Mysterious Queen - DOKONČENO

Návrh

Vrátila jsem se do komnaty a nasadila si korunku. Podívala jsem se do zrcadla a pomyslela si jak moc jsem se změnila. Na první pohled by nepozorný člověk řekl ,že jsem vyrostla do krásy a jsem víc šlechetnější a rozumnější než dřív. Ale já jediná jsem věděla pravdu. Už jsem nebyla tak naivní, plná ideí, o míru a rovnosti. Ted' jsem chtěla jen pomstu.
Někdo zaklepal na dveře.
,,Dále,'' řekla jsem. Vešel sluha a poklonil se až k zemi. ,,Výsosti. Mám vám vyřídit ,že si král přeje s vámi mluvit.'' ,,Dobře.'' Projdu kolem něj a vyjdu z pokoje. Před dveřmi na mě čeká má kamarádka a dvorní dáma Sylvie. ,,Princezno,'' pokloní se mi a koukne na mě s úsměvem. ,,Vstaň,'' úsměv jí oplatím. Se Sylvií se znám už od dětství. Její rodina byla v nesnázích a má matka jim pomohla. Tak se z nás staly přítelkyně. Sylvie je Češka a někdy ji slyším mluvit její mateřštinou. Poprosila jsem ji, aby mě naučila mluvit česky ale je to těžké. Pomalu tak těžké jako mluvit latinsky. Spojím ruce a pomalu jdu chodbou. Sylvie mě hned následuje a kousek za námi jde i sluha. Vždy je někdo poblíž, kdybych něco potřebovala. ,,Co ti chtěla madam Relande?'' zeptám se nevinně. Sylvie se zamračí. ,,Jak víš...''zarazí se když jí to dojde. ,,Že ty jsi poslala prince aby jí zabavil a ty ses mohla v klidu převléknout,'' podívá se na mě podezíravě. ,,Netuším o čem to mluvíš,'' řeknu a zvednu víš hlavu. Potom se po očku podívám na Sylvii. Má nafouklé tváře a dívá se ublíženě. ,,Ale no tak. Nebuď naštvaná. Jak znám Philipa, zabavil ji dost na to, aby si mohla zmizet,'' řeknu a prstem ji šťouchnu do nafouklé tváře. Tím jí z pusy vyjde vzduch a Sylvie se rozesměje. ,,To ano,'' připustí, když se přestane smát. ,,Povídal si s ní jak jsme my, dvorní dámy tolik nevychované oproti její generaci,'' zakoulí očima. ,,a ona se na to vážně chytla. Stála tam s princem dobrou půl hodinu. Já se potom vymluvila, že musím jít za tebou.'' ,,Aha. Takže takhle mi oplácíš přátelství? Že se na mě vymlouváš?'' dělám ,že jsem uražená. ,,To ne. Ty jsi moje jediná přítelkyně. A má princezna. To bych si nedovolila,'' řekne poplašeně. Zastavím se a vezmu ji za ruku. ,,To byl vtip. Vždyť já vím ,že ty jediná mě chápeš a víš, jaká jsem.'' Sylvie se na mě pousměje. ,,A teď vzhůru za králem,'' řeknu přehnaně nahlas, až se sluha lekne. Projdu třemi místnostmi než se zastavím u dveří mého otce. Před nimi stojí dvě stráže a komorník. Stráže stojí vždy v pozoru, takže se mi neklaní, ale komorník ano. Jen co mě uvidí, sepne ruce a pokloní se. ,,Výsosti,'' řekne. Opatrně se na mě podívá. Kývnu rukou, že může vstát. ,,Jeho výsost, král, vás očekává,'' oznámí mi a otevře dveře. Sylvie a všichni ostatní se pokloní a já vejdu dovnitř. Za mnou se hned zavřou dveře.

Otcova komnata je velkolepá. U okna je mohutný stůl vyřezaný z dubového dřeva, posetý zlatem. Naproti je královská postel tak velká jako by pomalu vedla do nebe. Na pravo je krb, kde v zimě magicky praská a nalevo je malá pohovka s malým bílým stolečkem. Otec stojí za stolem a je otočený ke mně zády. Je vysoký a snědý. Má černé vlasy a vždy působí tak majestátně. Mám ho nesmírně ráda. ,,Otče,'' řeknu a ukloním se. Otec se otočí a obejde stůl. Nabídne mi ruku a já se jí chytím. Vstanu. Pomalu zvednu hlavu. Otec se na mě usmívá. ,,Moje nejkrásnější princezno,'' řekne a dá mi pusu na čelo. Hrozně bych ho chtěla obejmout jako jsem to vždycky dělávala když jsem byla malá ,ale vím ,že teď podle etikety by to bylo nevychované. ,,Chtěl si se mnou mluvit?!'',,Ano chtěl. Posadíme se,'' vezme mě za ruku a odvede mě k pohovce. Správně by si měl nejdřív sednout on ale je gentleman takže počká až si sednu. Pak se pohodlně usadí vedle mě. ,,Jak víš má přijet Mary Louisa.,'' začne. ,,Já vím. Nemusíš si dělat starosti. Budu jí dělat společnost,''vyhrknu. Otec se na mě zvědavě podívá. Vím ,že jsem mu neměla skákat do řeči. ,,Omlouvám se,'' řeknu a skloním hlavu. Otec mě chytí za bradu. Dívám se mu do očí. ,,Nemusíš se omlouvat. Mám rád tvoji povahu,'' pohladí mě po tváři. Usměju se. ,,Ale o jejím příjezdu jsem s tebou mluvit nechtěl,'' zvážní. Narovnám se. ,,Přijel francouzský posel. Přivezl jednu nabídku od krále Francie,'' nedivím se ,že mi to otec říká. Od mala se mnou rád probíral státní a diplomatické věci. Když mi bylo asi šest hrála jsem si v jeho komnatě a čekala na něj. Měl tam plány na bitvu a já si všimla ,že na jedné straně linie je slabina. Řekla jsem mu to. Všichni si tehdy mysleli ,že mě otec potrestá ale on místo toho řekl ,že mám úplnou pravdu a odměnil mě mým koněm Tornádem. ,,Je to nabídka k tvému sňatku ,''dodá. Ztuhnu. ,,K mému?'' vykoktám. ,,Ano. Král by se rád s tebou oženil a se Španělskem uzavřel spojenectví,'' řekne. Dech se mi zrychlil. ,,Otče,'' snažím se zůstat klidná,, jsem poctěna ale nemyslíš si ,že jsem moc mladá na vdávání? Navíc francouzský dvůr se španělskou princeznou? To se šlechticům nebude líbit.'' Sleduji otcův výraz. Mírně kývne hlavou. ,,O tom už jsme s králem přemýšleli. Nakonec jsme se shodli ,že pokud vám dá požehnání Vatikán ani šlechta nebude moc nic namítat.'' Poposednu si. ,,Co na to matka?'' zeptám se. ,,Ta je z toho nadšená a i tvůj bratr má radost.'' Mám co dělat, abych se nerozbrečela. Otec si mého výrazu asi všimne ,protože se na mě chápavě podívá. ,,Vím ,že je to náhlé a musí to být pro tebe šok. Ale jelikož si má dcera a já tě moc miluji ještě jsem definitivní odpověď králi nedal.'' Vzhlédnu překvapeně. ,,Takže se nemusím vdávat?'' zeptám se s nadějí. ,,No, rád uslyším tvůj názor. Neříkej mi ho hned,'' zarazí mě ,protože jsem už chtěla říct ne. ,,Nech si čas na rozmyšlenou. Zítra přijede Mary Louisa. Posel odjede za pět dní. Po svatbě tvého bratra a jí. A buď pojede s odpovědí ,že brzy přijede královna Francie a nebo s odpovědí, že ne. Nechám to na tobě, protože si můj malý poklad. At' se ale rozhodneš jakkoliv pamatuj, že by si tím sňatkem pomohla nejen sobě ale i celému království.' 'Potom mě otec obejme. Je to tak nečekané ,že chvíli jen sedím. Potom ho obejmu taky. ,,Mám tě ráda,'' řeknu mu. ,,Já tebe taky,'' usměje se.
Když odejdu z pokoje jsem ještě v šoku. Ignoruju všechny kolem. Sylvie ke mně přiběhne. ,,Co se stalo?'' chce vědět. ,,Měla bych se vdávat,'' řeknu jí otupěle.