V závanu Sherlocovy dýmky

Minulost je minulost

Je krásný letní den. Vítr zpívá a malé děti si hrají na písku. Je část prázdnin.

Každé léto, ve stejný čas odlétají rodiny na dovolené. Na letišti Václava Havla je přecpáno. Což je překvapivé, protože je jen 6 hodin ráno.

Maminky popohání své děti, tatínci odnáší s mrmláním kufry a babičky si stěžují, že ta dovolená je od rok roku dražší. Bylo by vše normální, až na jednu dívku, která sedí uprostřed dění. Sedí na lavičce a pohupuje nohama. Její vlasy jí padají jako vodopády, které nejde zkrotit. Na první pohled dívka působí normálně. To je jen první dojem.  

Pohled dívky:

Ten muž si měl vzít lepší boty. Na první pohled je poznat, že je u armády. A ta jeho žena. Pff. To nepotřebuje komentář. Zadívám se na ní a na první pohled vím o ní vše. Elena Ptáčková, 36 let, jednou rozvedená, sekretářka, s matkou špatné vztahy, málo vydělává a jede na dovolenou v Karibiku, kterou vyhrály v loterii. Tak to je tedy existence.

Asi bych se měla představit nebo budu doufat, že mě znáte. Jsem Verity Adéél. Nechápu, proč mi dal ten bankrotář, který říká, že je mým otce takové jméno. Možná chtěl, abych nelhala. V tomhle ohledu se spletl. Nebo snad matka chtěla, abych se jmenovala jinak. Abych byla výjimečná? V tomhle ohledu se jí to podařilo. Jsem výjimečná, ale nikdo to nechte uznat.

Jsem jedinečná. Možná tím, že ovládám kouzla dedukce a o všech vím vše. Nebo tím, že jsem byla 10 let v psychiatrické léčebně a o světě za psychinou jsem nevěděla nic. Teď se ptáte "Proč jsi tam byla?" Protože, jsem byla jiná. Nikdo neviděl mojí genialitu. Svého jediného kamaráda a jsem ztratila.

Před 10 lety mi byla diagnostikovaná nemoc, které má jen 1% lidí na světě. Nemoc o které si všichni myslím, že člověk, kterého postihla musí být cvok nebo v horším případě dement. To já tedy nejsem. Moje velice výjimečná nemoc se jmenuje Sociopatie a lidé postihnutí jsou sociopati. Já jsem jeden z nich. A, aby toho nebylo málo, mám ještě jednu nemoc, která je podobná autismu a ta se jmenuje Aspergerův syndrom. Pokud nevíš, co to znamená, vygogli si to. Já to vysvětlovat nebudu. Na to je můj mozek až moc geniální.

"Let Praha, Letiště Václava Havla- Velká Britanie, Heathrow. Odbavení." Slyším s megafonu. Tak a jdeme do letadla. Vstříc novému životu. V kufru mám celý svůj život. Vše co jsem měla na psychině.

Matka sice protestovala a chtěla, abych zůstala doma a okopávala jahody. To sotva. Nechci, aby můj mozek zakrněl. Děkuju pěkně. A otec? Ten si válí šunky někde v cizině. Otec na baterky, fakt.

Tak a jdeme na to. Jsem Verity Adéél a jdu za novým životem.

----

Vítám všechny u své nové povídky. Snad se vám bude líbit.

Jaký na vás zanechala dojem, Verity. Je to egoistka nebo geniální žena?

S láskou Anna