HP - Dramione // CZ ✔

9. Miluju ho?

Hermione

Už když jsem se ráno probudila, měla jsem na tváři pousmání. Po dlouhé době jsem se cítila dobře... šťastná. Posadila jsem se a porozhlédla kolem. Světlo pronikalo do místnosti škvírkou mezi závěsy.
Roztáhla jsem je a místnost se zaplnila příjemnými slunečními paprsky. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Pohled jsem otočila k mému nočnímu stolku a... uviděla jsme na něm dopis! Zase?
Koutky úst mi cukaly. Vzala jsem dopis do ruky a otevřela ho.

Hermiono Grangerová,

prokázala bys mi tu jedinečnou čest a šla bys se mnou na dnešní vánoční ples?

Tvůj
         Draco M.

Srdce mi poskočilo. On se mnou chce jít na ples?! Rozzářila jsem se radostí, popadla jsem hůlku a pomocí ní jsem na jeho otázku odpověděla.

Ano!

Když se slovo rýsovalo na papír, chvěla jsem se. Jakmile mi papír zmizel z ruky, znamenalo to, že si moji odpověď přečetl. Usmála jsem se a zatočila jsem se dokolečka, moje noční košile vlála.
Když jsem se trochu vzpamatovala, přišlo zděšení. Ples! Zapomněla jsem na to!
Jak jsem mohla zapomenout, vždyť o tom mluví celá škola.
Byla jsem na sebe naštvaná. Kde seženu šaty?

Nevím, jestli jsem vypískla, nebo jsem při tom točení jen moc dupala, každopádně jsem probudila Ginny. Sakra! Vždyť jsem právě řekla, že půjdu na ples s Dracem!!! Co mi na to asi řeknou ostatní, když mě tam uvidí s ním! Zpanikařila jsem.

"Uhm...Co je?" Zabrblala Ginny rozespale a posadila se na postel.

"Dobré ráno. Jak jsi se vyspala? Dneska je venku moc krásně, všechno se zasněžené..." Pokusila jsem se to zamluvit.

"Ach ne, dneska je ten ples!" Vyhrkla a ani mi neodpověděla na otázku. Očividně z toho byla celá roztěkaná.

"Musím toho ještě tolik stihnout! Obléct se, namalovat se, pomoci Lence s účesem... Kolik je hodin?!" Hulákala na celé kolo, že probudila i ostatní spáčky v této ložnici. Změřily si nás rozzlobeným pohledem, ale pak zareagovaly stejně jako Ginny.

"Ples! Ples! Musíme se připravit. Honem!" hulákaly jedna přes druhou, až mi z toho třeštila hlava.

"Klid, je teprve osm." Pokusila jsem se je uklidnit, ale ještě jsem to zhoršila.

"Už osm? To nemám šanci stihnout! Měla jsem vstávat ve čtyři!" Ječely a začaly pobíhat po místnosti jako splašené. Plácla jsem se do čela. Tak takhle doufám nikdy nedopadnu.
A to jsem si myslela že je MOJE reakce přehnaná..

Na tohle jsme vážně neměla, raději jsem se přesunula na snídani do Velké síně.

Při vstupu do místnosti jsem očekávala zástupy vyjukaných studentů těšících se na večerní událost. Překvapení nastalo, když jsem zpozorovala tak okolo osmi studentů v celé síni.

"Kde jsou všichni?" zeptala jsem se Harryho a Rona, kteří se jako jedni z mála zběsile cpali.

"Ahoj, Hermiono!" zamumlali s plnou pusou. "Zapomněla jsi? Je ples, všichni jsou na nohou už tak od čtyř ráno, aby náhodou něco nepropásli. Protože dneska to bude výjimečný!" pěl Ron s ironií v hlase.