HP - Dramione // CZ ✔

6. To jako vážně?

Hermiona

Zrovna mířím se svými přáteli Harrym, Ronem, Ginny a Lenkou k Hagridovi. Dlouho jsme u něj nebyli a tak jsme se shodli na společné návštěvě. Určitě ho to potěší. Aspoň doufám.

"Ahoj Hagride." Pozdravili jsme ho sborově a široce se usmáli. Okamžitě se rozzářily jiskřičky v jeho očích a s úsměvem nás pozval dále.

"Něco jsme ti s Hermionou napekli. Snad ti bude chutnat." Usmála se Ginny nervózně a podala Hagridovi tác s všelijakým cukrovím. Vzal si ho a rozpačitě se usmál.

"To jste ale nemuseli... Já... Děkuju vám." Pohladil Ginny po vlasech a tác s cukrovím položil na stůl.

Všichni jsme si tam nějak v té malé hájence posedali. Sama se divím, že jsme si na hlavách neseděli. Hájenka je vskutku dosti maličká, na to, kolik nás tu je. I jen pro samotného Hagrida mi připadá poněkud...stísněná.

S Hagridem jsme si popovídali... nedá se říct doslova dobře, protože celou dobu nám vyprávěl o tom, jak se snaží zničit škůdce (hmyz a trpaslíky) na jeho zahrádce. Jasně, bylo fajn se s ním vidět, ale když vám bude 3 hodiny někdo hučet do hlavy o tom, jak každý den úporně bojuje se škůdci, konverzace vás omrzí. Kdykoliv se Harry snažil změnit téma na Famrfpál, Hagrid to vždycky zase převedl zpět. Hrůza.

"Promiň, ale už budeme muset...jít." Odkašlal si Harry a nevinně se na Hagrida podíval. Pochopila jsem, že ani Harry nebyl z této konverzace dvakrát rozjařený. Lenka jen němě koukala z okna, jakoby byla nepřítomná, Ginny po mně házela pohledy prosící o záchranu a Ronův otrávený výraz mluví za vše. Hagrid nám chtěl ještě uvařit další várku čaje, ale všichni jsme naráz odkývali, že už musíme jít.
Jen co jsme vytáhli paty z hájenky, hlasitě jsme si povzdechli. Vím, není to od nás pěkné, ale s tím se nedá nic dělat.

"U Merlina, už jsem myslel, že se od tam nedostanem živí!" Zahulákal Ron s panickou hrůzou v očích a rozhodil rukama.

"Dávej si pozor na pusu Rone!" Okřikla jsem ho a sjela ho pohledem.

"Co? Neříkej, že tě ty jeho báchorky zajímali." Svraštil čelo a upřeně mě pozoroval. Odpověď na jeho otázku jsme všichni dobře znali.
Zastavila jsem, i když Harry, Ginny a Lenka pokračovali v cestě do hradu. Lenka na mě jen ještě varovně zvolala pár slov, která jsem jen stěží zaslechla. "Buď opatrná." Příliš jsem to nepochopila, vlastně vůbec, a tak jsem to radši nechala být.

"Ne, ale alespoň to nemusíš hned tak rozkřikovat!" Zajíkla jsem se rozzlobeně. Poslední dobou na sebe s Ronem neustále jen štěkáme. Naše přátelství jakoby vzal čert.

"A co má být? Stejně mě neslyší. Můžu si křičet, jak se mi zachce!"  Zařval, založil si ruce na prsou a uraženě odkráčel pryč ke hradu. Povzdechla jsem si a pomalu zamířila za ním, když v tom mě cosi nebo možná kdosi, zatáhl do lesa za nejbližší stromy. Zatajila jsem dech a stěží potlačila výkřik.

Draco

Nastal čas pro další fázi tohohle pitomýho plánu. Musím jít za Grangerovou a čirou náhodou moc dobře vím, kde ji  najdu.