Já a můj vlk

Část 39/1 - Ra's al ghul

,,Zaútočí ráno." promluví Oliver.

,,Budeme připraveni, pro jistotu si Alex vezme hlídku," nařídí Daniel. ,,prozatím si odpočiňte."

,,Jak máme usnout, když víme co nás čeká." podotknu a ostatní se mnou až na Daniela souhlasí.

,,To už není můj problém." usadí mě a já se zamračím.

Oliver mě bere za ruku a odcházíme pryč do chaty, chvilku váhám jestli mi nechce vynadat za to že jsem promluvila na Daniela, ale není to mu tak.  Políbí mě vášnivě na rty a já se mu nebráním. Sundává mi tričko a jemně se otírá ústy o mé bříško až nahoru. Zachvěju se a potichu vzdychnu.

,,Felicity, je to možná naše poslední společná noc."

Jeho slova mě bolí. Přitáhnu si ho za opasek k sobě blíž a obejmu ho.

,,Prosím neříkej to."

,,Musíš přijmout fakt, že to tak může být. Chci tě na to jenom připravit. Ale ty budeš bojovat jako nikdy.

Zapomeň na naše společné souboje, tohle bude jiné. Si silná, věřím v tebe." zopakuje mi tu poslední známou větu.

,,Miluju tě."

,,Netrap mě. Já tebe taky Olivere."

Stiskne mě v šíleně silném objetí a já se cítím jako v sedmém nebi. Nedokážu se vyrovnat případně s jeho strátou i když si myslím, že je větší skutečnost má smrt, než jeho. Zlehka mě položí na postel a užíváme si tuhle noc. Možná naši poslední.

Ležím Oliverovi na hruďi a poslouchám pravidelné intervaly jeho srdce. Mám strach, že už ho brzo neuslyším, ale ne jenom tlukot jeho srdce, ale i hlas který tak moc miluju. Co když už ho nepolíbím ani mu nepovím: ,,Lásko."? Hlavou se mi bleskově promítají další a další otázky. Propojím naše ruce. Byla hloupá chyba myslet si, že spolu budeme na věky.

Začíná svítat. Boj brzo začne.

Je zvláštní jak teď přemýšlím o boji, jako by to bylo nic. A ještě před pár měsíci, bych vyděšeně utekla.

Oba se donutíme vstát a připravit se. Najednou jako by se každá maličkost zdála udělat ztěžka. Vstávání, oblékání ba dokonce i samotné dýchání. Beru do ruky svoji katanu a prohlížím si ji. Nesmím zklamat. Očekává se ode mě hodně. Oliver chce něco říct, ale přeruší nás zaklepání na dveře.

Daniel.

,,Je čas."

Vycházím ven a připojuju se k ostatním příchozím. Oliver si stoupá vedle mě.

Když už jsme všichni procházíme celým lesem na opačnou stranu než je tábor a šlapeme si cestu do kopce. Je to celkem namáhavé, ale po zhruba dvou hodinách jsme na vrcholku hory.  Tady nahoře už začalo sněžit. Všude je bílo. Nastane boj za bílého dne a to doslova.

Po chvíli se začíná vyjasňovat a my sledujeme jejich velkolepý příchod.

Přichází k nám kolem čtyřiceti silných mužů. Mají jistou převahu, tedy ne že bych chtěla zpochybňovat ženy z naší strany, ale jen přece, muži bojují líp. Snažím se na to nebrat ohled, jen přece všichni máme to jediné společné... stejné zbraně to však nic neznamená, znamenat bude jen to, jakou sílu v té zbrani či ruce máme. A já vím, že ji vlastním. Skrytou sílu, kterou musím obnovit, najít ji v sobě.

Skrz dav mužů se protáhne muž s černými vlasy a hrozivým pohledem. Přepadne mě úzkost. Muž z mého snu je protivníka vůdce. On je hlavním protivníkem.

Ra's al ghul.

Část 39, která bude rozdělená na dvě části :) Tady je ta první. Jinak doufám, že vás napadá že když je u toho klip tak si tu písničku k tomu pustíte a že stačí vedle překliknout na tu šipku a uvidíte i přidanou fotku k části :D já to tam nedávám jen tak, souvisí to s příběhem vždy ten obrázek. A omlouvám se, že jsem nepřidala 2-3 dny novou část, ale měla jsem dost problémů a pořád to není dobrý, ale tak nemůžu se na vás vykašlat :)