HP - Dramione // CZ ✔

10. Musím se držet dál

Draco

Když se odtáhla, řekla, že mě miluje. Ztuhl jsem, došel mi kyslík. To ne! Nemůže se do mě zamilovat! Já jí mám předat otci a ona mi tady říká, že mě miluje!!! Zradím ji, nesmí jí na mě záležet.
Tohle jsem nechtěl...
V tu chvíli jsem si uvědomil, že mně záleží na ní... Bude těžké jí ublížit, ale nemám na vybranou.
Znovu jsem přitiskl své rty na ty její. Byl to úžasný pocit. Snažil jsem se vyhnat všechny myšlenky z hlavy a nechat je plynout, ale moc to nešlo. Budu se od ní muset držet dál.

Po plese jsem jí za ruku doprovodil k Nebelvírské společenské místnosti.
"Děkuju ti za všechno." Špitla a usmála se na mě. Sakra, neměla by mi děkovat!

"To já děkuju tobě, dnešek byl jedinečný," vytlačil jsem ze sebe s co největším klidem a líbnul jsem jí na tvář.
"Dobrou noc a sladké sny," popřál jsem jí, pustil jsem její ruku a vydal jsem se na kolej.

Nesmím pro ni nic znamenat. Měl jsem v plánu toho sice dosáhnout, ale pokud mi bude věřit, nedokážu jí zradit. Musím se od ní na čas držet dál, než si srovnám všechny priority. Ona je jen mudlo... 
Zatraceně řekni to Malfoyi! Mudlovská šme....šmejdka! Ano, šmejdka šmejdka šmejdka!
Tloukl jsme si to do hlavy celou cestu na kolej.
Stejně by jsme nikdy nemohli být spolu... musím na ni zapomenout. Nezáleží mi na ní. Nesmí!

Brzy jsem dorazil na kolej. Už tam na mě čekal Crabbe s Goylem.

"Dneska se ti to povedlo! Ta šmejdka ti na to fakt skočila!" Zajíkal se Goyle nadšením a potřásal mi rukou. Tak na tohle fakt nemám náladu...

"Potřebujete něco důležitýho, nebo mě chcete jen otravovat?" Vyjel jsem na ně.

"Vlastně potřebujeme," přiznal Crabbe a mně vyschlo v krku. Co mi můžou chtít důležitýho? A zrovna oni?

"O co jde?" Povytáhl jsem jedno obočí a precizně jsem si je přeměřil pohledem. Jestli je to nějaký jejich vtípek, tak přísahám...

"Tvůj otec ti vzkazuje, že se máš ještě dnes přemístit na Malfoy Manor. Asi je to důležité," vzkázali mi jednohlasně.

To nebyla informace, kterou bych chtěl slyšet. "Fajn," procedil jsem mezi zuby a okamžitě zamířil pryč z Bradavic. Tady se přemisťovat nedá.
Když se mi podařilo utéct ze školy, už to bylo v kapse. Po chvíli už jsem stál před Malfoy Manor.
Polkl jsem, fakt nemám chuť se s otcem dohadovat zrovna dneska. To alespoň dnešek nemohl být bez komplikací?

Brzy už jsem seděl v síni tohoto rozsáhlého sídla. Otec usedl naproti mě, tvářil se na smrt vážně.

"Draco," pravil s falešnou starostlivostí v hlasu. Ten by se o mě nebál ani za zlatý tele.

"Jak jsi pokročil s Grangerovou?" Pokračoval ledovým hlasem a její příjmení řekl se značným znechucením, pod stolem jsem zatnul pěst. Co je to zas se mnou?!

"Jde to..." Načal jsem s roztřepaným hlasem. Když jsem se sebral, hlas už jsem měl opět pevný.

"Jde to dobře. Věří mi," odpověděl jsem chladně. Nesmím dokázat, že mi na ní záleží. Dopadlo by to zle nejen pro ni, ale i pro mě. Nečistou krev v naší rodině nikdo nestrpí.