HP - Dramione // CZ ✔

40. Výměna stran

Hermiona

Po večeři mě Ginny zavedla do pokoje, ve kterém teď budu několik dní přebývat. Byl hned vedle jejího. Stěny měl natřené starou bílou barvou, která už byla na několika místech oprýskaná, avšak spodní část zdí byla obložena dubovým dřevem. Nebyla to velká místnost a byla spíš ve starším stylu, ale mně to vyhovovalo. Připomínalo mi to Bradavice a naprosto se to lišilo od mého domova. A přesně tohle jsem potřebovala.

Věci jsem si odložila na vysokou postel s nebesy a nešikovně jsem se na ní vyškrábala. Posadila jsem se do tureckého sedu a zamyslela se. Zase se mi před očima odehrálo několik posledních roků mého života, ale také první den, kdy jsem jela do Bradavic. Smutně jsem se pousmála nad společnými zážitky s mými přáteli. Jak mi Harry a Ron pomohli s trollem. Nebo, když jsme proklouzli kolem Chloupka. Taky jsem si vzpomněla na Tajemnou komnatu. To bylo tehdy, jak mne zkameněl Bazilišek. Jo, nám už prostě od malička museli lézt do cesty složité situace a překážky. Ale vždycky jsme to zvládli. Nyní jsme oslabení, přišli jsme o Freda a důležitého člena našeho týmu, Harryho. Ale pořád jsme to my a musíme to zvládnout i teď. Zatraceně, už zase moc přemýšlím. Povzdechla jsem si a chtěla se zvednout z postele, když jsem uslyšela klepavý zvuk. Podívala jsem se k oknu, za nímž stála středně velká sova zvláštně tmavé barvy. Chvíli jsem jí jen tak sledovala. To však svým zobákem znovu zaťukala na okenní tabuli. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jako bych snad hledala někoho, komu ta sova patří. Uvědomila jsem si ale, že jsem v pokoji sama. Že by si spletla adresu? To sotva. Když se její zobák znovu silně opřel do skla, ve strachu, že by mohla okno rozbít, jsem se urychleně zvedla z postele, seskočila z ní a dorazila k oknu, které jsem pomocí páčky otevřela. Sova ihned vklouzla dovnitř a přiletěla ke stolu, na který si poslušně sedla. Povzdechla jsem si nad tím a přesunula se také ke stolu, kde jsem sově z nožičky oddělala dopis. Sova mi na rozloučenou zahoukala a vyletěla z okna ven. Okno jsem zavřela a posadila se i s psaníčkem zpátky na postel. Mám to otevřít? Nemůže to být lest? Haha, dopis s bombou, jasnačka. Už by jsi vážně měla přestat sledovat horory, Hermiono.

Zakroutila jsem nad sebou hlavu a obálku opatrně roztrhla. Našla jsem v ní kus papíru, na kterém stál nějaký text. Neodvážila bych se ho přečíst, kdyby na něm nestálo moje jméno.

Drahá Hermiono,

vím, že ti jen stěží dokážu vysvětlit, co se stalo, ale prosím tě o odpuštění. Ashlyn to na mě ušila, není tak obyčejná, jak si myslíš. Je to čarodějka. A ne zrovna miloučká. Ovládla mě a díky své moci se mnou manipulovala jako s kusem hadru. Přišel jsem na to až dnes, když se neuhlídala a omylem prozradila. Nedokážu ti ani popsat, jak moc mě to mrzí. Měl jsem na to přijít dřív. Jen mi prosím věř a taky pamatuj, že já s ní nic neměl a ani mít nebudu. Byl to jen podvod, nachystala to na tebe. Netuším, co proti tobě má, ale teď už chápu, proč jsi o její návštěvu nestála. Nemohu to dál vysvětlovat, je tady. Musím jít. Prosím, sejděme se co nejdřív a nech mě to vše vysvětlit. Mám o tebe strach. Jo a ještě něco, tvoje máma zmizela. Nevím, jestli jela za tebou, ani kde jsi ty, ale i tvůj otec o ni má starost. Musíme se sejít, jen nevím, jak odtud utéct, ale něco vymyslím. Další háček je v tom, že nevím, kde jsi ty, ani jestli jsi v pořádku a já prostě... Ach, ozvi se, dobře?
Miluju tě a to napořád.

S láskou, Draco M.

Odzbrojilo mě to. Posledních pár slov jsem si musela předčítat pořád dokola. Miluju tě a to napořád. S láskou, Draco M. Podle kaňky a šmouhy po vodě jsem poznala, že u toho brečel. Ale mohla jsem tomu věřit? Ničil mě pocit, že opravdu mohl být ovládnutý a já to nepoznala a prostě ho zavrhla. Zároveň jsem ale cítila zlost a silnou vlnu nedůvěry. Dokážu Dracovi ještě vůbec něco uvěřit? Má to cenu, když mě za okamžik zase zraní?