Broken [CZ - Luke Hemmings]

2.

V jedné ruce jsem držela plánek školy a v druhé rozvrh. Teď jsem měla mít biologii a podle toho plánku byla učebna o dvě patra níž. Samozřejmě můj plán, že půjdu za někým ze třídy, mi nevyšel, protože pan Phillips se mnou chtěl mluvit a všichni mi mezitím utekli. Chtěl se mnou mluvit hlavně o matice. V učebnici mi ukázal, co probrali, abych se to doma mohla doučit. Čekalo mě hodně práce.

Vyšla jsem ze třídy úplně zmatená a snažila se opět zorientovat v plánku. Nebyl vůbec složitý, jenomže já jsem byla úplně vystresovaná a zoufalá, takže jsem se v tom trochu ztrácela.

Stála jsem na místě a nevšímala si lidí okolo, pouze jsem se soustředila na papír, který jsem si důkladně prohlížela. A proto mě dost překvapilo, když mi někdo lehce zaťukal na rameno. Zvedla jsem hlavu od papíru a podívala se na dotyčného člověka.

Byla to ta blondýnka s kratším mikádem, která seděla v lavici přede mnou. Byla moc hezká, měla nádherné modré oči. Vypadala moc sympaticky, ale stejně jsem se ji bála, hlavně potom, co si o mně pravděpodobně šeptali s tím červenovlasým klukem, co seděl vedle ni.

"Ahoj, já jsem Anna, ale všichni mi říkají Annie," představila se s velkým úsměvem a to mě na pár sekund vykolejilo.

"Eleanor," taky jsem se představila, když jsem se vzpamatovala z toho, že mě vůbec oslovila. Bylo to od ni moc milé. Už jsem si myslela, že nikoho nezajímalo, že měli novou holku ve třídě.

"Co to máš?" ukázala na papíry, co jsem držela v ruce a nakoukla mi přes rameno, aby se mohla pořádně podívat.

"To je plánek a rozvrh," vysvětlila jsem jí stydlivě a znovu se zadívala na papír, abych se jí nemusela dívat do očí. Nechtěla jsem ji vyděsit tím, že se na ni budu překvapeně dívat kvůli tomu, že se se mnou začala bavit.

"Tak to už nepotřebuješ," pronesla, "máš totiž mě," dodala a následně se zasmála. Pak se dala do kroku a naznačila mi, abych šla s ní. Ulevilo se mi, už jsem se nemusela strachovat, že zase přijdu pozdě do hodiny. Schovala jsem papír do kapsy a následovala ji.

"Tak proč jsi vlastně přestoupila?" zajímala se Annie, když jsem ji došla a šly jsme bok po boku. Cestou stíhala mávat na různé holky a kluky, kteří se na ni buď usmáli nebo jí zamávali nazpátek.

"Já...ehm...no...přestěhovali jsme se," vydala jsem ze sebe nejistě a doufala, že se nezeptá na důvod. To bych totiž nevěděla, jak se z toho vykroutit. Pravdu bych jí totiž neřekla. To bych ji musela znát hodně dobře, abych jí to pověděla.

"Odkud?" vyptávala se dál. Odpověděla jsem jí, i když jsem tušila, že to město neznala. Bylo totiž malé a ne moc známé a taky celkem dost daleko odsud. "Tak to neznám," přiznala se, když uslyšela název městečka, kde jsem vyrůstala.

"Nedivím se, je to zapadákov," řekla jsem a mávla nad tím rukou. Město bylo sice malé a nezajímavé, ale byl to můj domov. Vždycky jsem byla pyšná na to, že jsem tam žila. A proto se mi odtamtud těžce odcházelo.

"Kdy jste se přestěhovali?" zajímala se Annie a dala si vlasy za ucho. Na moment se na mě koukla, ale pak se zase podívala před sebe, aby do někoho náhodou nenarazila.

"Už jsme tady týden," odpověděla jsem jí a přitom si vzpomněla na ten příšerný den, kdy jsme tady s taťkou dorazili. Probrečela jsem celý den, tak moc jsem se chtěla vrátit zpátky.

"A líbí se ti tu?" vyptávala se dál. Nevadilo mi, že se mě ptala na tolik otázek. Annie byla příjemná, a i když jsem s ní mluvila jen pár minut, byla mi hodně sympatická. Kdybych já měla novou spolužačku ve třídě, taky by mě takové věci zajímaly.