HP - Dramione // CZ ✔

25. Svatá Morgano...

Hermiona

Následné dny byly dokonalé. S Ronem jsme se konečně usmířili a myslím, že už má jiné zájmy než mě. Od té doby, co mojí přátelé uznali, že ne všichni ze Zmijozelu musí být vyloženě špatní, se Ron začal ucházet o srdce Pansy. Zatím u ní teda moc úspěch nemá, ale on hrdě tvrdí, že na tom pracuje. Zachovává si i v krizových situacích dobrou náladu, za což jsem vděčná. S Harrym jsme se pořád nedozvěděli nic víc o našem údajném 'sourozenectví', ale rádi se pošťuchujeme slovy "Hej, pojď sem ségra." nebo "Už to chápeš, bratříčku?". I s Ginny jsme zase nejlepší kamarádky, přes všechny hádky jsme se v pohodě přenesly.
A s Dracem je to perfektní. Chová se moc hezky, jak především ke mně, tak docela i k mým přátelům. Občas se mezi nimi vyskytnou menší neshody, ale není to nic hrozného.
Do dnešního dne bych byla schopná tvrdit, že je můj život dokonalý. Ale, všechno má svůj konec, a tak ani dokonalost netrvá věčně....

"Aaaa mám tě", zasmál se Draco a zvedl mě do náruče.

"To není fér, určitě podvádíš!" Smála jsem se a ze všech sil jsem se mu snažila vysmeknout.

"Já? Nikdy", uculil se a postavil mě na zem.

"Já myslím, že jo", řekla jsem naoko vážně a on mi vtiskl pusu na nos.

"Lhářko", zasmál se a já s ním.

"Měli bychom jít, začíná nám hodina Přeměňování", spustila jsem, když jsem zahlédla na hodinách tři minuty před půl.

"Pššt", přiložil mi prst ke rtům, aby mě umlčel. Chvíli jsme byli oba ticho.

"Já to myslím vážně, opravdu musíme jít. Hodina začíná o půl." Máchala jsem rukama ve vzduchu.

"Jsi roztomilá, když se vztekáš", usmál se na mě.

"Já se nevztekám!" Založila jsem si ruce na prsou a uraženě se na něj podívala. Do tváří se mi hrnula krev.

"Ale jo", nedal se. Chtěla jsem něco namítnout, ale on mě umlčel polibkem. Po chvilce se ode mě odtáhl.

"Máš pravdu, musíme jít", zašklebil se, vzal mě za ruku a oba jsme se poklusem vydali k učebně přeměňování.