Já a můj vlk

Část 26 - Šance

,,Přála bych si aby tahle chvíle nikdy neskončila a my jsme nemuseli ve skutečnosti utíkat před smečkou zabijáckých vlků." opomenu a zamrkám.

Zasměje se.

,,To by bylo to nejúžastnější Felicity." vezme uniknutý pramínek mých vlasů a dá mi je za ucho. Každý jeho dotyk mě oživuje.

Beru gumičku a vážu si vlasy do culíku.

,,Mám rád, když je máš rozpuštěný."

,,Já vím." sladce se usměju.

Políbí mě na čelo . Ta jeho vůně je tak impulzivní a silná. Udeří mě vždy do nosu a já nechci cítit už nic jiného.

,,Nikdy nebudeme mít čas na to být spolu." fňuknu

,,Ne pokud budeme celý život utíkat a to přesně teď děláme. Utíkáme."

Zakroutí hlavou a otevře ústa. Neví co říct. Povzdychne si.

,,Věř nebo ne, jsi středem mého života...a," nenechám ho domluvit.

,,Ale nejsem na prvním místě." chytnu ho za ruku.

,,Olivere já nechci žít ve strachu ze smrti. A pokud umřít mám tak to radši umřu v boji o naši svobodu. Abych věděla za co stojí zemřít. Za tebe. Za nás." řeknu dotčeně.

Opět se naše ústa střetnou. Odtrhnu se a zhluboka vydechuju.

,,Takhle, ale všechno nespravíš."

Kousne se do rtu.

,,Vím to."

,,Hele podívej, slibuju, že něco vymyslíme, ale teď bysme měli jít dál."

,,Dobře. Kam teda půjdem?"

O dva týdny později

Mystic Falls je minulostí. Má vazba s ním se přetrhla, protože mojí vazbou je Oliver. Je vším co mám. Jsme na útěku před smečkou vlků. Ale tentokrát máme cíl. Najít bývalou Oliverovu smečku a pokusit se je přemluvit aby nám pomohli. Aby se přidali na naší stranu. Sami nemáme šanci je porazit, ale se smečkou jiných vlků tu malá šance je. Alespoň něco.

Sedím v autě a před očima se mi promítají krajiny vesnic, kterými projíždíme. Oliver se na mě na zadívá s ůsměvem, ale ihned se zase soustředí na cestu. Přisunu se k němu blíž a opřu se hlavou o jeho rameno. Můžeme se jen snažit doufat, že nám pomohou, protože pokud ne bude konec. A my půjdeme na jistou smrt. Pozdě večer, když už je Oliver unavený se střídáme.

,,Počkej." řekne.

,,Potřebujeme oba pauzu. Pojď ke mně." podívám se na něho do zrcátka a souhlasím.

Přesunu se do zadu a Oliver zrovna sklání sedačky. Lehá si a já k němu. Přetáhne přez nás deku a silně mě stiskne. Políbí mě za krk a já usínám. Tu noc se mi snad poprvé za dlouhou dobu nezdá noční můra. Ale zdá se mi o krásným životě s ním.

O životě bez nebezpečí. O životě kde může být každý šťastný, dokonce i my dva.

Jak se vám líbí nová část? :)