Broken [CZ - Luke Hemmings]

29.

"Je pátek, pátek, pátek," přišla zvesela Annie k mé skříňce, kde jsem čekala na Luka, až se vrátí. Calum si s ním chtěl promluvit, takže teď stáli pár kroků ode mě a byli zabraní do rozhovoru. Zajímalo by mě, o čem si povídali.

"No jo, je pátek," zamručela jsem smutně a pak si povzdechla.

"Ty nemáš radost?" zajímala se Annie a lehce do mě šťouchla. Opřela se o vedlejší skříňku a otočila se na mě tak, aby na mě viděla.

"Ne," zavrtěla jsem hlavou a pak znovu vydala zmučený tón. Proč ten týden tak rychle utekl? Za normálních okolností bych byla radostí bez sebe, ale dneska opravdu ne. Vůbec jsem se netěšila domů. I když se taťka choval poměrně...mile, když jsme si předevčírem volali, nevěřila jsem mu to. Určitě bude po mně řvát.

"A jo, ty už vlastně jdeš dneska domů, co?" zeptala se a rukou si projela vlasy. Slušelo jí to jako vždycky. Nechápala jsem, jak to dělala.

"Jo," přikývla jsem, "to bude hrůza," dodala jsem a promnula si obličej. Musela jsem se na to psychicky připravit. Hlavně jsem doufala, že už tam tu Sandy neuvidím a ani o ní nikdy neuslyším. To by u mě taťka klesl opravdu nízko.

"Ále...hlavu vzhůru, od Luka rodiče určitě zase někam pojedou a zase tam budeš," usmála se na mě. Pochybovala jsem, že mě taťka někdy pustí z domu... ne tak se někde zase vypařit na týden. Kdyby ještě zjistil, že jsem nebyla u kamarádky, ale u Luka, asi by mě zabil.

"A proč ty jsi tak nadšená z pátku?" změnila jsem raději téma a nahodila veselejší tón. Jí se najednou rozzářil obličej.

"No...Mike...Mike něco chystá," pošeptala a pak se uculila. Já jsem významně přikývla. Měla jsem obrovskou radost, že Annie vypadala zase šťastně. Asi se Michael konečně rozhodl správně.

"A co?" zajímala jsem se a usmála se na ni, jelikož její úsměv byl až moc nakažlivý.

"To nevím," pokrčila rameny, "to mi neřekl. Ale asi to bude naše první oficiální rande. Je to úplně zvláštní, že my spolu půjdeme na...rande, jelikož se známe už tak dlouho a jsme spolu skoro pořád, ale zároveň to bude určitě sranda," zasmála se a trochu vypískla.

"Tak to mám radost," řekla jsem upřímně, "a co Daisy?" pošeptala jsem, když jsem si vzpomněla na holku od Mika.

"Ona...no...Mike mi trochu naznačil, že se s ní brzy rozejde," svěřila se mi, "ale ještě to nechci úplně rozhlašovat. Jak ho znám, on mění názory skoro pořád, takže se všechno může...změnit. Proto se ani nechci tolik radovat, jenže ono to nejde," zahihňala se.

"Jsem ráda, že jsi šťastná," pronesla jsem popravdě. Natáhla jsem se k ní a pořádně ji objala. Ona chvíli překvapeně stála, ale nakonec mě taky objala.

"Taky jsem ráda, že jsi šťastná, El," svěřila se, "vypadáš o dost líp, než když jsi tady přišla. Líp myslím...šťastněji. Ty jsi krásná pořád," uchechtla se a já se zasmála s ní.

"Tak děkuju," poděkovala jsem a odtáhla se od ni, "dneska si to užij. Pak mi napiš, jak to dopadlo," mrkla jsem na ni.

"Jo, neboj. Budu tě informovat," pověděla mi a pak zazvonilo. A jelikož Calum s Lukem pořád stáli na chodbě a o něčem vášnivě diskutovali, šla jsem společně s Annie do třídy. Cestou tam se mi ještě rozplývala, věnovala všem nádherné úsměvy a trochu poskakovala. Měla jsem z ni takovou radost, že jsem se usmívala s ní a zapomněla se bát dnešního odpoledne.

---

"Ne, já tě nepustím," řekl dneska už asi podesáté Luke, když jsme spolu stáli v objetí před školou. Ani jednomu z nás se nechtělo domů. Vůbec by mi nevadilo, kdybych tady zůstala po zbytek dne. Ale musela jsem domů, nechtěla jsem si dělat ještě větší problémy.