Mysterious Queen - DOKONČENO

Navara vs Anglie vs Francie

Smrt otce mě hodně zasáhla.Chtěla jsem jet na jeho pohřeb ,ale Christopher a doktor mi to zakázali.Bylo to absurdní.Byla jsem královna a přesto jsem se musela podřídit.Ale později jsem si uvědomila ,že to mysleli v dobrém.Navíc bych nedokázala opustit Edmunda.On se stal mým světem.Za těch pět měsíců kdy jsem držela smutek a nechodila na žádné plesy byl jediný kdo mi dokázal na tváři vykouzlit úsměv.Vždycky když mě uviděl začal kopat nožičkama a usmívat se.Toužil po mém zpěvu a vždycky si rád hrál s mými vlasy a tak jsem si je nechávala rozpuštěné.Christopher nás často navštěvoval a malého si choval.Postupem času smutek ze ztráty otce vystřídala radost z dalšího těhotenství.Christopher byl neuvěřitelně št'astný.Tahle novinka mu zlepšila náladu po tak dlouhých měsících starostí.Musel totiž řešit začínající válku mezi katolíky a protestanty.Často jsem ho slyšela s Georgem o tom mluvit.Jaké by to mohlo mít důsledky a ztráty na životech.Nechtěla jsem se tím moc zabývat a tak jsem nařídila ,aby do paláce za mnou přijela malá Madelaide i se svou matkou.Holčička za ten rok a půl vyrostla.Už nebyla tak hubená a i její plet' a vlásky se zdály být zdravější.Když uviděla mě a mé velké břicho,rozběhla se a snažila se mě obejmout.Rozesmálo mě to a taky jsem ji objala.,,Madelaide.Jak se to chováš? Prosím odpust'te mé dceři,''zhrozila se její matka.,,To je v pořádku.Tady Madelaide a já jsme kamarádky,''řeknu s úsměvem.Sednu si do křesla a pobídnu i Madelaide a její matku.Madelaide se nenechá dvakrát vybízet a buchne sebou do křesílka vedle mě.Její matka se opatrně posadí do křesla naproti mě a po očku se na mě dívá.,,Jsem ráda ,že jste přijely.Chtěla jsem Madelaide vidět a vás také,''řeknu.Matka se ukloní.,,Ani nevíte jaká je to pro nás čest.Už jen to co jste pro nás s panem vévodou udělali.Nevím jak vám to oplatíme..''Zarazila jsem ji rukou.,,Nechci nic víc než jen ,aby tu Madelaide se mnou zůstala,''řeknu.Matka se zarazí a Madelaide nadšeně začne skákat okolo.Zasměju se nad její reakcí.,,Nemyslím to zle.Madelaide by mohla kdykoliv odejít a vy byste za ní mohla kdykoliv přijít.Kdyby tu Madelaide bydlela mohlo by se jí dostat vzdělání.Mohla by se později stát dvorní dámou mé dcery pokud nějakou budu mít a taky by mohla později najít manžela ve vyšší vrstvě.''Vidím jak to matka Madelaide zvažuje.,,Víte Výsosti,''posune se blíž ke mně,,Madelaide je všechno co mám.Manžel mi zemřel a má rodina mě opustila.Nechci ji ztratit ,ale pro její budoucnost udělám vše.''Nakloním hlavu na stranu.,,Takže?'',,Takže pokud Vaše Výsost dovolí,Madelaide tu zůstane.''Usměju se.,,Děkuji.Můžete ji kdykoliv navštívit.Stačí poslat vzkaz Rupertovi,''ukážu na sluhu ,který stojí u dveří ,,a on vás sem doprovodí.''Otočím se k Madelaide ,která přestala skákat a ted' jí buchtu s borůvkami.,,Tak co? Jsi ráda ,že tu zůstaneš?''zeptám se jí a podám jí ještě buchtu se švestkami.Vezme si ji a zakousne se.,,Mooc,''zahuhlá s plnou pusou.Všichni se rozesmějí.
Večer jdu za Christopherem do komnaty.Sedí za stolem kde má poházené dokumenty a jeden právě bedlivě studuje.Potichu přejdu komnatu a stoupnu si za něj.Položím mu ruce na ramena a začnu ho masírovat.,,Jsem rád ,že jsi za mnou přišla,''řekne a opře se.,,Moc pracuješ,''podotknu.,,Jsem král,''namítne.,,I králové mají nárok na odpočinek,''odbydu ho.Slyším jak se tiše zasměje.,,Máš pravdu.Jako vždycky.Ale ted' musím pracovat hodně.Král Navarský se nějak moc sblížil s královnou Anglie.Dokonce se mluví o svatbě.'',,A protože jsou to protestanská království dělá ti tohle případné spojenectví starosti,''pochopím.,,Ano.Být ve válce s Navarou? Dobře.Být ve válce s Anglií?Nebylo by to poprvé.Být ,ale ve válce s oběma? Nechci to vidět,''povzdechne si.Přestanu ho masírovat.Obejdu ho a posadím se mu na klín.Dám mu ruce kolem krku.,,Neboj se.Jsi velmi chytrý král.To zvládneš,''usměju se na něj.,,Když budu mít takovou královnu jako ty..''usměje se a políbí mě.Za chvíli se odtáhnu.,,A kdyby přece jen tak Španělsko by pomohlo,''řeknu přesvědčivě.Christopher nadzvedne obočí a pak ho dá zase zpět.,,Tvůj bratr je dobrý král.Udělal pár reforem ,které jsou..''zmklne.,,Které jsou?'',,Které jsou dost neobvyklé,''řekne nakonec Christopher.,,Proč?'',,Chce ,aby i děti chudých lidí chodily do školy.Taky chce vyplácet vdovám větší sumy peněz.A to nemluvím o šlechtě..''Narovnám se.,,Nevidím co je na tom zlého.Děti by se měly vzdělávat a je jedno jestli jsou bohaté nebo ne.''Christopher se na mě trpělivě usměje.,,Já vím ,že ty chceš ,aby všichni měli zvdělání.Důkazem je toho ta dívka co si ji přivedla do paláce ,ale všichni nemají mít vzdělání.''Vstanu a přejdu ke krbu naproti stolu.,,Takže chceš říct ,že pro bohaté je tu vzdělání a zábava a pro chudé hloupost a bída?''zeptám se dopáleně.,,To ne.Ale pokud budou chudí lidé chodit do školy kdo bude obdělávat pole? Nebo řemesla?''namítne Christopher.,,Jejich rodiče ,kteří budou vzdělaní a uvědomí si ,že když jejich dítě bude umět číst,psát a počítat,vydělají daleko více než když to neumí,''rozhořčeně řeknu.Christopher vstane a příjde ke mně.Chytí mě za ruce.,,Vím ,že to myslíš dobře.Ale takovými věcmi se netrap.Jsi královna.Zvelebuj naše zahrady.Bud' tou nejokouzlující ženou Francie.Starej se o naše děti.Za to tě tvůj lid a tvůj král bude milovat.'',,Můj král možná.Ale ne můj manžel a už vůbec ne můj lid,''řeknu trpce.Vytrhnu se mu a odejdu.
Po tomhle rozhovoru jsem se s Christopherem nebavila několik dní.Ke všemu se vrátila Victorie a v paláci začalo být dusno.Hned chtěla vidět svého vnuka a doprošovala se svého práva jako babičky.Pokud šlo o mě ,nejraději bych jí zakázala stýkat se s Edmundem ,ale Christopher byl z vidiny své matky a svého syna spolu,nadšený.Tak jsem je nechala všechny tři spolu a místo toho jsem šla na sjednanou schůzku s architektem.Vstoupila jsem do sálu i se Sylvií a dvěma strážemi.Architekt,pan Simon byl muž středního věku a malého vzrůstu.Pracoval v paláci pár let a říkalo se o něm ,že je to ten nejtalentovanější architekt v celé Evropě.Když mě uviděl,uklonil se.,,Vaše Výsosti.'',,Pane Simone.Ráda vás vidím,''řeknu a posadím se na židli ke stolu.Potom pokynu rukou a on si sedne naproti mě.,,Pozvala jsem tě sem ,protože si s tebou chci promluvit o stavbě nových budov,''začnu.Pan Simon přikývne.,,Chtěla bych postavit v každé větší vesnici kostel kde by se lidé mohli modlit.Taky bych chtěla postavit školy pro prostý lid.Ve škole by se vyučovalo psaní,čtení a počty.Studium by samozřejmě bylo zadarmo.''pan Simon udiveně hledí.,,Odpust'te Vaše veličenstvo ,ale uvědomujete si jak nákladné to bude?''zeptá se.,,Samozřejmě.Nebojte se.Všechny náklady hradím ze svého.Po vás chci ,aby jste našel vhodná místa a začal se stavbou co nejdříve.'',,A ví o tom král?''zeptá se chvějícím hlasem.Přísně se na něho podívám.,,Uvědomujete si kdo před vámi stojí? Já jsem královna!Nikomu se nemusím zpovídat.Pokud to nezvládnete,stačí říct.Najdu si jiného architekta,''řeknu ledově a vstanu.Pan Simon vstane také a rychle si stoupne se skloněnou hlavou přede mě.,,Odpust'te sluhovi.Je mi to líto.Udělám vše jak mi má královna poručila.''Položím mu ruku na rameno.,,Výborně.Až najdete místa a začnete stavět,pošlete zprávu mému komorníkovi.Ale do té doby musí být všechno tajné.Chci ,aby to bylo velké překvapení,''řeknu s úsměvem a odejdu.