Broken [CZ - Luke Hemmings]

28.

"Nemůžu uvěřit tomu, že už je čtvrtek odpoledne," povzdechl si Luke, když jsme po škole vešli do jeho doteď prázdného domu. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

Oba jsme věděli, co to znamenalo. Taky jsme z toho oba byli pěkně nervózní. Dneska jsem na sebe sotva promluvili, oba dva jsme byli ponoření do svých myšlenek. Ale zároveň jsme byli pořád u sebe, pořád jsme se drželi za ruce a usmívali se na sebe.

"Jo," přikývla jsem, "uteklo to nějak moc rychle," dodala jsem.

"Jo, mně se líbilo tady s tebou být," řekl upřímně Luke a opět si povzdechl.

"Mně taky," souhlasila jsem. Pak jsme oba šli v tichosti do jeho pokoje. Tam jsme pohodili batohy na zem vedle jeho stolu. Já jsem se poté přesunula k jeho posteli, kde jsem se položila na záda.

"Chováme se divně," podotkl Luke se smíchem, když také pomalu kráčel k posteli.

"Jo, chováme," souhlasila jsem opět a zasmála se. On se mezitím položil vedle mě, nahmatal mou ruku a stiskl ji.

"Asi bychom to neměli dělat," pronesl poté Luke tiše. Já jsem se k němu otočila, abych mu viděla do tváře. Díval se nahoru do stropu, vypadal zamyšleně.

"Já...já to chci udělat. Ty...ty ne?" zeptala jsem se nejistě. Bála jsem se jeho odpovědi. Připravovala jsem se na to několik dní a opravdu jsem to chtěla udělat. Netušila jsem, proč to teď bylo tak divné.

"To víš, že chci," pronesl a taky se otočil ke mně tak, abychom se mohli sobě dívat do očí, "dneska ti to sluší," usmál se na mě a trochu víc mi stiskl ruku.

"Děkuju, tobě taky," řekla jsem upřímně. On ale vypadal úžasně vždycky. To prostě nebylo fér. Pak jsme zůstali potichu, jenom se navzájem prohlíželi a užívali si společné přítomnosti. Nechtěla jsem ani přemýšlet nad tím, jaké to bude zítra, až se vrátím domů.

"Myslíš si, že se dají Michael s Annou dohromady?" promluvil nakonec Luke.

"Snad jo," odpověděla jsem mu popravdě. Vypadalo to teď opravdu nadějně a to i přesto, že se kolem Mika pořád motala Daisy.

"Taky doufám. Je to zvláštní, ale přeju jím to," pronesl pak Luke.

"Taky jím to přeju," souhlasila jsem s ním. Přemýšlela jsem nad tím, co asi Luke cítil. S Annie se rozešel už dávno, ale stejně ho to muselo někdy ranit. Hlavně když ji vídal každý den ve škole. Bylo od něj celkem hezké, že to těm dvěma přál, i když ten jejích vztah/nevztah zničil ten jeho.

Pak jsem posbírala své veškeré sebevědomí, zvedla jsem se a posadila se na Luka. Uvelebila jsem se na něm a pořádně jsem se na něj usmála. On mi také věnoval nervózní úsměv. Od něj jsem vůbec nečekala, že bude nervózní. Byla jsem ale ráda, že jsem v tom nebyla úplně sama.

"Víš, co mi včera řekl Michael?" nadhodila jsem, když jsem začala přejíždět rukou po jeho hrudi.

"Co?" nadzvedl obočí.

"Že my dva k sobě patříme, že si nedokáže představit, že bychom se někdy rozešli. Panebože, to je hodně 'že'," uchechtla jsem se a zhluboka se nadechla, "taky mi říkal, že jsem v tobě vyvolala toho starého Luka nebo něco v takovém smyslu," dodala jsem.

"To má asi pravdu," řekl se smíchem, "my dva k sobě prostě patříme, to ví každý. A jo, předtím, než jsi přišla k nám do školy, jsem na tom byl dost špatně," dodal pak.

"Jsem ráda, že jsem tě poznala," pronesla jsem poté šeptem a naklonila se k němu, abych ho mohla políbit. Položil mi ruce na záda a přitáhl si mě k sobě. Prohloubil náš polibek a pak se ode mě odtáhl.