Já a můj vlk

Část 38 - Už brzo

Vstávám a sbírám všechnu odvahu kterou mám. Takto rozbolavělá jsem snad nikdy nebyla.
Ale musím cvičit. Možná tu budou dnes, možná zítra a nemůžu si dovolit stávkovat v posteli. Kruciš, musím být přece silná.
Oliver spí a já ho nechávám. Zaslouží si to. Potřebuje být odpočatý, celou noc na mě dohlížel.

Beru do ruky svůj meč a chystám se na louku. Snažím se předstírat, že se včera nic neudálo, ale všichni na mě hledí. Všechny ty vlčí pohledy.

Celé odpoledne cvičím, ale to co mě z něho odtrhne je křik.

Rozběhnu se přímo k táboru a ani chvilku neváhám. Naproti mně běží Oliver.

,,Olivere co se sakra stalo." vykřiknu vyděšeně.

,,Už přicházejí, nemáme moc času." němě na něho zírám a nemám co říct.

Válka začíná.

Pozdě k večeru když se začíná stmívat, Daniel zapálí oheň. 

,,Bylo mi ctí s vámi bojovat i v jiných bitvách a věřím, že stejně jako každou jinou i tuhle vyhrajeme."

Jedna zase kratší :D :3 Takže bych řekla že nás čekají zhruba poslední 4 části. :)