Já a můj vlk

Část 8 - Oliver Queen

Ústa mám stále zakrytá dlaněmi.

Ten muž tam leží nahý a vůbec se nehýbe. Trochu se bojím jestli není...

,,Ne! Jen to ne!"

Ruce si dám podél těla a opatrně pomaličku se přibližuji k muži. Nevidím mu do tváře, protože je stočený do klubíčka.

,,Prosím ať není mrtvý jen ať není mrtvý!" mumlám potichu.

Natahuji se blíž a dotýkám se prstem lehounce o jeho záda.

Škubne sebou a já vykřiknu.

Alespoň vím, že žije.

Muž se rozhlídne a když spatří mě začne vyděšeně couvat, zatím co si zakrývá svůj spodek.

,,Bože, proč se zrovna tohle musí stát mně. Proč zrovna já jsem expert na trapné situace." nadávám spíš sama k sobě.

Podívám se jeho směrem, ale zakrývám si pohled dlaní.

,,Můžete-můžeš mi říct, co si tu dělal úplně nahý?" trochu se zakoktám. Cítím se nejistě a vlastně ani nevím co mám dělat.

,,Já...procházím se." kouknu na něj jako by spadl z višně, ale on se jen usmívá. Vidím, že na tom není o nic líp. Je v rozpacích.

,,Jo tak to skus možná říct někomu kdo ti to uvěří."

,,Dobře?"

Chvíli tam mlčky stojíme.

,,Vysokoškolská párty?" prohodím ledabyle.

,,Jo...tak něco." zasměje se a i já cítím jak se mi pohnuly koutky úst.

Opět mlčíme.

,,Já jsem Oliver. Oliver Queen." řekne a podívám se na něj.

,,Víš, že teď není tak úplně vhodná doba na seznámení?" ukážu prstem od spoda dolů na jeho tělo a opět se odvrátím.

,,Jistě." zasměje se.

Má dokonalý smích.

Opět ticho. Nevydržím to.

,,Jsem...Felicity. Smoak." povzdychnu a otočím k němu rukou, ale jeho směrem se nedívám.

,,Rád tě poznávám Felicity." jeho hlas je jak samet. Ostrý, ale příjemný a krásný.

,,Nevpomínáš si, kde sis nechal oblečení?" optám se zdvořile.

,,Upřímně, ne nepamatuju si nic." něco mi trochu říká, že lže.

,,Fajn. Dej mi čas."

,,Kam to jdeš?"

,,Za chvíli jsem tu." zopakuju.

Po 10 minutách vybíhám opět kopec.

Nesu mu oblečení.

,,Na." hodím po něm košili, džíny a boty.

,,Děkuju"

,,Je to po mém tátovy snad ti to bude"

,,Tvůj táta..."

,,Už nežije...ale je pár věcí které jsem si po něm nechala. Můžeš si je vzít. Budou se ti hodit víc než mně." podívám se mu do očí a usměju se. Oplatí to. Nad hrudi má vytetovanou hvězdici. Přímo nad levým prsem.

Odvrátím se a čekám než se obleče. Po chvilce se otáčím a konečně vidím Olivera oblečeného.

Ještě že tak.

Zadívám se na něj a vězím pohledem na každém kousku jeho těla. Je přitažlivý a mužný.

Má svaly a to se mi na něm líbí.

,,Felicity."

Vyruší mě z jeho hodnocení.

Otevřu ústa do písmenka o.

,,Co jsi říkal?" kousnu se do rtu a on uvázne pohledem na mých rtech.

,,Už bych měl jít." zopakuje předchozí slova, která jsem prvně nezaslechla.

,,Chceš jít pěšky až do..."

,,Bydlím kousek." odpoví stylem který mi říká, že se vyhýbá odpovědi kde že vlastně bydlí.

Proč by měl taky důvod to říkat úplně cizí holce. Co jsem si myslela. Tohle je typ vysokoškoláka, který je oblíbený určitě v celé škole.

,,Dobře. Tak se měj." slabě se usměju a otáčím se k odchodu.

,,Počkej." dojde ke mně a jeho obličej je od mého téměř pár centimetrů, tak blízko jsem se k žádnému muži ještě neocitla.

,,Felicity Smoak zachránila si mi život." pokývne na sebe a já se zasměju.

,,Ráda zachraňuji muže v nesnázích."

,,Takže se to stává často?" podezřele přivře oči.

,,Jo. Uhádl si." Chviličku na sebe jen zíráme a já cítím dotek jeho ruky na té mé.

A než si to uvědomím už je pryč.

Tohle bylo...vážně zvláštní setkání.

Za celé roky nikdo v lesích v Mystic Falls nebyl a já tam najdu vlka a dokonce i neznámého člověka.

Olivera Queena.

A to bylo mé první setkání s ním. První setkání s tím do kterého jsem se bezvýhradně a neodvolatelně zamilovala.