Část 40 - Nesnáším tě a přesto tě miluju

279 20 3
                                    


Odehrálo se to rychle. Přiběhla jsem k němu. Jeho hlavu jsem opatrně položila do svého klína. Mohla jsem říkat co se mi zachtělo, ale nevnímal. Byl ztuhlý, přesto stále dýchal. Políbila jsem ho na čelo a kousíček mě samotné doufal, že otevře oči, ale nic.  Ra's al ghul i ostatní zmizeli a po nich zbyli jen stopy z bitvy. Znovu mi Olivera vytrhli přímo z rukou a odnášeli ho pryč. Mé tělo neposlouchalo a já nedokázala ani vstát. Na to tu byl vždy on, aby mi pomohl vstát kdykoliv to budu potřebovat. Ale je řada na mně. Teď já měla pomoct jemu.

Nemám už v sobě ani kousek síly. Vše mě bolí a nejvíc mám strach o Olivera. Nemůžu zůstat bez něho, oni se vrátí pro mě.  Vím, že mě někdo nazvedává a táhne mě pryč. Je mi to už jedno, chci jen aby byl v pořádku, aby otevřel oči a řekl mi jak moc mě miluje. Potřebuju to slyšet.

Po cestě nabíráme i zraněnou dívku, které jsem zachránila život. Spěcháme do tábora. Potácím se. Nezbývá mi nic jiného než čekat. Čekat jestli Oliver bude dál žít, nebo podlehne svému zranění.

,,Olivere, miluju tě."


Uběhlo spoustu času. Nic bohužel nevím a nikdo mi nechce nic říct. Sžírá mě to.
Hlavu mám v dlaních a nedokážu se ani podívat před sebe nebo kamkoliv jinam. Okolo mě je všechno matné a Oliver je tak vzdálený a přesto kousek. Necítím jeho přítomnost a děsí mě představa, že zavřel oči na dobro. Jedna slza, druhá, třetí. Pláču a dusím to v sobě. Dusím v sobě vztek. To co se stalo je má chyba, neměla jsem mu dovolit se do mě zamilovat a tohle se nemuselo stát, byla bych mrtvá. A on by žil. Přesto to byla jeho volba.  Pláču jak malá holka. A stejně je mi to fuk. Už tu nevydržím sedět. Vstávám a běžím na tu pitomou zatracenou louku, která byla nakonec stejně naši zkázou. Vše co jsme dělali bylo špatně a zničilo nás to. Zničilo to jeho. A on byl tak pitomý a myslel si, že mě ochrání, ale poslal sám sebe na smrt. Přeju si aby přežil, abych mu mohla říct jak moc ho nenávidím a miluju zároveň. Copak toho chci moc?

Přibíhám na tu hloupou louku a klesám k zemi. Nic mi už nepřijde takové jako dřív. Kytky nejsou barevné a vzpomínky jsou černobílé.


Pozdě večer se vracím do toho zatraceného tábora. Jestli zemřel musím ihned odejít. Je strašné nad něčím takovým přemýšlet, ale co mi zbývá. Zbývá mi odejít za Ra's al ghulem a nechat se doprovolně zabít. Všude je ticho, jen ohniště je rozdělané a pár mužů ze smečky uctívá mrtvé. Snažím se mezi mrtvými najít jeho. Ruce se mi klepou. Není tam. Úlevně vydechnu. Ještě žije.

Někdo mě prudce strhne na stranu. Ta dívka.

,,Hej, promiň, já...někdo by tě chtěl vidět." křivě se pousměje, a já jsem ráda, že ji vidím uzdravenou.

Jen jí stisknu rameno a beze slov odcházím do velkého stanu kde ošetřovali Olivera. Bojím se dát závěs stranou. Zavřu oči a bez rozmýšlení tam vtrhnu. Leží na lehátku a křivě se usmívá. Sáhnu si na čelo jestli nemám náhodou horečku.

,,Ty..." dochází mi slova.

,,Pojď sem." natáhne ruku a já ráznými kroky přicházím k němu. Prohlížím si ho. Žije.

Chce si mě přitáhnout k sobě, ale já se mu vytrhnu. Pláču a nejde přestat.

,,Ty...kreténe, " napadne mě první slovo. ,,takhle mi ublížit a lhát mi! Jak si mohl? Byla jsem odhodlaná ještě před chvílí jít se sbalit a odejít za Ra's al ghulem aby mi prokázal tu poctu a poslal mě za tebou!" křičím a ani trochu toho nelituju. Zaslouží si znát jak moc jsem trpěla.

,,Felicity, miluju tě."

Přestávám nadávat a ať se zlobím jakkoliv je to fuk. Znovu si mě přitahuje k sobě a tentokrát se nebráním. Až moc vím, jak jsem ho potřebovala. Hladí mě zlehka po vlasech. Ty doteky. Už o ně nechci přijít. Políbím ho a on trošku sykne bolestí.

,,Budeš si muset zvyknout." pokrčím rameny a on se zasměje svým kouzelným zvonivým hlasem.


Leží v posteli a něco si čte.  ,,Co to děláš?." zeptám se.

,,Nic, jen přemýšlím o naší budoucnosti. Za pár dní, až se uzdravím. Pojedeme pryč."


Takže guys. Příští část už jen epilog, jak to vlastně všechno skončí. :) Ra's al ghul bude dál nebezpečným nepřítelem, ale má za to, že Oliver je mrtvý a spolu s Felicity zmizí pryč. :* omlouvám se, že jsem vás tak vyděsila ohledně Olivera, ale musela jsem to udělat trochu zajímavý :D. Děkuju všem za čtení :*
Comm a vote :* Thanks.


Já a můj vlkKde žijí příběhy. Začni objevovat