Já a můj vlk

Část 23 - Prázdnota

Jdou si pro nás.

Tahle věta mě v tomto okamžiku neustále děsí.

Jsem v šoku a moc nedokážu vnímat. Vím, že Oliver běžel nahoru do mého pokoje. Jen sedím a pohlcuje mě prohlubující a začínající bolest. Bolest, která se dá jen stěží popsat. Mé tělo je jak bez duše. Tělo bez duše a duše bez těla. To je přesná definice. Nehýbu se a vše okolo ztrácí smysl. Jsem dokonce tak v šoku, že ani slzy nedokážu dostat ven. Nedostávají se na povrch tak jak by komukoliv jinému na mém místě měly. Ovládá mě pocit prázdnoty a samoty.

Nedokážu ani myslet natož něco vyslovit nahlas. Nevím jak dlouho tam sedím, ale zdá se to všechno tak zpomalené. Trochu cynické...je to jen smrt, ale smrt milujících osob.

Sleduji jak na mě Oliver co si křičí. Ale hlavě slyším jen stálý ton nepříjemné a neustávající frekvence.

Nemůžu se hnout jako by mi celé tělo ochrnulo. Jak paralizovaná. Oliver mě nazvedává a přehazuje si mě přes rameno.

Všechno se to strácí.

Vyběhneme zadním vchodem a dům pohlcují plameny.

V tu chvíli se probouzím jako by z tranzu. Odehrává se toho moc.

Křik, řev, slzy, výčitky a vztek se mísí s krutou ohlodávající bolestí.

,,Felicity! Musíš se vzpamatovat, teď není čas na tvé emoce, nesmíš je nechat vyhrát."

,,Ne!" řvu a slzy tečou jedna za druhou. Nemůžu dál.

,,Důležité teď je dostat se do bezpečí. Tebe tam musím dostat!" zařve.

Vím, že nechce být zlý, bolí ho to, ale něco na jeho slovech je.

Stáhne si mě do objetí a nepouští mě. Nepouští mě ani když mu pěstmi bouchám do hruďi.

Nevzdává to se mnou.

Vtiskne mi polibek do vlasů a bere si mě do náruče. Nedokážu si ani stoupnout na vlastní nohy. Zavírám oči a přeju si aby to byla jen jedna z mých nočních můr.  Opět je otvírám. Není to noční můra, je to skutečnost. Nemám rodiče a už ani prarodiče. Všichni byli zavražděni. S jednou vyjímkou. Nevím kde je ten kdo zabil mé rodiče, za to vím kde jsou ti co zabili mé prarodiče...tady v Mystic Falls. A jejich smrt pomstím. Pomyslím si a sleduju poslední zbytky z mého starého života.

Začíná nová kapitola. Starý život je pryč. A ta stará Felicity taky.

Zavřu oči a otvírám je nové Felicity. Té co nezapomíná a neodpouští.

Prosím o vaše názory jen pár z vás občas okomentuje :/ :) Dík.