Já a můj vlk

Část 12 - Kitsune

  ,,Co?" stisknu zuby pevně k sobě a začnu se chvět.

,,To co se s tebou děje, má svůj důvod. Všechny ty záchvaty vzteku, kdy máš chuť se vybít, do něčeho praštit, a všechny ty změny nálad vedou k té přeměně."

,,Pře-přeměně?" vykoktám a snažím se uklidnit, ale dech se mi zrychluje.

,,Ano přeměně. Felicity tohle se jednou stát muselo. Řekl bych snad to, že jsi výjmečná, ale popravdě nic na tom výjmečného není. Je to riziko pro všechny. Si nebezpečná pro své okolí, pro celý svět."

Polknu, je mi zle.

,,Já...budu jako ty?"

Oliver se trochu smutně pousměje.

,,Být jako já, je možná sice prokletí, ale ty...je to mnohem horší."

Zakryju si dlaní ústa.

,,Olivere, já se bojím." oči se mi naplní slzami a já se je už ani nesnažím jako obvykle zastavit. Tohle nemá cenu.

Oliver vstává a jde rychlým krokem přímo ke mně. Sedá si a během chvilky se ocitnu v jeho pevném náručí.

,,Chci to vědět. Co jsem zač?" dostanu z úst.

Rukou mi hladí vlasy a přitiskne si mě ještě blíž.

,,Kitsune."

Trochu se odtáhnu a podívám se mu do jeho očí s otazníkem kterýmu musí být naprosto jasný.

,,Kitsune pochází z japonského Kicune. Znamená to liška."

,,To ještě nezní tak zle." ušklíbnu se.

,,Některé příběhy popisují Kitsune jako věrného ochránce, ale vlci už po staletí vědí, že to tak není. Liška kitsune má schopnost deformovat se do lidské podoby, ale u tebe je to naopak. Ty se deformuješ do lišky. A tohle...se v celé historii ještě nikdy nestalo. Nikdo neví, ani kmeny jak moc to může být nebezpečné."

Zamračím se a opět zesmutním.

,,Pro dnešek toho bylo dost."

Přikývnu a zavrtám se k němu do náruče. Jeho stisk je pevný a příjemný.