V závanu Sherlocovy dýmky

Vyžírač oplatků

Verity:
Moje skvělá domácí mi ukázala můj pokoj. Ta ty peníze jsem čekala něco lepšího. Je to malá místnost s postelí, stolem, s malou komodou a zrcadlo.

John se rozloučil s Sherlokem, který ho naprosto ignoroval a pak se mě vzal trošku stranou. "Jídlo je v ledničce." řekne a podívá se na mě. "Co jsi uvařil?" zeptám se hraji si s prsty. John se na mě překvapeně podívá a pak začne vysvětlovat. " Máte tam rizoto." hlesne a pak potichu dodá "Na tohle se mě Sherlock ještě nikdy nezeptal. Donuť ho jíst." řekne, vezme klobouk a odejde. Jde za svojí Mary.

Musím si vybalit všechny věci. Vytáhnu čtvery stejné černé šaty. Z útrob kufru vyndám dvě obyč trik a jedny černé kalhoty. Pak ještě vytáhnu asi deset knih. A pak ještě nějaké zbytečnosti.

U letiště jsem si koupila tři balení Lázeňských oplatku. A po cestě je položím na stůl v obýváku. A pak rychle zamířím do kuchyně. V dřezu leží asi deset hrnků a ještě více talířků. Otevřu komodu a na mě vypadne lebka. Vezmu jí a opráším jí.

Holka zlatá, tady nebudeš. Vezmu lebku a položím j na krb v obýváku. Tady budeš vypadat líp.

"Co mi ničíš mojí lebku?" ozval se za mnou tichý hlas. Stojí tam Sherly a v ruce drží moje opatky.
" A co žereš moje opatky?" zeptám se ho mile a ukážu naštvaně na moje oplatky. "Jsou dobrý." zamumlá a rozvalí se na gauč.

Dojdu k ledničce a otevřu jí. A v tom okamžiku na mě vypadne liská ruka. No, moc stará asi nebude. Koukám na ruku, která má příšerně okousané nehty a dlouhé prsty. Najedou si všimnu ulomeného nehtu. Nakloním se k tomu prstu blíž. Za nehtem je vlas. Zrzavý.

"Sherly, za jedním s tich prstů je vlas. Zrzavý." pronesu k obludě, která leží na gauči. "Já vím. Čekal jsem až to objevíš." pronese a dál se věnuje "velice" zajímavému stropu. Arogant jeden.

"Crrr" ozve se zvonek u dveří. "Proč tam nejdeš?" zeptám se a podívám se na Sherly. "A proč by? Nuda." pronese. Jsem tu první den a už jsem jeho služka. Tak takhle to nejde, hošánku.

"Dobrý den. Co potřebujete?" optám se může v obleku. " Ty jsi holka, Sherloca?" zeptá se ne příliš taktně. "A kdyby, měnilo by to něco?" zeptám se a upřu na něho své oči. "Jen, že s Sherlocem nikdo nevydržel. Už jsi našla tu ruku v ledničce?" zeptá se nedbala. "Ano. Žena, 30 let, zrzavé vlasy a nervák. Stačí?" optám se a čekám na reakci. Muž je očividně překvapený.

"Kdo je tam, Verity?" zařve na mě Sherly." Krásné jméno pro krásnou dámu." vytasí poklonu muž a políbí mi ruku. "A vaše ctěné jméno?" zeptám se. Než muž stačí odpovědět, ozve se znovu Sherly.

"Tak kdo je to, Verity?" optá se znovu, trochu rozladěně. "Nějaký vlezlí muž v obleku, nejspíš okolo 37, vládní úředník Británie, manželka a jedno dítě, syn." zařvu na Sherloca.

"Mycroft. Pusť ho." řekne znuděně Sherlock. "Slečno, skvěle jste mě popsala." řekne Mycroft další poklonu.

"Mycrofte co tu chceš?" zeptá se rozladěně Sherlock. Mycroft si sedne do křesla. Chce kávu a ani to nemusí říkat.

"Zde máš, kávu. Tři kostky cukru a smetana." podám mu nápoj. Mycroft je evidentně zaskočený.

"Sherlocku, mám pro tebe práci." poví mezi usrknutíma. Sherlock se ani nehl. "Je to vražda." řekne a pak udělá dramatickou pauzu. "U mě v práci." řekne pyšně.

"Nemám zájem." řekne Sherlock a zírá na hrnek s kávou. Vzdychnu a donesu mu ho. "Já jsem nic nechtěl." pronese překvapivě. "V tom případě si to vezmu." řeknu nevrle a popadnu hrnek a napiju se.

" Ale Sherlocu. Já vím, že dlouho jsi nic nevyšetřoval. Kdy byla ta poslední vražda. V březnu?" zasměje se. "Tvoje zeď hodně vypovídá." nadhodí. Pak se podívám na zeď za Sherlocem. Zeď je na pár místech děravá. Asi od kulky.

"Nemám asistenta." pronese Sherly. A dodá "John odjede na měsíc do Německa." pronese. "Mýlíš se, bratříčku. Jednoho pomocníka máš v místnosti." pronese Mycroft. Cože? " Myslím, že tvoje spolubydlící by byla skvělá asistentka. Odhadla mě skvěle." pronese Mycroft.

"Jí?" zeptá se trochu hloupě Sherlock. "Bravo. Poznal jsi, že je to holka." zasměje se ironicky Mycroft. "Nechci k sobě brát začátečníka." zamumlá Sherlock. "A k odnášení věcí, jsem ti dobrá." zařvu na něho. "Bratříčku, myslím, že tahle krásní spolubydlící bude ještě tvrdý oříšek." uchechtne se Mycroft. Vstane a u dveří dodá "Zítra v kanceláři." usměje se a na mě mrkne.