Já a můj vlk

Část 30 - Melanie

Daniel na sebe hodí pár věcí a já se pouštím do dalšího a dalšího vyvětlování. Vidím jeho vztek.

,,Olivere, to nemyslíš vážně!" vyštěkne Daniel.

,,Myslím to naprosto vážně!" odpovím lhostejně. Zrovna on mibude tak radit. Odfrknu si. Ten pravý.

Byl to právě on kdo se zamiloval před lety do kitsune. Do Melanie.

Melanie byla krásná a oslnivá, ale měla v sobě divokou lišku. Zamilovala se do Daniela a bylo tomu i naopak. Ale ji ovládla bolest a touha zabíjet. Pomstít se.

Neměl tak pevnou vůli, ale já vím, že to dokážu s Felicity zvládnout. Přijdou horší časy, ale i dobré. Miluju ji. Pomyslím si a koutky úst se mi zvedají do úsměvu. Přiznal jsem si to. Je úžasná, jedinečná a pro mě výjmečná. Ať má v sobě cokoliv, nedovolím aby ji to zničilo nebo změnilo. Neopustím ji.

Postupně na tom byla hůř a hůř. Daniel se jí snažil pomoc, ale jeho pomoc přišla vniveč. Byla stracená. Nakonec když povraždila několik lidí, musel ji on sám zastavit. Probodl jí srdce mečem. Po této strátě se nikdy úplně nevzpamatoval. zakázal všem o tom mluvit a nechal spálit jakoukoliv vzpomínku s ní. Nedokázal unést, že tak skončila kvůli němu, ale tu vinu si připisovat neměl.

,,Víš jak dopadla Melanie a stejně se opovážíš opakovat moji vlastní chybu!" zahřmí.

,,Danieli..."

,,Ne mlč! Může nás ohrozit."

,,Slibuju, že až uvidím, že je hrozbou odvedu ji odsud."

Uchechtne se.

,,A sám skončíš mrtví. Tak to chceš? Ona už hrozbou je." podívá se na mě a začne přešlapovat.

,,Nemám co stratit a zrovna ty bys to měl chápat."

Zkouším přehrávat jeho vlastní slova.

Zabírá to.

,,Myslím, že jsem Daniela přesvědčil ohledně tebe." posílám Felicity myšlenku.

Natáhne ke mně dlaň.

,,Platí." řekne.

,,Ale stále si mi neodpověděl, proč jste sem přišli." posadí se.

,,Nevím jak tě o to požádat."

,,Olivere nic neskrývej, prostě to řekni."

Nadechnu se.

,,Chtěl bych aby si bojoval za mě a Felicity ve válce."

,,V jaké válce?" vypadá zaujatě, je možné že ho to zajímá?.

,,Ve válce proti mé smečce. Ale abys věděl, nikdy jsem k nim nepatřil, patřil jsem vždy sem."

,,A přesto si odešel."

,,Odpusť příteli."

,,Olivere," poplácá mě po zádech.

,,Já ti nemám co odpouštět. Tahle smečka je tvá rodina a vždy bude. Kdykoliv se můžeš vrátit.

Tvé důvody odchodu chápu a ano pokud jde o tvoji otázku zda chci bojovat po tvém boku ve válce proti těm šmejdům, kteří si to zaslouží už celé staletí, pak ano bude mi ctí. Už dlouho si přeju smést je z povrchu, za všechny spory které napáchaly."

Pousměju se.

,,Felicity, máme je na své straně. Budou s námi bojovat."

Ahojda nová část. Ve škole toho mám moc takže doufám že 31 část přidám zítra :)

A děkuju všem za čtení :333