Mysterious Queen - DOKONČENO

přichází smrt

Tělo Anastazie jsem nechala poslat do Španělska kde bude pohřbena v rodinné hrobce. Všichni se báli,že další ztráta blízké osoby mi způsobí bolest. Já jsem však byla v pořádku. Víc než to. Konečně jsem se pomstila za to co všechno mi udělala. Ted' jen zbývalo vyřešit co se stane se Sibylou. Christopherovi totiž přišel dopis,že její otec padl v bitvě a tak se ze Sibyly stal sirotek. Chtěla jsem ji poslat do Španělska za matkou,aby se o ni postarala,ale Christopher trval na tom,že tu zůstane s námi.,,U matky jí bude líp. Zná ji a nebude si připadat tak sama,''řeknu. Christopher sedí za stolem a čte si listinu.,,Není vhodné,aby zůstala někde kde prakticky nežila a nemá tu žádné příbuzné.'' Christopher zvedne hlavu a podívá se na mě.,,Jak to? My jsme její příbuzní. Jsi její teta. Může tu vyrůstat spolu s našimi dětmi. Vím,že je to pro tebe těžké,protože ti připomíná tvou sestru,ale není správné ji kvůli tomu posílat pryč.'' Vydechla jsem a pokrčila rameny.,,Může mít vlastní komnatu a vychovatelku?!'' Christopher se usměje.,,Já věděl,že se zachováš správně,''řekne a začne se zase věnovat dokumentům. Převrátím oči v sloup a víc se o Sibyle nehodlám bavit.
Sylvie zůstala na hradě a nakonec jsem byla ráda. Dělala mi společnost a hrála si spolu se mnou s Edmundem a Lizí. Začalo se jí zakulacovat bříško,takže už začala přemýšlet o tom jak bude její první potomek asi vypadat. Dokázala o tom mluvit hodiny a já ji vždy trpělivě poslouchala. Chápala jsem jakou radost musí prožívat. Sama jsem ji zažila třikrát a brzy ji zažiju znova. Na mě těhotenství zatím poznat nebylo. Kdo už ale měl rodit byla Mary Elise. Zprávy které psala Victorie Christopherovi říkaly,že už bude rodit každým dnem. Byla jsem z toho nervózní a tak jsem napsala tajný dopis své špionce Francoise,aby mě o všem informovala. Zpětný dopis přišel za pár dní. Psala o tom,že Victorie se všemožně snaží u Mary Elise vyvolat porod,ale Mary Elise se brání. Král nejeví žádný zájem a raději si odjel na lov. Všechny tyhle věty mě zneklidńovaly a proto jsem musela zajít za někým s kým bych to mohla probrat. Vzala jsem si svícen a sešla po schodech do tajné místnosti za Jonathanem. Právě schovával lahvičky do skříńky.,,Victorie se snaží vyvolat porod u Mary Elise,''řeknu a položím svícen na stůl. Jonathan se mě lekne a jednu lahvičku upustí. Ta se roztříští o zem.,Nnemůžeš dávat pozor?''plísním ho a sednu si na stoličku.,,Kdyby jste nechodila jako duch,tak bych ji nerozbil,''odvětí naštvaně a zamete střepy. Ostatní lahvičky schová a potom jde ke stolu z druhé strany.,,Proč chce Victorie zrovna tohle?''zeptá se a začne drtit mě neznámou bylinu.,,To nevím. Ale je to podezřelé. Proč by někdo chtěl vyvolat porod,když to není potřeba? Zvlášt' když se jedná o královské dítě? Něco za tím bude.'' Přihmouřím oči a zamyslím se.,,Myslíte si,že by byla schopná tomu dítěti ublížit?''Podívám se na něj.,,Ne. Victorie není anděl,ale neublížila by svému vnoučeni,''řeknu si jistá svými slovy. Jonathan nadzvedne obočí.,,Vážně? Jste si až tak jistá?'' Zvednu se a začnu přecházet po místnosti.,,Nebud' směšný. Proč by to dělala? Navíc,Mary Elise by to nedovolila.'',,Když si to myslíte,''zamumlá a hodí rozdrcenou bylinu do hrnce nad ohněm.,,Zbytečně mě mateš. A vůbec. Co to zase vaříš?''Přejdu blíž k hrci a přičichnu si.,,To je odporné,''řeknu znechuceně.,,Ted' ano,ale počkejte za pár dní. Je to má nová směs,''pousměje se Jonathan a zamýchá to.,,A na co to je?''zeptám se,když už jsem dostatečně daleko od toho smradu.,,Je to univerzální protijed. Vypijete to a žádný jed vám neublíží.'' Usměju se.,,Vlastně se mi ta vůně líbí. I ta barva má něco do sebe.'' Jonathan zakroutí hlavou a usměje se. Vezmu svícen. Když už jsem u třetího schodu ještě se otočím.,,Napiš Armandovi. Chci zprávy co se děje v Anglii.'',,Jak si přejete.''
Za dva týdny přijel posel s tím,že Mary Elise konečně porodila. Narodil se jí syn. V dopise,který psal král Navary stálo,že je syn zdravý a silný,ale posel tajně prozradil Jonathanovi,že tomu tak úplně není. Podle všeho se narodil jen velkým zázrakem,protože u porodu nastaly komplikace a kvůli tomu je slabý, Mary Elise je upoutaná na lůžko a paláci vládne Victorie. Tohle všechno mi zajistilo neklidné spaní.
Seděla jsem v komnatě u krbu a ohřívala si ruce. Byla půlka listopadu. V paláci začalo být chladno a venku pořád pršelo. Měla jsem na sobě černý korzet s černou košilí a bavlněnou,tmavě modrou sukni s modrým kabátkem. Někdo zaklepal na dveře.,,Dále.'' Jonathan vešel dovnitř. Vzal si židli a postavil ji kousek od té mé. Potom si sedl. Natáhl taky ruce ke krbu.,,Stalo se čeho jste se bála. Narodil se jí syn.'',,To ano,ale nemám v úmyslu nic udělat proti nim. V životě bych neublížila nevinnému dítěti nebo Mary Elise.'',,To po vás ani nikdo nechce,ale král Navary bude problém. Je ambiciózní. Už ted' vidí svého syna jako nejsilnějšího prince přitom je slabý. Navíc Victorie mu určitě neříká,aby se držel zkrátka. Její přítomnost v Navaře je problémem jak vaším tak i vašeho manžela,''řekne. Zamračím se a vstanu. Jdu těsně ke krbu.,,Co mi tedy radíš?'',,Přesvěčte Christophera,aby zavolal Victorii zpět.'',,To neudělá. Myslí si,že Victorie pomáhá Mary Elise. Christopher ji neodvolá,když může pomoct jeho sestřičce,''řeknu pochmurně.,,Tak jed'te vy do Navary.'' Otočím se k němu.,,To myslíš vážně?'',,A proč ne? Návštěva královské rodiny. Na tom není nic zvláštního. Vy ještě cestovat můžete, tak není důvod nejet.'',,Promyslím si to. Můžeš jít,''řeknu. Jonathan neochotně vstane od tepla a odejde tajným vchodem.
Večer jdu ke Christopherovi. Sedí nad dokumentem. Svíčka už pomalu dohořívá. Stoupnu si k němu zezadu a obejmu ho kolem krku.,,Moc pracuješ,''pokárám ho.,,Musím. Zase se objevily spory mezi katolíky a protestanty.'',,Jak to? Vždyt' už byl klid.'',,Byl,ale po narození syna Mary Elise si král Navary myslí,že by mohl vládnout i Francii. Nic otevřeně neřekl,ale jistým lidem je to jasné a proto začínají tyhle spory. Nechal jsem kolem hradu rozmístit více vojáků a od včeřejška piju nápoj od Jonathana proti otravě. I ty a děti ho dostanete.'' Jeho otevřené jednání mě vyděsí.,,To je to tak hrozné?''zeptám se. Christopher si všimne mého výrazu a posadí si mě na klín. Obejme mě kolem pasu.,,Tak zlé to není. Musíme být,ale připravení na všechno. Musíme počítat se všemi možnostmi. Zažil jsem občanskou válku a není to nic příjemného.'' Pohladí mě po vlasech.,,Ty se,ale bát nemusíš. Ochráním tebe i naše děti. Nikdo vám neublíží. To nedovolím.'',,Já vím,''usměju se na něj a položím si hlavu na jeho rameno. Ted' už vím co musím udělat.

Uběhl měsíc od mého rozhovoru s Christopherem. Nezapomněla jsem na věci,které mi řekl. Cítila jsem přítomnost stráží,které byly ale tak rozmístěné,aby jsme si jich nevšimli. Christopher pracoval dlouho do noci a skoro každý den přicházely zprávy o nepokojích nejen ve Francii,ale i v Navaře a Španělsku. Psala jsem si s bratrem. Byl v těžké situaci. Na jednom konci vládl mor,nemoc,které se bál úplně každý a na druhém konci byly nepokoje mezi malou skupinkou protestantů a většinou katolíků. Slíbila jsem bratrovi pomoc a taky jsem slib splnila. Před nějakou dobou jsem požádala generála,aby vybral stráže speciálně pro mě jako mou malou,tajnou armádu. Byli tam cvičení vojáci,ale i zloději,odsouzenci a žoldáci. Všichni ti kteří by měli být trestáni za své činy. Já jim,ale nabídla lepší řešení a tak se z mé malé armády stala poměrně početná armáda. Do Španělska jsem poslala tajně půlku svých mužů. Generálovi a Jonathanovi to přišlo až příliš mnoho,ale já chtěla bratrovi pomoc. Sama jsem si,ale uvědomovala nebezpečí v samotné Francii a proto jsem zbytek armády nechala u sebe. Každý večer jsem si lehávala s dýkou pod polštářem a každé ráno jsem pila protijed od Jonathana. Děti ted' hlídaly jen ty nejvěrnější chůvy. Navenek jsem se tvářila vyrovnaně a klidně,ale hned jak se zavřely dveře od mých komnat jsem shodila masku a dělala si starosti.

Bylo klidné pondělní ráno. Snídala jsem společně s Christopherem a přidal se k nám ještě George a Sylvie. Akorát jsem polkla,když do jídelny vpadl sluha.,,Odust'te,že vás ruším,Vaše Veličenstvo,ale přijel posel z Navary. Říká,že je to velmi naléhavé.'' Podíváme se na sebe s Christopherem a vstaneme. Ruku v ruce jdeme do trůnního sálu. Nesedneme si na trůny,zůstaneme stát před nimi. Sluha ohlásí posla. Ten předstoupí a ukloní se.,,Mluv. Říkal jsi,že je to naléhavé. O co jde?''zeptá se Christopher.,,Vaše Veličenstvo,příjměte moji největší soustrast,''řekne posel. Christopher se narovná.,,Stalo se snad něco mojí matce?'',,To ne. Díky Bohu,královna matka je zdravá,ale váš synovec zemřel.'' Dám si ruku před pusu abych nevykřikla zděšením.,,Kdy se to stalo?''zeptá se Christopher tichým hlasem.,,Včera ráno. To,ale není všechno..''Posel sklopí zrak.,,Co ještě se tak mohlo stát?''zeptám se s hrůzou v hlase.,,Veličenstvo,naše královna,vaše sestra tuto ztrátu neunesla a oběsila se.'' Ted' už vykřiknu. Podívám se na Christophera a chytím ho za ruku. Vůbec nereaguje ani nemrká.,,Je mi to líto,''řekne posel.