Mysterious Queen - DOKONČENO

Můj trumf

,,Okamžitě mi zavolej Anne,''poručím Sylvii. Ta přikývne a vyběhne z komnaty. Jonathan výjde z úkrytu závěsu.,,To není dobré znamení,''řekne. Začnu si hrát s prsty.,,To já vím i bez tebe,''odseknu. Sednu si ke stolku a podívám se na sebe do zrcadla. Plet' jsem mám dokonale čistou,modré oči stále září a vlasy mám nejkrásnější ze všech žen ve Francii. Není třeba se bát. Nadechnu se a rozpustím si vlasy. Sundám si i druhou naušnici.,,Odepni mi ten náhrdelník,''řeknu Jonathanovi. Ten ke mně příjde a opatrně ho rozepne. Když ho potom bere do rukou,prsty se dotkne mé šíje.,,Odpust'te.'',,To nic. Je normální,že když mi pomáháš tak se mě i dotkneš,''řeknu a mírně se na něj usměju.,,Nebud'te zní nervózní. Možná je zpátky,ale nikdo vám nemůže vzít vaše místo. Ani papež. Ne tak nějaká holka.'' Kývnu. Nechci připustit jak mě tahle novinka rozhodila.,,Ted' jdi. Nechci,aby tě tu Anne viděla až příjdeš. Nezapomínej,že kromě pár lidí nikdo neví,že si tady a už vůbec ne,že chodíš do mých komnat. Vrat' se k sobě a pracuj na mém požadavku.'' Jonathan se ukloní a odejde směrem do salonku. Pak uslyším jak se zed' pohne a Jonathan zmizí v tajné místnosti. Trošku se upravím než příjde Anne. Za chvilku uslyším klepání.,,Dále,''zavolám. Do mé komnaty vstoupí Anne. Pomalu ke mně dojde a ukloní se.,,Výsosti.Volala jste mě.'' Přistoupím těsně k ní.,,Jak víš,chtěla jsem po tobě,aby si zjistila nějaké informace o Anabell. Ted' je chci slyšet.'' Anne kývne a podívá se na mě.,,Pátrala jsem,samozřejmě v diskrétnosti.'',,Samozřejmě,''zamumlám.,,A zjistila jsem,že Anabell pravidelně chodí k jedné ženě do města. Říká se,že je to čarodějnice co pomáhá ženám když mají problémy..''zarazí se. Nadzvednu obočí.,,Problémy?''nechápu.,,Problémy s početím,''řekne Anne a zákeřně se usměje. Trošku mě to u ní překvapí.,,Proč by,ale chtěla mít děti?'',,Ona je mít zřejmě nechce,ale její manžel ano.'',,Ona je vdaná?''vykřiknu překvapeně. Anne skloní hlavu.,,Jistě. Ale její manžel by spíš věkem mohl být jejím otcem.'' Vyrazilo mi to dech. Takže vdaná? ,,Nedivím se,že chodila za králem když má doma páprdu,''utrousí Anne. Zpražím ji pohledem.,,Uvědomit si s kým mluvíš a o kom mluvíš,''napomenu ji. Anne se zatváří kajícně.,,Omlouvám se.'' ,,Takže ona nemůže mít děti?''ujišt'uju se.,,Nemůže,''potvrdí mi to Anne. Pousměju se. Takže na tuhle hrozbu můžu zapomenout.,,A dál? Nebo si zjistila jen tohle?''chci vědět. ,,Ne. Ještě jsem zjistila,že Anabell má velký dluh za šperky a šaty u pařížských krejších a klenotníků. Je tak velký,že ho ani její manžel nemůže zaplatit.'',,Mh..zajímavé. A dál?'',,Potom ještě je tu jedna neověřená informace.'' Nahnu se k ní blíž.,,Povídá se,že Anabell a královna matka měly prsty ve smrti zesnulého krále. Královna matka dala králi do vína jed a když se pomalu dusil dokončila to Anabell.'' Přikývnu.,,Rozumím. Nemůžu to dokázat,ale je dobré to vědět. Výborná práce,''pochválím ji. Anne se usměje a ukloní.,,Výsosti co ted' uděláte s Anabell? Necháte ji tu žít?''zeptá se mě Anne. Podívám se na ni.,,To nech na mě. Ty se o to nestarej. Až budu potřebovat,řeknu ti.'' Anne trošku zklamaně odejde. Jdu na terasu. Opřu se o zábradlí. Takže ona nemůže mít děti? A má manžela? Pousměju se. Už vím ,co udělám.

Druhý den se koná oslava na počest Christopherových dvacátých prvních narozenin. Nechala jsem mu vyrobit dýku,kterou zdobí červené rubíny a bílé perly. Mají tvar M,aby vždy na mě myslel když ji bude držet nebo se na ni dívat. ,,Dneska ti to moc sluší,''řekne mi Christopher když spolu tančíme.,,Děkuji,ale přeháníš,''řeknu s úsměvem. Pro tuhle příležitost jsem si na sebe vzala světle modré šaty z hedvábí,bílý korzet s výšivkami a nové šperky,které mi poslala matka. ,,Nepřeháním ani trochu. Jsi překrásná.'' Usměju se a otočím se dokola.,,Vaše Výsosti,''ozve se ženský hlas. Oba se zastavíme a otočíme se za tím hlasem. Přede mnou stojí mladá žena s blond'atými vlasy a snědší pletí. Má atletickou postavu do které oblékla bílé šaty s růžovou vlečkou. Její skořicové oči si mě prohlíží. Anabell. Ukloní se.,,Vaše Výsosti. Ráda vás zase vidím,''řekne. Podívám se na Christophera. Usměje se na ni.,,Já vás také hraběnko. Jsme rádi,že jste se vrátila i s hrabětem. Vaši přítomnost mnozí postrádali,''cukruje Christopher. Vražedně se na něj podívám. Mám chut' ho praštit,ale místo toho se jen usměju a přitulím se k němu. Obejme mě kolem ramen.,,Vy musíte být Anabell. Ráda vás poznávám,''řeknu až přehnaně mile. Anabell to zřejmě zaskočí,protože na mě hledí. Pak se vzpamatuje a pokloní se mi.,,Královno. Jste ještě krásnější než se o vás vypráví,''řekne.,,Ano.Její Veličenstvo je vážně krásné,''řekne zamilovaně Christopher. Usměju se nad jeho slovy. Anabell se to zřejmě nelíbí,protože jen na pár sekund poruší svou masku,milé hraběnky a objeví se tvář žárlivé milenky. Potěší mě to.,,Vaše Výsost musí být št'astný,''dodá.,,To opravdu jsem,''odpoví ji a přitom se pořád dívá na mě.,,A kde jste nechala hraběte?''zeptám se zdvořile. Anabell polkne. Zřejmě nečekala,že budu vědět o manželovi.,,Támhle je. Povídá si s vévodou z Anjou,''ukáže na druhou stranu sálu. Podívám se tím směrem. George se baví s postarším pánem,který má,ale jisté kouzlo. Už jen tím jak hrdě stojí a jak se dokáže zasmát něčemu co mu právě George řekl.,,Ráda bych ho poznala. Příjd'te někdy i s manželem do zahrad. Jsem tam často,''řeknu.,,Bude nám ctí.'Pokývu hlavou.,,A ted' nás hraběnko omluvte.'' otočím se i s Christopherem k ní zády a jdeme ke trůnu. Sedneme si. Tlesknu. Sál utichne.,,Dámy a pánové. Prosím udělejte místo pro narozeninový dort,''řeknu. Otevřou se dveře a kuchaři vjedou i s dortem na vozíčku. Je obrovský a překrásný. Christopher se na mě pátravě podívá.,,Jen běž. Ukroj si svůj dort. Je přece tvůj,''pobídnu ho. Christopher mi políbí ruku a jde k dortu. Spolu s Georgem ho ukrojí trochu nemotorně,ale naštěstí se tomu smějí. Směji se s nimi. Vidím jak jde Victorie ke mně. Dívám se na ni. Zastaví se těsně u mě.,,Vím o co se snažíš. Chceš všem ukázat jak krásný a zamilový pár jste. Nenech se mýlit. Anabell není jen tak nějaká žena. Byla tu před tebou a zůstane tu po tobě,''řekne mi zle Victorie. Zakroutím hlavou a vstanu. Otočím k ní hlavu.,,Možná tu byla přede mnou,ale rozhodně tu po mně nezůstane. A víte proč?'' Victorie mlčí.,,Protože já jsem královna a matka dětí Christophera. Já. Ne ona. A pokud si ona nebo vy nebudete dávat pozor skončíte jako velvyslanec.'' Victorie se objeví na čele žíla.,,Byla si to ty.Já to věděla,''zasyčí. Usměju se.,,A co? Důležité je čemu věří Christpher. A on věří jen mě. Takže vás varuji. Neplet'te se mi do cesty nebo vás to bude stát život.'' Potom ji přátelsky pohladím po rameni a sejdu dolů za Christopherem a ostatními. Christopher mi podá talíř s dortem. Ukrojím si kousek a sním ho.,,Je výborný,''řeknu.,,Taky si ho nechala připravit ty.'' Christopher mi dá pusu na čelo a zbytek dne proběhne skvěle.
Večer zajdu do tajné místnosti. Jonathan akorát uklízí ampulky.,,Viděla jste ji?''zeptá se mě.,,Viděla.'',,A?'',,Je krásná a očividně chce Christophera zpátky. Victorie mi otevřeně řekla,že ji potporuje a chtějí mě zničit.'',,Takže plán je jasný. Zničíme je dřív,''řekne jednoduše Jonathan. Usměju se.,,Času dost. Nejdřív svatba Mary Elise a Antonia. Potom se zbavím Victorie a s ní ztratí sílu i Anabell.'',,Když myslíte.'',,Už máš to co jsem po tobě chtěla?''zeptám se.,,Mám. Chcete to vidět?'',,Není třeba. V pravou chvíli to použiju.'' Jonathan přikývne. ,,Půjdu. Edmund chce přečíst pohádku.'' Jonathan se usměje. Když jdu pomalu po schodech něco uslyším. Přejdu ke dveřím a podívám se klíčovou dírkou. V komnatě je Anne. Prohledává mi pokoj. Ta zrádkyně. Vypadá to,že nenašla co hledala a tak odejde. Vejdu do pokoje. Odhrnu koberec a zatáhnu za desku. Vytáhnu ji a v díře uidím truhličku. Vytáhnu i ji. Otevřu ji a usměju se. V truhličce jsou dopisy. Dopisy Victorie poslané anglické královně a dopisy psané jí jejímu milenci. Triumfálně se usměju.,,Tohle jen tak nenajdeš ty zmije,''řeknu nahlas. Truhličku zase schovám do díry a zaklapnu ji deskou. Natáhnu zase koberec. Vstanu a opráším si ruce. Pak se na sebe podívám do zrcadla.,,Tohle je totiž můj trumf.''