Mysterious Queen - DOKONČENO

Svatba a svatební noc

Brzy ráno jsem vstala. Z nedočkavosti jsem nemohla ani dospat. Dneska se vdávám.
Esperanza a Sylvie přišly do mé komnaty za půl hodiny. Umyly mě, oblékly a navoňaly. Nejvíc času zabral můj účes. Mokré vlasy mi spletly do copánků a když uschnuly, měla jsem vlasy samou loknu. Vlasy mi ,ale podle etikety sepnuly do drdolu, ale přece jen mi pár pramenů nechaly volných a učesaly je do boku ,takže to v závěru vypadalo velmi hezky. Dostala jsem zlatou korunku, aby ladila s mými zlatobílými šaty. Nakonec přišel závoj. Byl tak tenoučký jako pavučina ,která bývá v trávě a hrozně hebký. Dívala jsem se na svůj odraz v zrcadle. ,,Princezno ještě náhrdelník,'' řekla Esperanza. ,,Jaký náhrdelník?'' podivila jsem se. Žádný jsem si nepřivezla. ,,Je od Jeho Veličenstva jako svatební dar,'' vysvětlí mi. Zacukají mi koutky. Esperanza mi připne zlatý náhrdelník s malými bílými kamínky na konci. Náhrdelník je ve tvaru srdce a je tak dlouhý ,že ho mám těsně až k okraji živůtku. ,,Tohle rozhodně nevypadá na svatební dekórum,'' prohodí lišácky Sylvie. Otočím se na ni a zazubím se. ,,Král rád provokuje své okolí,'' špitne Esperanza a všechny tři se zasmějeme. Za pár minut k nám přijde královna matka a princezna Mary Elise. ,,Jste krásná,'' vydechne unešeně Mary Elise. ,,Děkuji,'' usměju se. Královna matka si mě prohlíží. Je mi jasné ,že na mě hledá nějakou chybu. ,,Vše v pořádku?'' zeptám se. Ta překvapeně zamrká a uhladí sí šaty. ,,Samozřejmě. Moc vám to sluší. Měly bychom už jít,'' odpoví rychle královna .Potlačím úsměv nad jejím vykolejením a projdu dveřmi. Jelikož mám hrozně dlouhé šaty i závoj, královna s princeznou a dvorními dámami musejí jít až pár metrů po mně. Vůbec mi to nevadí. Oceňuji tuhle chvilku pro sebe. ,,Ted' budu královna. Vdám se a budu žít tady,'' uvědomuji si,  když vcházím do kaple. Nadechnu se. Ozve se melodie z varhanů a já vejdu. Všichni vstanou a klaní se mi. Christopher stojí u oltáře a dívá se na mě. Mám sto chutí se rozběhnout a chytit ho za ruku, říct mu jak moc se bojím a zároveň těším ,ale neudělám to. Pomalu dojdu k němu a chytím ho za ruku. Pak si oba dva klekneme před kněze. Ten řekne modlidbu, kterou úplně ignoruji. Dýchám a po očku se podívám na Christophera. Je na tom stejně jako já, i když mě tak křečovitě nedrží. Najednou uslyším, jak se mě kněz ptá, jestli slibuji, že budu oddanou, milují manželkou a královnou. ,,Ano slibuji,'' řeknu a sama se podivím s jakou jistotou to řeknu. Potom nám kněz požehná a Christopher mi pomůže vstát. Vyjdeme v ruku v ruce z kaple a zamíříme do sálu, kde nás čeká hostina. ,,Konečně budu moct strhat ze sebe ty hadry,'' zamumlá ke mně otráveně Christopher. Přijde mi to hrozně vtipné, že i král se chová jako ten nejobyčejnější člověk, ale udržím smích. ,,Ještě ne. Teď bude oslava,'' řeknu mu. ,,Ano. A pak svatební noc,'' dodá. Zadrhne se mi dech a víc ho sevřu. Všimne si toho a chytí mě pevněji.,,Nebojte. Dal jsem jasný příkaz ,že tam nikdo nebude. Ani šlechta. Ani má matka.'' S úlevou vydechnu. ,,Ale jakto?'' otočím k němu hlavu. ,,Jsem král. Já můžu nařídit všechno,'' zazubí se na mě a já se usměju. Vejdeme do sálu. Všichni tleskají a usmívají se. Dojdeme ke stolu. Všichni čekají až se posadím. Potom se posadí i Christopher a pak další. Služebný podal číši králi a potom mě. Christopher zase vstal a já udělala totéž. ,,Na mou krásnou královnu,'' řekl Christopher a napil se vína. ,,At' žije královna,'' ozvalo se sálem a začalo se podávat jídlo. V průběhu večera jsem tancovala nejen s Christopherem, ale i s německým vévodou, anglickým princem, který přijel aby uklidnil francouzskou šlechtu a nakonec i s Georgem. ,,Vy jen záříte,'' zašeptal mi do ucha, když jsem udělala otočku. ,,Aby ne,  když jsem celá ze zlata,'' řeknu s úsměvem. ,,Christopher na vás může oči nechat. A nejen on.'' Zasměju se. ,,Ne vážně. Jste nádherná. Kdyby jste nebyla královna, hned bych si vás vzal,'' prozradí mi George. ,,To neříkejte,'' plácnu ho přes ruku ,,nebo to někdo uslyší a budete mít problémy.'' ,,Tak ať. Už teď si špitají o tom, že vás hned nazvali královnou,'' řekne zachmuřeně George. ,,A to vadí?'' ,,No nemělo by, ale zlí jazykové to vidí jako vzpouru proti královně matce. Nechci vás nijak ovlivňovat, ale dávejte si na ni pozor. Není to dobrá žena a už vůbec ne královna. Pokud ji budete chtít odporovat nebo ji něčím naštvete ,stanete se jejím nepřítelem.'' Zamračím se. ,,Všimla jsem si jejího zlého pohledu. Nebojte. Budu si na ni dávat pozor,'' slíbím mu a dokončíme tanec. Přijde k nám Christopher. George se pokloní a já se pousměju. ,,Odpust' mi příteli ,ale už půjdeme,'' řekne směrem k němu. ,,Samozřejmě,'' usměje se George a mrkne na mě, když se Christopher otočí zády. Zaculím se a chytím se Christopherovi nabízené ruky. ,,Dámy a pánové, pokračujte v oslavě. My už půjdeme,'' oznámí. Všichni se rozestoupí a klaní se nám. Když už jsme skoro pryč ze sálu uslyším špitání o naší svatební noci.
Esperanza a Sylvie mi pomůžou se vysvléct a potom mi podají bílou, hedvábnou košili. Já si celou dobu kroutím na prst pramínek vlasů. Ted' je mám rozpuštěné a rozčesané. ,,Jsi nervózní,'' zeptá se mě tlumeným hlasem Sylvie.,,Trošku,'' přiznám. ,,Neboj. Slyšela jsem ,že král je skvělý mile...'' ,,Neříkej to slovo!'' nařídím jí. ,,Promiň,'' ukloní se Sylvie a odejde. Zamrzí mě jak jsem na ni vyletěla ,ale zrovna teď nepotřebuji slyšet jak nějaká lady říkala ,že můj manžel je skvělý milenec. Vstanu a přejdu k oknu. Sednu si do křesla a dívám se z okna ven. Vidím hvězdičky a kulatý měsíc. Slyším zavrzání dveří. Chytím se pevněji opěradel. Christopher jde blíž ke mně. Vstanu a otočím se. Naše pohledy se střetnou. Christopher se zastaví. Má na sobě plátěné kalhoty a bílou košili, kterou má teď rozepnutou. Přejdu k němu. Stojíme od sebe jen pár centimetrů. Dívám se do země. Potom zvednu pohled k jeho hrudníku. Je svalnatý a má snědší pokožku. Zase hlavu skloním níž. Christopher udělá krok blíž. Vezme mou hlavu do svých dlaní a zvedne jí. Nejraději bych teď utekla a nebo zavřela oči ,ale vím ,že bych ho mohla urazit ,proto se dívám bokem. ,,Margaret,'' osloví mě. Když vysloví moje jméno roztaju. Podlomí se mi kolena a doslova spadnu Christopherovi do náručí. Opatrně si se mnou sedne na zem. Jsem malátná a trošku se mi točí hlava. Christopher si mě natočí tak, že jsem o něj opřená ramenem a vidím mu do tváře. ,,Prosím, nezlob se. To je nejspíš z toho vína,'' řeknu a snažím se vzpamatovat. ,,Nic se neděje. Bylo toho na tebe poslední dny moc,'' řekne konejšivě. Opřu si hlavu o jeho hrud'. ,,Musíš si myslet ,že jsem nemožná,'' povzdechnu si. ,,Vůbec ne. Podle mě jsi velmi statečná a krásná. A taky hrozně živá. V té zahradě si byla tak nespoutaná a bavila si se. A musím ti říct ,že si po dlouhé době první člověk, s kterým jsem se bavil taky .'' ,,Vážně?'' podívám se na něj. ,,Vážně,'' řekne a nakloní se ke mně blíž. Zrychlí se mi dech. Christopherovi rty jsou od těch mých jen pár centimetrů. Chvíli ještě váhá ,ale když se nahnu blíž já ,začne mě líbat. Christopher líbá vášnivě a já se snažím o totéž. Pustím se ho a sednu si na něj obkročmo. Christopher mi začne rozepínat košili a já ho pořád líbám. Ztrácím pojem o čase a vnímám jen nás dva...

Po naší svatební noci jsem s Christopherem trávila každou možnou vteřinu. Dokonce kvůli mě odložil i politiku. Jezdili jsme spolu na koni, chodili jsme do zahrady, běhali jako malé děti po paláci a užívali si do úplného vyčerpání.
Akorát jsem si zapínala světle modré šaty ,které jsem si tu nechala ušít. Vlasy jsem měla ještě rozpuštěné. Byla sobota odpoledne. Christopher už musel vyřídit statní záležitosti a tak jsem se rozhodla zjistit jak pokročily přípravy na mou korunovaci. Když jsem se upravila, zavolala jsem si k sobě Sylvii a další dvorní dámy. ,,Jak daleko jsou přípravy?'' zeptala jsem se bez okolků. ,,Výsosti. Přípravy jsou téměr u konce,'' odpověděla mi jedna dáma. Měla pevnější postavu a světlohnědé vlasy. Byla pihatá a mluvila roztomilou francouzštinou. ,,Nechci aby něco chybělo. Musí to být dokonalé,'' řeknu. ,,Nebojte se, Výsosti. Osobně se o to starám.'' ,,A vy jste?'' chci vědět. ,,Lady Anne, Vaše Výsosti. Má rodina už roky slouží francouzské rodině. Přidělili mě k vám jako dvorní dámu ,ale ještě jsem neměla tu čest se s vámi setkat,'' řekne plaše a ukloní se. Usměju se a vstanu. Vezmu ji za ruce. ,,No tak teď tu příležitost máte. Postarejte se o přípravy a když budu spokojená, stanete se mou blízkou společnicí jako tady Sylvie.'' Anne se pokloní a pak všechny odejdou. Zvednu se a dojdu k oknu. Opřu se o zeď. Hrozně mě bolí záda. Otevřou se dveře. ,,Chtěla jsem být o samotě,'' řeknu naštvaně a otočím se. Přede mnou stojí královna matka. ,,Výsosti. Nevěděla jsem ,že jste to vy,'' řeknu jakoby omluvně. ,,To nic. Přišla jsem si s tebou o něčem promluvit,'' řekne královna matka až moc přátelským tónem a posadí se na sedačku. Přejdu pokoj a sednu si vedle ní. Trošku mě naštve jak si klidně sedne aniž by se mě zeptala o povolení. ,,O co jde?'' zajímám se. ,,O děti,'' řekne. Ztuhnu. ,,Promiňte?! Asi jsem vám špatně rozuměla.'' ,,Rozuměla si mi dobře. Řekla jsem děti. Už jsi těhotná?'' Nemám slov. ,,Odpusťte ,ale nemyslím si ,že...'' ,,Je mi jedno co si myslíš!'' utne mě královna matka. Změří si mě zlým pohledem. ,,Chci ti připomenout tvou povinnost dát Francii následníka trůnu.'' ,,Děkuji ,jsem si toho vědoma,'' odseknu. Královna matka mě chytí za paži. Cukne se mnou, takže trošku ztratím rovnováhu. ,,Poslouchej mě. Jestli nedáš mému synovi syna, zbavím se tě. S tím sňatkem jsem souhlasila jen s politických důvodů, ale kdykoliv si můžu najít lepší nevěstu než ty. Dej mému synovi syna a doufej, že nejsi po matce.'' Narovnám se a vytrhnu ruku z jejího sevření. ,,Co máte proti mé matce?'' zeptám se a začínám zuřit. ,,Co? Jen to, že dala králi jen jednoho syna a to až podruhé,'' řekne posměšně. ,,Neopovažujte se urážet moji matku!'' zvýším hlas. Stoupnu si a královna matka udělá totéž. ,,Možná má matka dala mému otci jednoho syna, ale je zdravý, schopný a živý. Na rozdíl od vás, která sice porodila tři syny, ale dva nechala umřít!'' Dá mi facku. Vlasy mi přeletí přes tvář. Zvednu hrdě hlavu a otočím se k ní. Hledí na mě nenávistným pohledem. ,,Kdo si myslíš ,že jsi? '' zasyčí. ,,Kdo si myslíte ,že jste vy? Já jsem princezna Španělska. Jsem manželka krále Francie a jeho královna! Mezitím vy jste nicka,'' zařvu. Chce mi dát druhou ,ale chytím její ruku dřív než se dotkne mojí tváře. Přitáhnu si její ruku blíž. ,,Nevíš s kým máš tu čest,'' zaprská. ,,Nikoli já ,ale vy nemáte ponětí s kým máte tu čest,'' řeknu ledově a pustím ji. Odstoupím od ní. ,,A ted' odejděte. A příště bez pozvání nevcházejte.'' Ještě jednou si mě změří pohledem a pak vypochoduje z pokoje. Když je pryč, chytím se za tvář. Rozhodnu využít tajnou chodbu. Sejdu schody a zamířím do Jonathanovi laboratoře. ,,Mám pro tebe úkol,'' řeknu mu hned co vejdu. ,,Jed? Rychlý? Pomalý?'' zeptá se mlsně. ,,Ne. Chci, aby si pro mně něco zjistil.'' Jonathan na mě zvědavě kouká. ,,Chci aby si zjistil všechnu špínu na královnu matku.''