Broken [CZ - Luke Hemmings]

47.

"Takže...nejlepší bude, když se rozdělíme, ne?" zeptal se Luke a s úsměvem se díval všude okolo sebe. Byli jsme v supermarketu, Luke se probudil s velmi dobrou náladou, na můj vkus až s moc velkou. Pobíhal šťastně po domě, skončil vždycky u mě, dal mi krátkou pusu a běžel dál. Samozřejmě to nedělal jen tak, uklízel i u toho, přenášel věci a podobně, ale o to to bylo divnější. "Ty zajdeš pro zeleninu a já pro špagety a tak," rozhodl. Ano, Luke se rozhodl vařit, ale doma jsme v podstatě nic neměli. Luke normálně neměl rád vaření. Jediné, co dělal rád, byly palačinky.

"Proč mám pocit, že mě chceš těmi špagetami otrávit?" zasmála jsem a dívala se na jeho rozjařenou tvář. "Takové nadšení..." vrtěla jsem nevěřícně hlavou.

"Ale neblbni," přitáhl si mě k sobě a jemně mě políbil, "jenom mám radost! Konečně jsem si uvědomil, že jsi tady se mnou," ukázal na mě, když se ode mě odtáhl. Nakrčila jsem čelo.

"Ehm...už jsem tady skoro měsíc," podotkla jsem.

"Já vím! Šílené, že?" zářivě se na mě usmál. "Tak já jdu na ty špagety, uvidíme se za chvíli," zamával mi ještě a pak zmizel v jedné z uliček tohoto většího supermarketu. Pokrčila jsem nad ním rameny a vydala se opačným směrem k zelenině.

Ještě jsem tam ani nedošla, už mi v kapse zabrněl mobil a ne jednou. To byl určitě Luke. Ach jo.

Luke: miluju te

Luke: miluuuujuuuu te

Luke: miiiluuujjjuuuu tteee

Luke: uz to mas? jestli jo najdi si me!!!

Kdybych ho před dvěma minutami neviděla střízlivého, myslela bych si, že se někde opil. Ale zase...když byl naposledy opilý, nebyl tak veselý, naopak...měl dost blbou náladu a vyčítal mi nesmysly. Naštěstí jsme to oba rychle hodili za hlavu a dělali, že se to nestalo. A to hlavně kvůli tomu, že jsem ten den viděla svého otce a já v té chvíli Luka fakt potřebovala, nechtěla jsem se s ním hádat.

"Pardon, omlouvám se," vypadlo ze mě rychle, když jsem do někoho vrazila, jelikož jsem se pořád dívala do mobilu. Když jsem k dotyčnému vzhlédla, uviděla jsem blondýnku, která měla podobný účes jako Annie, ale Annie to nebyla. Přišla mi o trošku vyšší, ale když jsem se jí pořádně zadívala do tváře, opravdu vypadala dost podobně jako moje kamarádka. Divné. A taky mi přišlo, že už jsem ji někde viděla...a to nejen díky té podobě...

"To je v pohodě, nic se nestalo," usmála se na mě, "wow, nejsi ty náhodou Eleanor, ta, co-"

"Co se chtěla...zabít?" zastavila jsem ji a zamračila se na ni. Co to do mě vjelo?! Neměla bych tak na někoho vyjíždět...

"Chtěla jsem říct ta, co chodí s Lukem Hemmingsem, ale dobře," řekla s úsměvem a dala si malý pramínek vlasů, který jí spadl do očí, za ucho. Pak si skoro plný košík, který do teď držela v ruce, položila na zem.

"Připomínáš mi-"

"Annie Clarkovou?" nadzvedla obočí, úsměv jí z tváře ale nemizel. Přikývla jsem. Že by to byla její sestra? Blbost. Já si myslela, že má tři bratry... Možná jsem to zaslechla špatně. Ještě jsem totiž všechny její sourozence neviděla. Vlastně jsem ještě ani u Annie doma nebyla... "Ona je moje sestřenice. Moje mamka a její mamka jsou dvojčata, obě jsme na ně celkem podobné, takže..." nedopověděla to.

"To je...drsné," vypadlo ze mě, připadala jsem si jako idiot. Teď, když jsem se na ni dívala a dávala si záležet na jejich rozdíly, všimla jsem si, že Annie měla jiný nos i pusu a taky postavu, ale pořád si byly dost podobné. Ale už jenom podle postoje holky přede mnou mi přišlo, že každá se chovala úplně jinak. "Přijde mi, že už jsme se někde-"