Mysterious Queen - DOKONČENO

Sbohem Španělsko

Svatba Philipa a Mary Louise byla opravdu krásná. Mary Louise na sobě měla stříbrné šaty, diamanty, které jí věnoval její bratranec-král Francie a dlouhý závoj jako dar od mé matky. Hostina byla velkolepá. Jak by taky ne ,rodiče se chtěli předvádět před hosty a vyslanci z ostatních zemí. Bratr zářil štěstím a Mary Louise taky. Anastazie skoro celý obřad prozvracela ,takže jsem se i já mohla na jejího škaredého manžela usmívat. ,,Dneska jenom záříte,'' řekl mi George, když si ke mně přisedl ke stolu. ,,Mám dobrou náladu,' 'řeknu a ukrojím si kousek dortu. ,,Díky bratrově štěstí a nebo sestřiné nevolnosti?" zeptá se s úsměvem a podá mi sklenici limonády. Napiju se. ,,Oboje.'' George se uculí. Nakloní se ke mně blíž. ,,To je vždycky tolik pití a zlata na oslavách?'' zajímá se. ,,Matka je Italka a má ráda, když se může předvádět,'' pokrčím rameny. ,,Za pár dní budeme muset odjet,'' řekne jen tak mimochodem George a zakousne se do jablka. Dívám se, jak žvýká a když polkne, promluvím: ,,Já vím. Dost se děsím cesty.'' ,,Proč? Nemáte ráda moře?'' ,,Spíš nemám ráda bouře,'' ušklíbnu se. ,,Nebojte. Nic se vám nestane,'' usměje se na mě. Úsměv mu oplatím. ,,A teď, ''vstane. ,,zatančíme si?'' Se smíchem se zvednu a jdu s Georgem tančit. George je skvělý tanečník, a když mě nadzvedne a zatočí se se mnou dokola, směju se na celé kolo. ,,Musím si odpočinout,'' řeknu zadýchaně a chytím se za krk. ,,Ale ale. Neříkejte, že mi nestačíte,'' škádlí mě. Zasměju se. Když uvidím Sylvii, jak sedí u stolu a dívá se zoufale, napadne mě řešení. ,,Já si musím odpočinout, ale myslím, že Sylvie by si s  vámi ráda zatančila,'' řeknu mile. George se na Sylvii otočí a usměje se. ,,Tak dobrá,'' řekne. Ukloní se mi a jde k Sylvii. Já si jdu pro víno. Sednu si a snažím se o zklidnění dechu. Dívám se na parket. Philip tančí s Mary Louise a oba se usmívají. George už tančí se Sylvií a ta se konečně usmívá. Jak jsem ráda, že jede do Francie se mnou. Ostatní se tváří spokojeně. Matka s otcem sedí na trůnech a drží se za ruce. Zvednu se a odejdu do zahrad. Procházím se u fontánek. Dneska je děsné vedro a tak si opláchnu obličej. Chci si ochladit i nohy ale uslyším zašustění. Rychle se ohlédnu. Nikoho nevidím. Uhladím si sukni a jdu zpátky. Pořád mám nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje.
Pocit mě neopustí, ani když se všichni odeberou do zámku, a někteří se oddělí, aby mohli být svědky naplnění manželství Philipa a Mary Louise. ,,Ještěže se toho nemusíš účastnit,'' řekne Sylvie, když mi rozčesává vlasy. ,,Jen počkej. Třeba ve Francii budeš svědkem mého naplnění manželství ty,'' řeknu trpce. Přitáhnu si k tělu župan a začnu česat rozpuštěné vlasy Sylvii zase já. ,,Brr. Doufám, že ne,'' otřepe se. ,,No tak to pěkně děkuju,'' zazubím se. ,,Tak jsem to nemyslela.'' ,,Já vím.'' ,,Jen mi přijde hrozné, že tě všichni pozorují,'' řekne. ,,Jo. Pak si bud' královna. Pche.  Klidně bych byla služebná, jen abych se mohla rozhodovat svobodně a nemusela být pořád všem na očích.'' ,,Ale kdyby si byla služebná, nemohla by si změnit svět,'' namítne. Odložím hřeben a obejmu Sylvii. ,,Já vím. A jsem ráda, že mi to vždycky připomeneš.'' Obě se usmějeme. Dneska jsem chtěla aby se mnou Sylvie spala v pokoji. Obě si vlezeme do postele. ,,Budeme si zase vyprávět?'' zeptá se spiklenecky. ,,Jasně. Začneš?'' ,,Začni ty.'' Nadechnu se a začnu vyprávět příběhy o pirátech a unesených dívkách. Takhle si povídáme do rána než obě neusneme.

Matka ukázala svoje nezpochybnitelné organizační schopnosti, a tak za patnáct dní byly přípravy dokončeny. Do Francie si povezu milion nových šatů a šperků, svoje nejbližší dámy a služebnictvo, opravdu tučné věno a pro mého budoucího manžela stáj čistokrevných hřebců.
Byla jsem ve stájích když pro mě přišel sluha. ,,Princezno,'' uklonil se. ,,Je čas?'' zeptám se a povzdechnu si. ,,Ano. Královna přikázala abyste se připravila.'' Pohladím Tornáda a jdu se sluhou do komnat. Tam mě Esperanza a Sylvie umyjí a oblečou do tmavě fialových šatů se zlatými pruhy po stranách. Vlasy mi vyčešou do drdolu a ozdobí je zlatou korunkou s fialovými kameny. ,,Moc ti to sluší,'' usměje se Sylvie. ,,Opravdu princezno. Jste překrásná,'' dodá Esperanza. ,,Děkuji.'' Vstanu a otočím se k nim. Obě chytím za ruku. Esperanza se překvapeně podívá a Sylvie se usměje. ,,Obě jste mé nejbližší služebné a přítelkyně. Chtěla jsem vám poděkovat za všechno co jste pro mě udělaly.'' Esperanze se slzy zalesknou v očích. ,,Princezno bylo mi ctí.'' Usměju se na ni. ,,Jděte do kočáru. Uvidíme se tam. Ted' potřebuji být chvíli sama,'' řeknu. Obě přikývnou a pokloní se. Když se za nimi dveře zavřou zhluboka se nadechnu. Jdu po pokoji. Pečlivě si ho prohlížím. Je to pokoj ve kterém jsem žila šestnáct let. Najednou se otevře stěna od tajné místnosti. Jonathan přijde a drží zavazadlo. ,,Konečně,'' řeknu. ,,Má paní,'' pokloní se mi. Přejdu k němu. ,,Tvoje věci jsem nechala tajně poslat předem. A jedné dámě, která je špionkou mé matky jsem poručila, aby zařídila tvou laboratoř a prostory pro naše schůzky.'' Jonathan přikývne. ,,Nezapomeň, že máš jít do lodě k služebnictvu. Snaž se být nenápadný a plavbu přežít. Tvoje služby jsou důležité a teď budou důležité ještě víc,'' řeknu. Jonathan se pousměje a ukloní se. Potom vyjde druhými dveřmi. Posadím se na postel a hraju si s prstýnkem. Za chvíli vstanu. Podívám se na sebe do zrcadla. Dojdu ke dveřím, které se otevřou. Před komnatou na mě čekají dva sluhové a matčiny dvorní dámy. Šlechta je rozprostřena po chodbách a nádvoří ,každý se na mě dívá. Jdu zpříma a na všechny se usmívám. Když dojdu před bránu paláce ,rodina už tam na mě čeká. ,,Moje princezno,'' řekne otec a políbí mě na čelo. Usměju se. ,,At' si v manželství šťastná,'' popřeje mi. ,,Děkuji.'' Ukloním se. Potom mě obejme bratr a Mary Louise. Oba mi přejí jen to nejlepší a slibují, že za mnou přijedou. Potom je na řadě Anastazie. Prkenně ke mně dojde a obě se lehce obejmeme. ,,Víš co se stane královně, která neporodí prince?'' zašeptá mi do ucha. ,,useknou jí hlavu.'' ,,A víš co se stane těm co rozzuří královnu? Totéž,'' odvětím. Anastazie se zamračí a pustí mě. Na řadě je matka. Přejde ke mně a já se ukloním. Čekám co řekne, ale ona mlčí. Najednou mě obejme, jako když mi bylo pět. Rychle ji taky obejmu a zabořím jí hlavu do vlasů, které si dneska rozpustila, a které voní po jasmínu. ,,Moje holčička odjíždí,'' řekne smutně. ,,Já se vrátím. Slibuju. Budu vás navštěvovat.'' Zavřu oči, aby mi slzy nezačaly téct. ,,Poslouchej mě,'' šeptne mi do ucha., ,At' se bude dít cokoliv, nezapomínej kdo jsi. Jsi princezna Španělska. Jsi moje dcera. Jsi má krev a má krev nikdy neprohrává. Vždycky všemu čelíme se zvednutou hlavou. Vezmi si Christophera a porod' syna. Pak budeš svět řídit ty.'' Přikývnu. Matka mě pustí. Potom mi na čele naznačí kříž., ,At' tě bůh opatruje.'' ,,Ámen.'' Potom se mi všichni ukloní a já nasednu do kočáru. Naposledy se podívám na svou rodinu a zámek, ve kterém jsem vyrostla.

 ,,Jsem Margaret. Princezna Španělska, pomyslím si a kočár se rozjede.