Já a můj vlk

Část 11 - Někdo jiný

Teplo a žár. Otvírám oči a všímám si ohniště kolem mě. Nejdříve trochu ucuknu, ale nic se neděje. Je mi vlastně...příjemně. A naproti mně sedí Oliver (Oblečený v džínech, po mém tátovy, ale triko si nevzal a já tak odolávám jeho úžasnému tělu.)

Zvedne oči a zabodne pohled do toho mého.

Nic neříkáme. Ale já vím, že jsem se měla zachovat jinak. Ublížím mu jestli ho opustím, tak to naznačil. Potřebuje mě a já jeho. Ale jak ví, že ho potřebuju...

Musím se zeptat.

,,Proč si myslíš, že tě potřebuju?" vyhrknu.

Otvírá ústa do prázdna. Došli mu slova nebo co. Mám právo vědět co si myslí.

Hraje si s prsty na rukou a zírá do ohně.

Toužím po odpovědi.

,,Jestli mi neodpovíš ihned odcházím. Já tě varuju Olivere. Odejdu a už se nevrátím, nemyslíš že si odpovědi zasloužím? Ještě zhruba tak..." zadívám se na oblohu plnou hvězd.

,,před pár hodinami si se přede mnou proměnil z vlka na člověka!" řeknu hrubě a dotčeně.

,,Věř, že ti chci odpovědět!" zařve.

,,ale, není to zas tak jednoduché." odmlčí se a podívá se na mě soucitně. Soucitně? Já jeho soucit nepotřebuju co si sakra vlastně myslí.

,,Co není jednoduché?! Co?!" zavrčím vztekle.

,,Felicity...ty nejsi zkrátka ty. Jsi někdo jiný.!"

Děkuju guys za čtení :33 A děkuju za followers :)