HP - Dramione // CZ ✔

3. Lektvary

Hermiona

Na poslední chvíli jsem se dostavila před učebnu lektvarů, přičemž mě po celou cestu do sklepení tížilo svědomí. Kéž bych chápala, proč se mi tak vysmívají... Jsem z mudlovské krve, ale nejsem přece jediná mudlovská.......
Po chvíli jsem si vzpomněla na slova mé kamarádky, se kterou jsem ještě před momentem mluvila v knihovně. Vzchopila jsem se, popadla těžkou olověnou kliku a bez váhání otevřela dveře. V tu chvíli jsem však byla nucena zatajit dech.

Všichni ze Zmijozelu se na mě s úšklebky podívali a ukázali na zeď, na níž bylo vyškrábáno to převelice ošklivé oslovení mé osobnosti - Mudlovská šmejdka.
Celým mým tělem projela vlna nechtěnosti a srdce se mi zděšením rozbušilo. Ujistilo mě to v tom, že moje tajná přání se nikdy nesplní. Navždy budu pro všechny ta nenáviděná šprtka.
Fňukla jsem, přitáhla hábit blíže k tělu a tiše zaplula do jedné ze zadnějších lavic, co možná nejdál od zmijozelských studentů. Především tedy od Malfoye, který se na mě jen vítězoslavně a povýšeně zubil. Všichni si na mě ještě chvíli pobaveně ukazovali, ale pak už jim to překazil profesor Snape, protože rázným krokem vstoupil do učebny. Jedním mávnutím odstranil nápis ze zdi a celá zmijozelská kolej si ublíženě povzdechla. Profesor si naštěstí uměl srovnat pořádek. Spražil je ledovým pohledem a všichni utichli, čímž jsem získala alespoň jednu hodinu klidu. 

*************

Draco

To s tou zdí byl samozřejmě můj nápad. Nemohl jsem se vynachválit, jak to bylo geniální.
Když do místnosti vešla ta šmejdka, všichni jsme propukli v hlasitý posměch. Má co si zaslouží, šprtka jedna mudlovská!

"Hele kdo to tady je, šmejdka!" uchechtl jsem se a vrazil loktem do mých společníků, kteří na ni začali zběsile ukazovat. Byl jsem na svoje počínání hrdý, když jsem v jejím obličeji uviděl náznak utrpení.
Celou tuto situaci bohužel překazil profesor Snape. Kdybych nevěděl, že jsem jeho oblíbenec, dokonce bych si i pomyslel, že je na mě zasedlej a chce mi tu legraci překazit.

Nicméně,  s ubíhajícím časem se moje svědomí začalo hlasitě ozývat. Měl jsem pocit, jako bych snad udělal něco špatně. Ne! Tomu se přeci nedá věřit, že bych já mohl udělat něco špatně!  Ale, co když přece jen...
Po celý zbytek hodiny jsem nemohl od té nafoukané inteligentky Grangerové odtrhnout oči. Sám nevím proč. Někdy vůbec pochybuji o tom, že ji opravdu nesnáším. Vždyť, co mi kdy ona udělala..? Ne! Pro Merlina, je to Grangerová! Ta ti udělala problémy už jen tím, že se narodila. Vzchop se, Malfoy, musíš ji dostat z hlavy!

Určitě na mně bylo vidět, že ve své hlavě svádím ukrutný souboj s mým otravným podvědomím, jenže jsem se tomu nedokázal ubránit. Bál jsem se, že má moje podvědomí pravdu, ačkoliv jsem to za každou cenu popíral.

Začínám z Grangerové ve všech směrech bláznit, a právě proto poslední dobou tak tlačím na pilu. Musím si dokázat, jak ji nenávidím a udělat jí ze života peklo. Teda, já si nemusím dokazovat, že ji nenávidím, ale stejně...
Sakra, proč jsem tak zmatenej?!