HP - Dramione // CZ ✔

5. Výzdoba síně

Hermiona

Jak jsme se domluvili, tak se stalo. Jen co jsem dojedla svoji večeře, u které jsem se teda pořádně třásla nervozitou, vyšla jsem z Velké síně, kde jsem se zastavila a rozhodla se čekat.

"Hermiono?" Promluvil ke mně hlas mého kamaráda Rona. Lekla jsem se a cukla sebou. Co ten po mně chce?

"Co je Rone!" Vyhrkla jsem a v očích se mi zablyštělo. Byla jsem už tak celá nesvá z toho, že se mám sejít s Malfoyem. A ještě k tomu mě musí otravovat Ron. Ano, je to můj kamarád, ale občas mi leze na nervy.

Zase si vzpomenu na Malfoye. Nenávidí mně. Určitě mě chce nějak zesměšnit, přesto však jsem tady. Proč?

"Co-co tu děláš?" Vykoktal lehce otřeseně, očividně ho můj křik vylekal. To jsem nechtěla.

"Promiň. To není kvůli tobě, jen. Mám se tu s někým sejít." Omluvně jsem koukla do země. Nechci nadávat kamarádovi, ač mě umí pěkně vyprovokovat.

"A s kým se máš sejít?" Vykulil na mě oči a podrbal se na hlavě.

"Mám tu sraz s M...." Tak tak jsem se zastavila. Nemůžu mu to přece jen tak říct! Odsuzoval by mě a okamžitě by se mi to snažil rozmluvit. No... možná by bylo lepší, kdybych tu na něj nečekala. Určitě mi chce jen ublížit, ale stejně si tu radši počkám. Kdoví, třeba potřebuje něco důležitého....

Z myšlenek mě probral Ronův zmatený pohled.
"S kým že to?" Zbystřil a povytáhl obočí. Zbledla jsem jako stěna. Co mu mám říct?

"Se mnou." Skočila nám do rozhovoru Ginny a přátelsky na mě mrkla. Očividně náš rozhovor zaslechla.

"Uhm..... Aha, tak se... uvidíme se později jo." Začervenal se Ron z toho, jak mě podezříval. Raději se otočil na patě a zmizel v útrobách hradu.

"Nemáš za co." Houkla na mě Ginny bez toho, aby se mě vyptávala, s kým jsem se to skutečně měla sejít, a odešla. Ulevilo se mi. To by mi tak ještě scházelo, vysvětlovat to mojí nejlepší kamarádce. Vždyť ta by se zachovala ještě hůř než Ron!

Čekala jsem nevím jak dlouho. Asi jsem se najedla moc rychle, nebo jsme končili dřív než Zmijozel. A nebo si ze mě Malfoy jen vystřelil a vůbec nemá v plánu přijít. Těžko říct.
Už jsem se začínala smiřovat s tím, že to byl jen jeho trapný žert, když se objevil přímo za mnou.
Poznala jsem to, i když jsem na něj neviděla. Jedině v jeho přítomnosti se začnu chvět. Polkla jsem a otočila se. Naskytl se mi pohled na jeho pronikavé šedomodré oči. Pečlivě si mě změřil.

"Tak jsi tu." Špitl klidným hlasem. Znělo to až tak, jakoby ani nevěřil, že dorazím. Ale to spíš já jsem se bála, že nepřijde on.

"To bych spíš měla říkat já." Zavrčela jsem a otočila se k němu zády.
"Tak jdem ať to máme za sebou." Popadla jsem kliku dveří a nasupěně vešla do Velké síně. Pořádně jsem ani nechápala, proč si Draco vymyslel zrovna takovouhle výmluvu. Vždyť na výzdobu síně si profesoři vystačí sami. Stačí párkrát mávnout hůlkou a je to hotový. Asi se příliš nesnažil vymyslet něco přesvědčivého. Copak mu bylo jedno, že mu pravděpodobně neuvěřím? Nebo je tak praštěnej, že si myslel, že mu to zbaštím? Blbec.

"Tak čím začneme?" Založila jsem si ruce na prsou a rozhlédla se po místnosti.

"Uklidni se. Nejdřív upravíme strop a stěny." Navrhl poměrně vyrovnaně. To si dělá legraci? Říká mi, že se mám uklidnit. Je normální? Takovýho Malfoye neznám... Za normálních okolností by nesnesl ani pobyt se mnou, mudlovskou šmejdkou, v jedné místnosti a najednou se chová, jakoby se nikdy nic nestalo. Tak hráblo mu nebo co? To na něj někdo snad použil Imperio?
Pokusila jsem se to vytřást z hlavy. Teď není čas na přemýšlení. Na to si najdu spoustu lepších chvil.

"Fajn." Procedila jsem mezi zuby a vytáhla hůlku. Vrhl po mně nechápavý pohled.

"Co to děláš?" Vyhrkl, až jsem sebou škubla.

"Neděs mě tak!" Napomenula jsem ho. "Co bych asi měla dělat, jdu tě proměnit do bubáka." Řekla jsem ironicky a pro jeho potřebu hůlku zase schovala. Je to vůbec Malfoy? Tohle není normální.

"Promiň." Tohle slovo mě okamžitě odzbrojilo. Zůstala jsem stát jako solný sloup s očima vytřeštěnýma. Opravdu se mi právě omluvil? On?!

"Co je?" Zeptal se, když jsem na něj začala zírat jako na sáňky v létě.

"To je poprvý, co ses mi omluvil." Prohodila jsem, ještě stále trošku zmatená. Brzy jsem se však probrala. On je dneska samý překvápko.

Taky mu to právě došlo, protože se náhle zarazil. Vypadal, jakoby ho přejel parní válec, ale pak se uklidnil a pokračoval, jakoby nic.

"Síň máme vyzdobit ručně." Přivřel oči a podíval se na krabice v rohu místnosti, které byly očividně plné všelijakých ozdob.

"Děláš si srandu? Mám zdobit ručně půl roku celou síň, když bych to mohla mít kouzlem hotový za pár minut?!" Vyděšeně jsem se na něho podívala. Vždyť on za normálních okolností není schopnej hnout ani prstem a teď tady chce zdobit síň holýma rukama!

"Nestěžuj si a začni. Máme toho dost na práci." Řekl po chvíli místo odpovědi a začal z krabic vytahovat prvních pár ozdob. Jen jsem se se založenýma rukama opřela o zeď a začala ho pozorovat.

Po chvíli se na mě otočil.

"Tak pomůžeš mi nebo co?" Povytáhl obočí a hodil mi nějaké závěsné ozdůbky.
Krátce jsem zasyčela a začala mu pomáhat zdobit místnost. Asi po, ani nevím jak dlouhý době, už jsme toho měli oba plný brejle.

"Tohle už po mně nikdy nechtěj!" Pohrozila jsem prstem, ale neubránila jsem se zasmání. Bože, už z toho mám taky vymetenej mozek.

"Dobře, příště ti pomůžu na oplátku já, když budeš něco... potřebovat." Nabídl mi, přičemž poslední slovo řekl s jistou nechutí, ač se jí snažil zamaskovat malým pousmáním. Nezdálo se mi, že ta slova myslí moc vážně, ale asi chtěl, aby to tak vyznělo.

"Fajn, jen počkej. Však já ti to oplatím." Houkla jsem na něj, když se otočil a zamířil pryč z Velké síně. Ufff. To teda bylo divný.

Draco

Jen co jsem zmizel Grangerové z dohledu, musel jsem si tiše vykřiknout: "Pitomá mudlovská šmejdka!" Tohle hraní na 'hodnýho Malfoye' už mi leze krkem, a o to teprve začíná. Sakra, jestli tohle přežiju, už nikdy s ní nepromluvím! Otče, ať už máš v plánu cokoliv, modli se, aby to bylo zatraceně důležitý!
Tohle přetvařování mě jednou zničí.