Já a můj vlk

Část 29 - Smečka

Okolo nás se ozívá vrčení vlků. Napětí stoupá. Vlci jsou všude. Jejich zhruba kolem 20 možná víc. Oliver mě drží za ruku jemně, zatímco já mu ruku strachy doslova drtím. Jsme připraveni na cokoliv. Jeden z vlků vystoupí z kruhu přímo k nám. Usuzuji, že je to jejich vůdce. Oliver se staví přede mě. Je odvážný.

,,Danieli stůj, nech mě to vysvětlit." zařve Oliver.

,,Ne!" ozve se v mé hlavě hluboký mužský hlas. Zachvěju se. On komunikuje myslí? Oliver mi nikdy neřekl nic o tom, že tohle umí ovládat.

,,Přivedl jsi k nám kitsune, kterou si měl zabít, tak mi vysvětli co tu dělá?! Proč tu je?!"

,,Všechno je to na delší vypravování, ale..."

,,Tak mluv!"

,,Budu mluvit! Ale jenom mezi čtyřma očima!"

Daniel zavrčí, ale nakonec souhlasí s jednou podmínkou.

,,Dobře ji," pokývne na mě.

,,prozatím zavřeme. Nechci slyšet žádné námitky jinak to rychle skoncujeme, upřímně nechápu jaký důvod tě vedl k tomu ji nezabít. Víš co je zač a přesto si dovolíš nás ohrozit, svoji bývalou smečku, jak prostopášný, od tebe bych to nečekal...Olivere."

,,Věř nebo ne, ona nemá kam utéct, jenže jak si řekl, nebudu nic namítat." řekne potichu Oliver a zahledí se mi do očí.

,,Neboj nic se ti nestane." jen to dořekne vlci kolem nás se promění do své původní lidské podoby.

Ovšem. Čelím jejich pronikavým pohledům. Civějí na mě ještě víc odsuzovačně než když byli vlky.

Podívám se před sebe.

Daniel je celkem pěkný pohledný kluk. Má plavé trochu kudrnaté blond vlasy. Světlá pleť a hnědé skoro bych snad řekla dokonce žluté oči. Na těle má zvláštní tetování a jedno je stejné jako má Oliver.

Musí to být jejich znak smečky. První co mě napadne.

,,Běžte." přikáže.

,,A ji," probodne mě znechuceně. ,,zavřete a hlídejte, ať vám za žádných podmínek neuteče. Rozumíte?!"

Všichni souhlasí.

Ihned na jeho povel ke mně přichází jedna dívka s dlouhými plavými černými vlasy. Ruce mi dá za záda a pevně mě drží, nevzpírám se. Oliver přistoupí blíž ke mně a políbí mě na čelo. Slyším posměšky. Nezajímá mě to a vím, že Oliverovi je to taky jedno. Nezáleží, na tom co si o nás myslí ostatní. Vůbec poprvé vysílá Oliver ke mně myšlenku.

,,Budu tě o všem informovat."

Takže ho teď opustím. Řekněme, že toho jsem se obávala nejvíce. Rozdělili nás. Daniel s Oliverem odchází směrem na druhou stranu a my se přesouváme daleko od nich.

Ta holka s černými vlasy je nepříjemná na pohled. Neustále kouká před sebe a mně nevěnuje pozornost, nic neříká. Přijde mi, že ji něco žere. Vím, že pro ně jsem něco jako stvůra, ale je v tom něco víc. Radši však mlčím. Přátelsky nevypadá.

Přicházíme k velké loucem která usuzuji slouží jako jejich tábor. Všude jsou různé zbraně a postavené domy ze dřeva. Žijí radši spolu v lese než samotní ve skutečným bytě nebo baráku. Jsou rodina.

Postrkává mě před sebe k cele postavěné z kostí. Zachvěju se. Moc smysl pro humor asi nemají. Ta dívka mě hodí dovnitř a já tvrdě dopadám na studenou zem. Žádné promiň nic. Pokud si pamatuju Daniel neříkal nic o hrubém chování. Mnu si zápěstí a sedám si do tureckého sedu. Vypadá to, že tu pobudu.

Odchází pryč a k cele si sedá mladý kluk, kterému může být nanejvýš patnáct let. Tak mladý a jeho rodinou jsou vlci. Zasloužil by si normální život. Ale komu se takové pocty dostane. Ani mně nakonec ne.

Z pohledu Olivera

S Danielem kráčím mlčky vedle sebe. Poslouchám jeho tlukot srdce a cítím jeho vztek. Pochopí to někdy? Pochopí moji situaci? Nevím, jak ho přesvědčit. Můžu jen doufat, že mi dá šanci. Musí dát šanci Felicity.

Ještě chvilku kráčíme a pak mi pokyne ať se posadím. Sedám si na čerstě posekanou trávu jedné louky a Daniel je naproti mě.

,,Spust. Řekni mi proč je pro tebe ta dívka tak důležitá a vysvětli mi svůj důvod příchodu."

A tak začínám vše vysvětlovat.

Od úplného začátku.

Bohužel málo komentujete a skoro žádný vote no :/ Takže jsem se propadla na 62 v kategorii náhodně a vypadá to, že se propadnu ještě dál. Škoda, doufala jsem že se dostanu aspon do 20, ale i tak díky, třeba to ještě dopadne :)