Já a můj vlk

Část 35 - Lásko

,,Jsem vrah."

Otevřu ústa, ale ať se sebevíc snažím nic z nich nevychází. Nakonec se zmůžu jenom na obyčejné,

,,Co?" Oliver udělá krok ke mně, ale já zas udělám krok dozadu.

,,Chtěla jsi vědět co skrývám, no prosím, tady to máš. Už nikdy mě neuvidíš jako toho kým jsem pro tebe byl, jestli vůbec někdo jako já pro tebe mohl něco být. Felicity zabil jsem lidi, zabil jsem spoustu lidí. Ta minulost mě tíží." řekne ztěžka.

Všímám si jeho přešlapování a klepání rukou.

Ne. To mu nevěřím. Alespoň nevěřím tomu, že by to bylo pro nic za nic. Musím si to nechat vysvětlit. Jiný člověk by utekl, ale já ne. Vždyť už vím o vlkách, kitsune, kmenech a spousty různých věcech. Svět není normální a ani nebude. Tak proč utíkat, když se dozvím, že můj kluk je nebo byl vrah. Můj kluk? Cože jsem to právě řekla? Tak tohle bych si měla nechat projít hlavou. Pomyslím si.

Pár kroky jsem u něho a chytám ho za ruku. Konečně se mu pořádně od té chvíle na louce zadívám upřímně do očí.

,,Olivere, chci vědět všechno. Mezi námi nesmí stát žádné lži. Jestli chceme mít šanci...pro nás dva, tak povídej." sedám si na roh postele a poklepu rukou vedle sebe.

,,Jsi tak chápavá." slabě se usměje a ihned zas nasadí kamenný pohled. Sedá si ke mně.

Sundám si boty a přisunu se k Oliverovi. Ruce si dám na jeho rameno a opřu se. Je mi dobře když jsem u něho.

,,Víš mé začátky přeměny byly strašné. Horší než u tebe, protože ty jsi...prostě ty," vydechne.

,,jsi tak statečná a ovládáš to. Snažíš se."

Otočím jeho tvář ke mně.

,,To jen z toho důvodu že mám tebe. Protože si má motivace." sladce se usměju a nechávám ho mluvit dál.

Pohladí mě po vlasech.

,,Byl jsem prázdný a hladový po krvi. Zabíjel jsem zpočátku lidi co se mi dostali pod ruku, kdykoliv mě přepadla vlna emocí a vzteku. Máchal jsem kolem sebe a neuvědomoval si co dělám. Byl jsem jako vyměněný. Měl jsem strach Felicity." ukápne mu slza a já s ním soucítím.

,,Nebyl jsi sám sebou, nemohl jsi za to a byl si ještě chlapec."

,,To že jsem byl chlapec mě neomlouvá. Zabil jsem a to je ten důležitý fakt. Až když se mě ujala tahle smečka dala mě do pořádku, jsou jako má rodina." tečou mu slzy. Přijde mi úžasné, že má city. Že je vyjadřuje a je mu fuk jak moc blbě to může vypadat.

,,Já tě chci ať říkáš cokoliv, nezměníš můj názor. Jsem tvá." a jako důkaz si sundávám mikinu a tričko. Oliver na mě hledí s otevřenými ústy. Cítím se nesměle ale i přesto před ním sedím v džínách a černé podprsence. Tak moc ho chci.

,,Olivere chci aby sis vzal tohle tělo. Chci aby sis vzal mě přímo tady a využil téhle chvíle, protože tě chci. A jak jsem řekla nedokážu se od tebe odpoutat. Řeknu ti, že tě miluju, ale dej mi čas. Vždyť si můj a nikoho jiného ve svém životě nechci. Už to vím s naprostou jistotou. Jak víc tě mám přesvědčit než tak to."

,,Už nic neříkej." zašeptá do mého ucha a a tiskne mě v náručí.

,,Jsi tak krásná." řekne a já vzdychnu když ucítím polibky na mém krku.

Posunu se dozadu a Oliver mě následuje.

Jeho měkké rty se otírají o má ústa a já cítím přicházející vlny vzrušení. Jeho fyzická síla s tím jak si mě nadzvedává mě přitahuje a jsem jím naprosto omámená. Vzrušeně ho kousnu do rtu a sleduju stékající kapku krve na jeho rtech. Jazykem ji olíznu a Oliver se na pne.

,,Och Felicity. Jak jen to děláš, že mě tak svádíš." usměju se a tentokrát líbám všude po těle já jeho. Dotýkám se jemně jeho břišaků a a svalů na rukách zatím co ho nárušivě tisknu k mému tělu. Naše těla do sebe zapadají jako klíč k zámku. Nemohli bychom bez sebe žít.

Stratili jsme se sami v sobě a teď se potřebujeme.

Začne sundávat moji podprsenku a mně se líbí to jak je jemný. Trochu se zachvěju. Zasměje se.

,,Nemusíš se bát vůbec ničeho. Nikdy bych ti nemohl ublížit."

,,Já vím, lásko." šeptnu a líbí se mi vidět jeho zářící oči.

,,Zopakuj to." široce se usměje.

,,Lásko." řeknu znovu a líbám ho od rtů. Mezi polibky to stále opakuji a laskám mu něžně ucho.

Oliver vzdychne do toho mého a ten zvuk si ihned zamiluju. Rozepíná mé džíny a za jedinou pouhou chvíli před ním ležím už jenom v kalhotkách. Dotýká se mě něžně tam dole a já se cítím jak v sedmém nebi. Začne mi sundávat už i kalhotky a všechno oblečení co nás předtím drželo od sebe už leží na zemi. Naklání se nade mnou a já nechci nic víc než aby byl už ve mně.

Podívá se na mě a vím že čeká na moje dovolení.

,,Můžeš." řeknu a zatímco cítím jak do mě proniká usilovně mě líbá a nepřestává s tím ani potom.

Naše ruce jsou spojené a oba dva jsme jako jeden. Patříme k sobě.

,,Možná tohle je to co jsem potřebovala k tomu abych se odhodlala a možná jsem měla trochu strach," přiznávám mezi steny.

,,tohle byl čas, který jsem potřebovala. Miluju tě Olivere. Tak moc."

Další čááást :D :*Snad líbí :) Já popravdě tuhle část hltala jedním dechem :D moc popisování sexuálních chvilek mi nejde takový příběhy nepíšu, ale snažila jsem se :D a přehánět jsem to zas nechtěla jen přece tohle není erotická povídka, takže... :D

comment a vote :33 díkes.