Já a můj vlk

Část 17 - Je to složité

,,Felicity. Jsi v..." mávne rukou.

,,Promiň hloupá otázka. Jistě, že nejsi v pořádku. Už blouzním."

Nechci mluvit k tomuto tématu.

,,Chceš za mě bojovat, umřít za mě a nesnažit se žít s někým kým bys mohl jednou v životě, jednou v budoucnosti být šťastný?"

,,Nesnažit se?"

,,Jo. Nesnažíš se. Ty si snad přeješ umřít."

,,V tom případě si to pochopila špatně."

Pohlédnu na něho. Snažit se ho pochopit je jako snažit se pochopit příklad z matematiky, když jste na matematiku, úplně levý. Něco málo z něho vyčtete, ale nedostanete konečný výsledek. A to mě flustruje stejně tak jako když řekl, že já flustruju jeho. Co to má mezi námi vlastně za význam? Pokud tedy něco mezi námi význam nějaký má...nevím. Neznám odpověď.

BONUSOVÁ ČÁST

Z POHLEDU OLIVERA

Pamatuju si, že to bolelo. Sledovat její bolest. Ale bolest patří k životu? Správně? Aspoň myslím, že to tak je. Absolutně. Vše není jen o poslouchání tlukoucího srdce, i když to teď tak trochu zní jako ironie vzhledem k tomu co se děje. Něco se tak zdá a něco je jen zvrácená skutečnost. Vnitřní pocity, které vyplývají na povrch. Vidím v ní záblesky naděje. Každý záblesk vyjadřuje něco jiného a možná to tak je lepší. To, že to neskončí dobře ani pro jednoho z nás. Když jsem řekl, že jsem ochotný pro ni zemřít a bojovat za ni, myslel jsem to naprosto a stoprocentně vážně. Pokud doopravdy zemřeme, pak nebudu litovat svého činu.

Guys prosím ty co mě nesledují a líbí se vám má povídka nebo klidně jiná z některých mých, jestli byste mi mohli dát follow. Děkuju :)