Já a můj vlk

Část 13 - Učení

  Probouzím se ve své posteli. A jediné co mě napadne je jak mě tam sakra Oliver dostal. Kolem sebe mám na polštáři kousky jehličí, museli se mi zamotat do vlasů. Musím uznat, že je to ale pěkné. Jehličí voní po lese takže i po Oliverovi.
Jenže události minulého dne mě děsí. Nemůžu tady dlouho zůstat musím do lesa. Za Oliverem.
Mohla bych ublížit komukoliv. I mým milujícím prarodičům. A tak daleko to nesmí zajít.

Vstávám a zjišťuji že potřebuju sprchu.

A tak si ji o chvilku později dopřávám. Něco mě napadne.

Po sprše sebíhám schody a v ruce držím batoh.

,,Babi? Budu spát pár dní u Kimi, ještě ti dám vědět."

,,Kimi? A co škola?"

,,Babi mám přece podzimní prázdniny. A Kimi...nepamatuješ si ji?" snažím se oblafnout snad i sama sebe. Nemám žádné přátele, ale babička mi na to stejně skočí.

,,Jistě. Já úplně zapomněla." usměje se.

,,Dobře, ale ozvi se kdy se vrátíš."

Obejmu ji a už vyrážím do lesa.

Stojí tam a sleduje mě.

,,Lžeš často svým prarodičům?" optá se s drzým úsměvem.

Mírně pokrčím rameny.

,,Jak?"

,,Další jak..." zasměje se.

,,Víš my vlci máme spousty schopností. Například sluch. Slyšíme až na kilometry daleko. Nebo tvé srdce. Poznám kdy lžeš, nebo když máš strach. Cítím tvé emoce. Je to jako síla, kteoru mohu nasát a poznat jak tvé tělo jednotlivě na vše reaguje."

Jeho slova mě uchvátí.

,,To je...fajn." usměju se cudně a dělám jako že jsem teď právě vůbec nedostala ojedinělou informaci.

,,Vidíš? Potřebuješ moji pomoc. Potřebuješ mě. Jinak by si nepřišla."

Jeho obličej se nachází kousek od mého.

,,Bohužel, musím přiznat, že jsi měl pravdu. Nevím co mám dělat." rozhodím rukama do stran.

,,Budu tě učit." dotkne se lehce mých boků a v rychlosti si mě přehodí přez záda opatrně na druhou stranu.

,,A pomůžu ti se dozvědět co jsi."

Dýchá mi přímo za krk.

,,Zase se ti zrychluje srdce. Flustruje mě to. Felicity."