Broken [CZ - Luke Hemmings]

10.

Seděla jsem ve své lavici u okna, čekala až zazvoní na druhou hodinu a přitom si četla poznámky z biologie, jelikož jsem nevěděla, co jiného dělat. Michael stál na chodbě s Daisy jako každou přestávku, takže s ním jsem si povídat nemohla. Caluma jsem sice zahlédla při první hodině matematiky, ale teď se asi někde potuloval po škole. Annie a ani Luke tady nebyli, takže jsem zůstala sama.

Annie mi ráno, když jsem zrovna snídala, napsala, že první dvě hodiny nebude ve škole, protože šla k zubařce. Ale proč Luke nebyl ve škole, to jsem netušila. A zrovna dnes jsem chtěla, aby tady byl.

Skoro celou noc jsem se převalovala z jednoho boku na druhý a nemohla usnout. Pořád jsem musela myslet na to, jak se choval taťka a co mi včera řekl. I když mi hodně pomohlo to, že jsem zavolala Lukovi, pořád mi nebylo dobře. Nedokázala jsem na to jen tak přestat myslet.

Nakonec jsem usnula, ale spala jsem asi jen dvě hodiny, což bylo hrozně málo, a proto jsem dnes byla příšerně unavená. Vůbec jsem se nedokázala soustředit na školu. Z první hodiny jsem si nic nepamatovala, byla jsem myšlenkami úplně jinde, po celou dobu jsem se jen snažila nechat oči otevřené, abych tady neusnula.

I když jsem si četla to, co jsem měla zapsané v sešitě z biologie, moc jsem tomu nevěnovala pozornost. Neměla jsem tušení, o co tam šlo. Nakonec jsem to vzdala, naštvaně zavřela sešit a položila si hlavu o lavici. Přivřela jsem oči a snila o své posteli, kde bych si mohla lehnout a nemusela z ni do zítřka vylézat.

Ale na druhou stranu jsem se také bála jít domů, nevěděla jsem totiž co očekávat. Taťku jsem ráno doma nepotkala, protože ještě spal. Do práce šel až odpoledne, takže ještě nemusel vstávat. Bála jsem se, že v dnes noci přijde ve stejném stavu jako včera. Ale pak mi došlo, že bych se mu mohla vyhnout, že v tu dobu budu pravděpodobně spát. Trochu se mi ulevilo.

Chvíli jsem pak ještě ležela na lavici a přemýšlela nad tím, jak se můj život tak rychle změnil. Potom mě ale z mých myšlenek vyrušil chlapec, který seděl přede mnou. Když jsme spolu šli ráno do školy, byl plný elánu. Celou dobu mi nadšeně vyprávěl o něm a Daisy, o jejich dvouměsíčním výročí, které dneska slavili.

"Eleanor, cos v noci dělala?" zeptal se mě Michael a posadil se na svou židli. Neochotně jsem zvedla hlavu a podívala se na něj.

"Nic," řekla jsem a následně si zívla, díky čemu se Mike zasmál. Dala jsem ruce vzhůru a pořádně se protáhla.

"Jo, to vidím," poznamenal, ale pak se už k tomu nevracel, "kde je Luke?"

"Nevím," zavrtěla jsem hlavou a podívala se na prázdné místo vedle sebe, kde chyběl člověk, kterého jsem dnes tolik potřebovala vedle sebe.

"To byla debilní otázka, vždyť spolu sotva prohodíte slovo," pronesl Mike a pak se znovu zasmál.

"Hm," zamručela jsem a projela si vlasy rukou. Oni nevěděli, že mě Luke doučoval, nikomu jsem se s tím nesvěřovala. Líbil se mi fakt, že o tom nikdo nevěděl. Bylo to takové naše tajemství. Sice se jednalo jenom o blbé doučování, ale stejně se mi to líbilo.

Naše přátelství, tedy pokud se tomu dalo říkat přátelství, bylo dost zvláštní, on byl zvláštní. Bavili jsme spolu, záleželo mi na něm a troufala jsem si říct, že jemu záleželo na mě. Sice bych uvítala, kdyby mi toho o sobě řekl víc, ale na to si asi budu muset počkat.

"Zrovna jsme se o tobě bavili, Luku," promluvil po chvíli Mike, což mě donutilo zvednout hlavu. Párkrát jsem zamrkala, abych zaostřila. Uviděla jsem, jak si Luke sundával batoh a pokládal si ho na zem vedle lavice. Vůbec jsem neslyšela někoho přicházet, asi jsem byla moc zabraná ve svých myšlenkách.