bude chtít vidět,''řeknu a vstoupím.Jdu úzkou chodbou a zamířím do přijímacího pokoje.Služebná odběhne.Slyším jak se baví s velvyslancem ,který si potom povzdechne a vstane.Prásknou dveře a já slyším kroky ,které se blíží ke mně.Když vstoupí,stojím k němu zády.,,Kdo jste a co chcete?''řekne naštvaně.Sundám si kapuci a otočím se.Velvyslanec mě ihned pozná a pokloní se.,,Odpust'te Vaše Veličenstvo.Nepoznal jsem vás.Je mi ,ale velkou ctí vás tu přivítat,''pronese.Pousměju se.,,Děkuji.Král i já jsme rádi ,že jste byl dnes na mé slavnosti.Ukázal jste ,že Anglie je přítelem Francie.'',,Velmi si vážím vašeho pozvání a Anglie také,''řekne a narovná se.Sepnu ruce k sobě.,,Tím jsem si jistá.Na slavnosti jste obržel láhev.Myslím ,že by bylo dobré si spolu vypít pár pohárů.'',,Velmi rád,''řekne a lehce se ukloní.Potom zavolá na služku.Otočím se ke krbu,aby mi neviděla do tváře.,,Dones to víno co jsem ti odpoledne dal,''přikáže.Služka odcupitá a za chvilku se vrátí i s lahví a poháry.,,Můžeš odejít.A at' nás nikdo neruší,''řekne jí velvyslanec přísným hlasem.Služka za sebou zavře dveře a potom jde slyšet vzdalující se kroky.,,Výsosti.''Velvyslanec otevře láhev a naleje víno do pohárů.Potom mi jeden podá.,,Na dobré vztahy Anglie a Francie,''řeknu mile.Přit'ukneme si a oba se napijeme.Já jen trošku ,ale velvyslanec vypije celý pohár a naleje si další.,,Prosím posad'te se,''řekne zdvořile velvyslanec.Posadím se do křesla u krbu.On si sedne naproti mě do druhého.,,Jsem rád ,že jste mne navštívila ,ale asi máte i jiný důvod než si se mnou vypít skleničku.Vaše Výsosti?'',,Máte pravduPpřišla jsem se vás na něco zeptat.''Velvyslanec vypije i druhý pohárek.Chvilku jen mlčky sedíme.Všimnu si ,že se mu špatně polyká.,,Jde o tajné schůzky vás a královny matky,''řeknu.Velvyslanec se vyděšeně na mě podívá.Potom zamrká a odkašle si.,,Netuším o čem to mluvíte..''Zarazím ho rukou.,,Nezapírejte.Vím všechno.Vy a královna matka plánujete svatbu vaší královny s králem Navary a později útok na Francii,''řeknu mu tvrdě.Velvyslanec si začne poposedávat a snaží se odhrnout límeček.,,To je lež.At' vám to napovídal kdokoli tak lže,''koktá.,,Mh..myslím ,že ten kdo lže jste vy,''přihmouřím oči.Velvyslanec začne kašlat a snaží se odtáhnout límeček od krku.,,Myslím si ,že vy Victorii milujete.Možná ona vás taky ,ale hlavně vás bere jako pojistku,protože kdyby se ona zasloužila o manželství její neteře s králem Navary,vsadím se ,že by ji její neteř byla velmi vděčná.A co kdyby to pro Victorii bylo ve Francii nebezpečné? Tak se vrátí zpět do Anglie kde ji její neteř dá plnou ochranu,''říkám a všímám si jak velvyslanec špatně dýchá.,,Kd..když to v..še..chno už vít..e proč mi to ří..říkáte?''lapá po dechu.,,Protože brzy zemřete a nikomu to už nepovíte,''odpovím mu spokojeně.Velvyslanec zakoulí očima a potom se podívá na stůl.,,To víno,''hlesne.Vstanu.,,Ano to víno.Bylo otrávené.Měl jste vědět ,že dary ,které vám dává královna sama od sebe musejí mít háček.''Velvyslanec se sesune z křesla na zem.,,To víno mi ,ale poslal král,''nechápe.,,Kdepak.Já chtěla ,aby jste si to myslel.Ve skutečnosti jsem to víno poslala já a ten kdo vám ho dal je můj dlouholetý oddaný sluha.Možná jste o něm slyšel.Jonathan Dee.''Velvyslanec se zděsí.,,Ten vrah..ten co dělá jedy..''rozkašle se.,,Takže jste o něm slyšel? No výborně,''usměju se.,,Já to nechápu.To víno jsme pili oba.''Kleknu si k němu.Vezmu jeho hlavu do svých dlaní.,,Naneštěstí pro vás ,já předtím vypila protijed,''usměju se na něj.Velvyslanec cukne hlavou a já dám ruce zpět.,,Proč já? Proč ne Victorie?''zachroptí.,,Protože vy jste anglický velvyslanec.Jste hrozba.Neberte si to osobně.Já zničím každého kdo by chtěl ublížit mé rodině a Francii.A pokud jde o Victorii? Na tu taky dojde ,ale až příjde čas.''Vstanu a uhladím si plášt'.Velvyslanec lapá po dechu.,,Odpust'te za výběr jedu.Byla bych k vám milosrdnější ,ale takhle to bude vypadat ,že jste dostal infarkt.Jak víme.Nejste nejmladší,''řeknu z vesela.,,Tohle vám jen tak neprojde.Victorie to zjistí.Král vás nechá popravit,''skřehotá.,,Omyl.Už mi to prochází.A víte proč?''kleknu si k jeho skoro bezvládnému tělu.,,Protože já jsem královna,''zašeptám do jeho ucha.Velvyslanec se na mě ještě podívá a potom vydechne naposledy.Vstanu a vezmu láhev.Otevřu okno a vyliju obsah.Okno zase zavřu a láhev postavím na stůl.Ještě naposledy se podívám na velvyslance.,,Necht' vám Bůh odpustí,''řeknu a pomodlím se.Potom si dám kapuci na hlavu a výjdu ze dveří.Služebná stojí u vchodových dveří.,,Pán už vás nebude dneska potřebovat,''řeknu tlumeným hlasem a se skloněnou hlavou.Výjdu ven kde na mě čeká Jonathan.,,Tak?'',,Vyřízeno,''řeknu a nasednu na koně.,,Máte výčitky?''zeptá se mě Jonathan.,,Udělala jsem to abych ochránila svoji rodinu a svou zemi.Na výčitky nemám čas.''Pobídnu koně a oba vyjedeme.

Druhý den trávím v knihovně společně se Sylvií a Madelaide.Právě jsme si udělaly přestávku a jedly jsme sušenky ,když do pokoje vtrhla Victorie.,,Nechte mě se snachou o samotě,''přikáže Sylvii a Madelaide.Ty se podívají na mě.Přikývnu.Obě vstanou,pokloní se a odejdou.Když se zavřou dveře,Victorie příjde ke mně blíž.,,Byla jsi to ty,že?''zeptá se jedovatě.,,Nechápu o čem to mluvíte,''řeknu.,,To ty jsi zabila Frederika.Musela jsi to být ty.Nikdo jiný by se neopovážil..''Zarazím ji rukou.,,Máte vůbec představu z čeho mě to tu obvińujete? Tvrdíte ,že jsem zabila anglického velvyslance.Uvědomujete si kdo já jsem? Královna Francie.Matka následníka trůnu.Jak se opovažujete mě takhle obvinit?'',,Nehraj si na nevińátko.Vím jaká jsi.Frederikovi nic včera nebylo a najednou měl večer infakrt.''Ušklíbnu se.,,Já přece nemůžu za to kdo má kdy infarkt.To mi připisujete trochu moc,nemyslíte?''Victorie do mě dloubne prstem.,,Varuju tě.Jestli zjistím ,že jsi za tím ty tak tě..'',,Tak ji co?''ozve se hlas ode dveří.Obě otočíme hlavu.Ve dveřích stojí Christopher.Má ruce za zády a tváří se přísně.,,Tak ji co,matko?''zeptá se Victorie.,,Synu,''Victorie zamrká.Potichu si užívám její nervozitu ,ale tvářím se jakoby nic.,,Jak si můžeš dovolit obvińovat mou manželku,tvou královnu ? A ještě z tak absurdní věci?Jjak?''ptá se naštvaně Christopher.Victorie k němu přejde a položí mu ruku na tvář.,,Synu,nezlob se.Byla jsem rozrušená.Nemyslela jsem to tak,''řekne.Christopher odělá její ruku.,,At' se to víckrát nestane!''hrozí ji prstem.,,Spolehni se.'',,Ted' můžeš odejít.''Victorie se mu trošku pokloní a odejde.Než zavře vdeře,zle se na mě podívá.Christopher ted' svou pozornost přesune na mě.Tvářím se ublíženě.Rozpřáhne ruce a já mu vběhnu do náruče.,,Jsi v pořádku? Nerozrušila tě moc?''ptá se mě a hladí mě po zádech.,,Jsem v pořádku,''odpovím.Podívám se na něj.,,Nechápu proč mě tolik nesnáší.Já jí nikdy nic neudělala,''řeknu smutně.Christopher mě pohladí po tváři.,,Neboj se.Už si to nedovolí.Ještě ,že jsem přišel ,''řekne a znovu mě obejme.
,,Výsosti jde za vámi Královna matka,''řekne Jonathan.,,Dobře.Vzkaž králi ,že ho chci vidět.At' za mnou příjde do knihovny,''nařídím mu.,,Ano ještě ,že jsi přišel,''řeknu s úsměvem.