Já a můj vlk

Část 31 - Prozatím

,,Olivere." vyhrknu jeho jméno s naprostým nadšením.  Přibíhá k cele a žádá aby ji otevřeli.

,,Nemáme ji propouštět."

,,Alexi pochybuješ snad o Danielově slovu?!" zavrčí skrz zuby a postaví se před mladíka, který mě má hlídat.

,,Ne." odpoví neutrálně.

,,Fajn tak otevři ty pitomý dveře nebo přes tebe projdu způsobem, který se ti nebude zamlouvat." pronese Oliver výhružně a Alex se už nezdá ani trochu drsný. Má z Olivera respekt.

Otvírá neochotně dveře a odchází pryč. Vrhám se Oliverovi do náruče. Je příjemné cítit jeho pevný stisk a silné ruce.

,,Olivere." vydechnu znovu jeho jméno. Líbá mě na rty.

Přejedu rukou po jeho mírném mužném strništi. Přijde mi to neodolatelně sexy. Jeho rty jsou mé. Všechen vzduch co dýchá je můj. Vášeň mezi námi je roztoužená a neuhasitelná, bohužel jí musíme prozatím bránit. Stále mě, ale tíží to co skrývá. Nelze zapomenout.

,,Pojď se mnou." řekne a já ráda opouštím to hnusné zatuchlé místo.

Je už pozdě večer a Oliver mě bere za ruku. Někam mě vede.

Prodíráme se přes kamenní a les. Podaří se mi zakopnout, Oliver mě ale chytá. Zasmějem se. Takový se mi líbí, když je bezstarostný. Alespoň na moment.

,,Dávej pozor." škodolibě se usměje.

Ten úsměv je tak krásný. Ty ústa. Snažím si držet odstup.

Pokračujeme v cestě. Leknu se když mi zakryje dlaněmi oči. Ucítím jeho dech u pravého ucha a tep se mi vzrušeně zrychluje.

,,Něco ti ukážu." zašeptá.

Přikývnu. Uděláme pár kroků a on mě vede. Důvěřuju mu? Asi ano. Kdybych mu nedůvěřovala nebyla bych tu teď s ním. Odkrývá dlaně z mých očí a já se chvíli rozkoukávám.

,,Ve dne je to ještě krásnější. Slibuju." usměje se a já mu to oplatím.

Přede mnou se rozprostírá louka různých druhů květin a samozdřejmě i vůňí. Ano zcela jistě je to krásné. Dělám pár kroků do předu. Oliver mě políbí za krkem.

,,Jsi v pořádku? Posledních pár dní..."

Zaštípou mi slzy v očích.

,,Bylo toho moc. Stratila jsem vše."

,,Felicity prosím, neříkej to. Máš mě." řekne starostlivě a ublíženě.

Otočím se k němu.

,,Vím, že tě mám, ale není nic co by mě spojovalo s minulostí snad až na pár věcí, které si stihl vzít."

,,Ty by si chtěla aby tě s ní něco spojovalo?"

,,Vlastně, ne tak úplně..." odmlčím se. Co mám víc říct.

,,Bolí to hodně?"

,,Olivere stratila jsem rodiče už i prarodiče..."

,,Tohle já nemyslím." zvážní.

Přijde blíž a vyhrne mi triko nahoru.

,,Tohle." ukáže na mé škrábance po těle.

,,Já..."

,,Udělala sis to sama, že je to tak."

,,Já...ani to nevnímám, ale ta touha po krvy. Olivere kdybych to neudělala sobě, byla by tu druhá varianta a to by si byl ty já ti přece nechci ublížit. Nemůžu... já..." začínám propadat panice.

,,Hej, hej klid." přitáhne si mě k sobě a tiskne mi polibky do vlasů.

,,Nedělej si o mně starosti. Bojím se o tebe. Všiml jsem si toho, když si se ráno v autě převlíkala. Ubližuješ si a nejenom sobě, tímhle ubližuješ i mě. Uvědomuješ si to?"

,,Ano."

Ležíme v trávě a pozorujeme hvězdy.

Pro tuhle chvíli je mi dobře. Prozatím.

Nová část :) DÍky za čtení :)