Mysterious Queen - DOKONČENO

Krásný dárek a královské obvinění

Smrt Mary Elise mě zasáhla,ale ještě víc trápila Christophera. Nic neříkal,ale poznala jsem to na něm. Nemohl spát a ani moc nemluvil. Dával si za vinu,že Mary Elise poslal do Navary a že nebyl u ní ve chvílích kdy potřebovala svého bratra. Já sama jsem se sebe ptala jestli jsem nějak zavinila její smrt. Zemřela by tak mladá kdyby se neprovdala do Navary? Měla by někdy syna,který by zemřel? Tyhle otázky mě provázely celé dny. Tělo Mary Elise bylo pochováno v Navaře. Přemlouvala jsem Christophera at' jedeme na pohřeb a jsem si jistá,že chtěl,ale spory mezi katolíky a protestanty se stupńovaly a tak nebylo vhodné,aby jsme odjeli.
Večer jsem přečetla pohádku Lizí a dala pusu jí i Edmundovi na dobrou noc a šla jsem za Christopherem. Seděl v křesle u krbu a v ruce držel pohár s vínem. Potichu jsem zavřela za sebou dveře a šla k němu. Klekla jsem si k jeho nohám a položila mu hlavu do klína a položila si ruce na jeho kolena. Christopher mě začal hladit po vlasech.,,Děti už spí. Lizí dneska poprvé napsala správně své jméno v latině a Edmund se naučil základy šermu. Měl jsi vidět jak byl nadšený,''řeknu s úsměvem.,,Zítra se za ním půjdu podívat,''řekne Christopher. Zvednu hlavu a podívám se mu do očí.,,Vím,že ti chybí. A vím,že si to dáváš za vinu,ale věř mi. To není tvá vina. Mary Elise chtěla být jen se svým synem daleko dřív než by jí to Bůh umožnil. On chápe její úmysl. Ona je v nebi.'' Christopherovi se zalesknou oči od slz. Odvrátí ode mě hlavu.,,Nejsem si jistý.'' Zvednu se a vezmu jeho hlavu do svých dlaní.,,Já si tím jistá jsem. Neodvracej ode mě svou tvář. Slzy jsou namístě. Ani král se nemusí za ně stydět,''řeknu mu a něžně ho políbím na rty. Christopher pomalu vstane a obejme mě.,,Nevím co bych bez tebe dělal. Dáváš mi takovou sílu a lásku,že ani nevím,jak ti to všechno oplatím.'',,Stačí když budeš stát při mě a nikdy ode mě neodvrátíš pohled.'' Christopher mě pohladí po tváři.,,Bylo by vůbec možné nedívat se na tvou tvář? Na tvé krásné oči plné lásky. Milý úsměv. Čisté rysy. Každý mi závidí jakou krásku mám. Tvé vlasy,tvé rty,tvůj smích. Pohled kterým mě umlčíš a v tvém náručí se měním v bezbranou bytost. Zamiloval jsem se do tebe od první chvíle. Může být něco silnějšího než naše láska? Tam kde slunce vychází a kde zapadá,tam všichni si potají šeptají o tvé kráse. Taková krása,taková spanilost. Jsi člověk nebo anděl?''Christopher mě políbí.,,To bylo moc krásné,''zašeptám.,,Nikdy bych neřekl,že dokáži říct tolik slov,ale ty jsi mi dala slova básníka,''řekne a poprvé po dlouhé době se usměje.
Čekala jsem,že se Victorie hned vrátí domů,ale ona v Navaře zůstávala dál. Začínalo mě to znepokojovat a tak jsem napsala další list Francoise. Ptala jsem se jí proč se Victorie nevrátila domů a co se děje v Navaře. Mezitím jsem pomáhala Sylvii připravit se na příchod miminka a porod. Chtěla po mě abych jí to popsala,ale já to radikálně odmítala.,,Ne. Neřeknu ti to! Něco ti napovídám a ty se budeš bát ještě víc. Navíc každá žena to má jinak,''namítám a snažím se jí utéct do zimního altánku.,,Margaret,prosím!! Jenom mi řekni něco. Něco. At' mám představu,''žadoní Sylvie a snaží se mě doběhnout. Moc jí to nejde když je v osmém měsíci. Spíš než běží to vypadá,že se valí.,,Ne. Prostě ne. Poslechni svou královnu,''říkám jí se smíchem. Otočím se na ni a vidím jak se Sylvie drží za břicho.,,Sylvie co ti je?''zeptám se znepokojeně a přiběhnu k ní. Podepřu ji.,,Margaret to bolí,''zalapá po dechu a zatne zuby.,,Praskla ti voda?''zeptám se.,,Ne. Ale mám hrozné křeče v břiše..Ááá..'' Sylvie mi zmáčkne ruku.,,Musíš hned k doktorovi,''řeknu.,,Okamžitě pošli pro doktora!''poručím služebné která byla s námi celou dobu. Opatrně se otočím se Sylvií a snažíme se jít do mé komnaty.,,Margaret já už nemůžu. Moc to bolí. Musím si sednout,''kvílí Sylvie.,,Ještě kousíček. Ještě kousek a slibuju,že si sedneš.'' Uděláme krok a Sylvie se zase chytí za břicho.,,Ne už ne. Nedokážu to.'',,Dobře tak si sedni. Opatrně ti pomůžu si sednout,dobře?'' Opatrně ji podepřu a pomalu ji posadím. Sylvie se drží za břicho a naříká. Trošku pohne nohama a já uvidím na šatách krev. Snažím se zachovat chladnou hlavu,ale Sylvie to uvidí taky.,,Margaret to je krev? To je krev!''zakřičí a začne zrychleně dýchat.,,Já o něj přicházím,že? Přicházím o svoje miminko.'' Sylvie začne brečet. Kleknu si k ní a vezmu ji za ruku.,,Sylvie ty o miminko nepříjdeš,rozumíš mi? Nepřijdeš! Někdy se to stává v těhotenství,že žena krvácí,ale nepřijde o miminko. Ty a tvoje dítě budete v pořádku,''říkám klidným hlasem. Sylvie se na mě podívá.,,Slibuješ?'',,Slibuju.'' Dám jí pramen vlasů,který se jí uvolnil z drdolu za ucho a vstanu. Vyběhnu z chodby a zakřičím,,Doktore!''
Doktor přiběhl za pár minut se služebnou. Cestou potkali George a generála takže ti běželi taky. Generál byl ještě vyděšenější než Sylvie a tak jsem na něj musela zařvat,aby se uklidnil. Potom George společně s generálem podepřeli Sylvii a odnesli ji do komnaty. Pak doktor zavřel dveře a zůstal se Sylvií sám. Ani já tam nemohla být. Čekali jsme za dveřmi. George stál u Generála,který ted' čapěl a měl hlavu skloněnou k zemi.,,Bude v pořádku,uvidíte,''řekne mu konejšivě George.,,Nemůžu je ztratit. Nemůžu,''říká tiše generál. S Georgem se střetneme v pohledu. Kývne na mě a já mrknu. Skloním se ke generálovi. Pohladím ho po paži. Vzhlédne.,,Odpust'te,Výsosti,''řekne generál přes slzy. Pousměju se.,,Nemám co. Chápu proč se tolik bojíte. Já se taky bojím,ale vím,že Sylvie je moc statečná a vaše miminko bude v pořádku.'',,Děkuju. Děkuju,že jste tu pro ni. Ona vás bere jako sestru,''řekne generál.,,I já ji tak beru. Tak. Ted' se zvednete,vzchopíte a budete klidný at' se stane cokoliv.'' Generál přikývne a společně vstaneme. V tu chvíli se otevřou dveře. Doktor výjde a pokloní se mi.,,Co je mé ženě?''zeptá se generál.,,Vaše žena měla silnější krvácení. V průběhu těhotenství se to může stát ikdyž v takovém stádiu moc ne. Naštěstí je vaše žena i dítě v pořádku,''oznámí doktor. Všichni tři si vydechneme.,,Musí,ale odpočívat. Až do porodu bych jí nedoporučoval chodit ani nic těžkého nosit. Jen pro jistotu.'',,Zajisté. Děkujeme doktore,''řeknu. Doktor se ukloní a odejde. Generál vstoupí do komnaty. Já se otočím ke Georgovi.,,Děkuji,že jste přišel a potom tu zůstal.'',,Rád. I já mám Sylvii rád. Pořádně nás vylekala,ale ted' bude snad všechno v pořádku,''řekne.,,Snad ano. Ti dva si štěstí zaslouží,''řeknu a podívám se ke dveřím.,,Byla jste úžasná víte to?'' Podívám se zase na George.,,Já? Co já tak udělala?'',,To jak jste Sylvii uklidnila a později i Stephana. Jste nejenom skvělá královna,ale i skvělá bytost. Jsem moc rád,že jsem váš poddaný a přítel.'' Usměju se na něj.,,Dlouho jsme si nepovídali. Přijd'te zítra odpoledne do knihovny. Popovídáme si.'',,Rád. Má královno,''ukloní se a šibalsky se usměje. Zakroutím hlavou a taky se usměju. On si asi nikdy neodvykne mi tak říkat. Otočím se a vstoupím do komnaty za Sylvií a generálem.