Já a můj vlk

Část 36 - Nový den

Z něčeho tak krásného se má člověk probudit s krásným pocitem. Ale na mě přichází opět noční můra.

Oliver v ní stojí jen v černých kalhotách a s mečem v ruce, naproti někomu komu nevidím do tváře. Flustruje mě to. Pak už vidím jen krev kterou náhle vystřídá temnota.

Vykřiknu.

,,Co se děje?" vyhrkne naléhavě Oliver. Podívám se na něho a zachumlám se k němu. Tak je to lepší.

,,Další noční můra? Dlouho jsi je neměla." pohladí mě po vlasech.

,,Jo, ale tahle byla něčím jiná."

Usměje se.

,,Čím?"

,,Nevím, skoro jako by to byla skutečnost, jako...mám to na jazyku, ale nedokážu to vyslovit."

,,No tak, nedělej si s ničím starosti, jsi se mnou. Ochráním tě před vším a před veškerou noční můrou, protože ti slibuju, že vždy když se probudíš budu vedle tebe." přislíbí a krásný pocit opět zahřeje až do srdce.

,,Jsi tak..."

,,Jaký?" zasměje se.

,,Optimistický."

,,Jo, víš snažím se."

,,Jistě, lásko." přitáhnu si jeho obličej k mému a vtisknu mu ranní polibek.

,,Felicity, měli bychom vstávat."

,,Áááá." zaúpím.

,,No tak, jsi vycvičená jak jen se dá, už jen boj s mečem a jsi naprosto dokonalááá." poslední slovo protáhne a já se zasměju.

,,To jsem celá já."

Sedím na zemi v tureckém sedu a mám zavřené oči. Oliver sedí naproti mně přesně ve stejném rozpoložení. To jediné co jsem vážně nechtěla bylo cvičení jógy.

Dělá takový ty zvláštní zvuky a já vyprsknu smíchy.

,,Olivere to nemyslíš vážně? Jóga? To na mě nezkoušej."

,,Ale no tak. Nekaž to, prosím!"

,,Když tak pěkně prosíš." obrátim oči v sloup a zašklebím se.

Znovu zavíráme oči a snažím se soustředit, ale stejně mi to přijde zábavné. I když, musím uznat že něco na tom je. Pomáhá to se soustředit a vyčistit si mysl. Od všeho. Od útrap každodenního života až po vše co se mi stalo, ale jedinou věc to nedokáže smazat, včerejší noc.

,,Jóga, v původním konkrétním významu znamená spojení a to znamená obnovení takzvaného spojení individuálního Já. Sanskrtský výraz jóga, odvozený od judž, má mnoho různých významů, z nichž nejužívanější jsou: připoutat, spojit, sjednotit nebo ovládnout."

Jedna z věcí kterých na něm miluju je ta, že mě stále překvapuje v jeho inteligenci. Ví toho mnohem víc než já, a místo toho abych ho poučovala já jakož to žena, dělá to on. Přijde mi to...úžasný. Kdo by nechtěl mít po svém boku inteligentního muže.

Mám větší chuť se na něho vrhnout než poslouchat tyhle věci, kterým vlastně ani nerozumím, ale nemůžu, Oliver by mě pak nenechal ve výcviku vydechnout. Trestal by mě tím.

,,V tomhle cvičení se mluví o způsobech meditace a uctívání, které pochází z let kolem 900 př. n. l. Nejznámější zmínky o józe pocházejí z 200 př. n. l. a Pataňdžaliho jóga súter 300 až 200 př. n. l.

,,Uvědomuješ si, že skoro ničemu nerozumím?" nakloním hlavu na stranu a kousnu se do rtu.

,,Nedělej to. Felicity koleduješ si o prodloužení výcviku, a já to s radostí udělám i když bych nerad."

,,Fajn." proklepu si ruce.

Oliver to znovu vysvětluje a tentokrát víc stručně. Děkuju.

,,Skvěle.!" vykřikne s radostí.

,,Vidíš? Po józe se vždy uvolníš. Tvá mysl se víc soustředí na určitou činnost, v tomto případě na boj s mečem."

,,Ráda bych se soustředila na jiné činnosti." obmotám si ruce kolem jeho pasu a sladce se usmívám.

,,Já sice také, ale teď ne."

,,Ne?" zakývám hlavou.

,,Ne." zasměje se.

Takové kdyby to bylo.

,,Koukal jsem na ty rány, když jsi spala." dotkne se mého boku.

,,Zahojilo se to celkem rychle. A slib mi, že až budeš mít touhu udělat to, řekneš mi to. Už si neublížíš!" zdůrazní poslední slova.

,,Slibuju."

Převlekám se do půjčeného oblečení a lehám si do postele. Oliver se také převléká a během chviličky je u mě. Přikryje nás dekou a obemkne své ruce kolem mě. Bezpečí. Pomyslím si a nadechnu se. Takové to je.

,,Brzo tu budou." zaslechnu jeho hlas.

Stisknu ho víc.

,,Počítám s tím. Natrhnu jim zadek." vyhrknu a Oliver se zasměje.

,,Ano Felicity, to jsi celá ty. Takovou tě chci mít. Odvážnou."

:* :) :3