Já a můj vlk

Část 14 - Jen pravda

Věci si pokládám do Oliverovi skrýše. Je to jeskyně.

,,Olivere než se vším začneme potřebuju aby si odhodil všechny lži nebo cokoliv jiného a řekl mi úplnou pravdu. A chci aby si začal od začátku. Úplně od dne kdy si sem přišel i od dne kdy si se rozhodl že mě najdeš. Kdy najdeš kitsune." zašeptám.

Kývne.

Jdu a posadím se na trávník. Čekám. Dochází ke mně a sedí si přímo naproti mně.

,,Ale slib mi, že mi nebudeš skákat do řeči. Otázky si nech až na konec."

,,Dobře."

,,Není to náhoda, že tu jsem. Poslali mě sem kmeny. Dostal jsem úkol. Vypráví se už dlouhou dobu, že v Mystic Falls není něco v pořádku. Vlci cítili, že se blíží něco nebezpečného a neobvyklého. Pár vlků se dostalo do Mystic Falls a když tě tvá máma čekala sledovali ji na každým kroku. Nakonec učinili, že zatím žádné zlo nepřichází.

,,Zatím? Chtěli moji mámu kvůli mně zabít?!"

,,Felicity nepřerušuj mě. Slíbila si to." zopakoval.

,,A ano abych odpověděl na tvoji otázku, chtěli ji zabít." trochu zvážní.

,,Bohužel se vlci mýlili a šlo o roky dohadování co se bude dál dít. Sledují tě z dálky celý život Felicity, ale až mě sem s tím úkolem poslali. Felicity lžu jim už delší dobu. Oni zjistí co se s tebou děje a půjdou si pro tebe i pro mě...já budu za zrádce a nechají mě zemřít s tebou."

Už jsem chtěla něco říct, ale zastavil mě.

,,Nedokážu tě udat. Když jsem sledoval jak žiješ, viděl jsem v tobě mě samotnýho. Nemůžeš za to co se s tebou děje. A nemůžeš to zastavit stejně jako jsem nemohl já. Nemůžeš to ani změnit. Z pohledu ostatních jsem tu abych tě zničil. Ale můj pohled na to nikoho nezajímá. A já neposlouchám hlavu. Já poslouchám své srdce. Nedokážu si ani pomyslet, že bych ti ublížil." položí mi svoji teplou dlaň na moji tvář a já se jí dotknu a zavřu oči.

Má mě zničit ale nedokáže to. On není jen zvíře. Má čisté srdce.

Otevřu oči.

,,Felicity musíš se rozhodnout jestli chceš žít nebo to vzdát, protože to co tě čeká je boj na celý život. Vidím v tobě sílu a vidím srdce bojovníka. Jak se rozhodneš?"

,,Budu bojovat!"

Usměje se.

,,To je dobře, protože i kdyby si řekla, že ne donutil bych tě."

Zasmála jsem se.

,,Nesmíš mě opustit." řekne.

Přitáhne si moji hlavu blíž k sobě a spojí naše čela. Dívám se mu do očí. Cítí to stejně jako já.

Usměju se.

,,Dobře a teď mám ty otázky."

Opět se zasměje.

,,Bez těch by se to neobešlo."

,,To máš pravdu.

Olivere ty jsi ochotný zemřít pro holku co sotva znáš? Chceš zahodit svůj život?"

Ušklíbne se.

,,Zahodit svůj život? Felicity já žádný nemám. Já žádný nežiju. A ano jsem ochotný pro tebe zemřít pokud to bude třeba. Konečně jsem našel někoho kdo mi rozumí kdo vše cítí jako já. Našel jsem něco za co stojí bojovat."

Srdce mi nabírá neuvěřitelné rychlosti. Slova která vypustil z pusy mi jsou neznámá. Hřejou mě u srdce.

,,Olivere já nechci aby sis kvůli mě ublížil. Já si tohle...to...si nezasloužím."

,,Co přesně si nezasloužíš? Pomoc? Starost a péči? To všechno ti můžu dát. Já za tebe budu bojovat!" ruku mi dá opět na tvář.

Naklání se blíž a políbí mě na čelo.

Nestačím dýchat. Přitisknu se blíž k jeho hruďi a přeju si aby se zastavil čas.

Tohle je víc než bych čekala. Víc než bych si mohla přát.

Děkuju za čtení :3