V závanu Sherlocovy dýmky

"Jimm Moriarty. Hi."

A máme tu 30 díl mé humorno-detektivního-romantického-divného příběhu. Neuvěřitelně děkuji za tolik zhlédnutí a podpory. Jak vidím, Sebb jste si oblíbila, tak jsem se rozhodla pro vás sesmolit nějakou dlouhou povídku nebo rovnou knížku. Co by jste na to řekli. Dějem by jsme byly asi v letech, kdy Sebbovi bylo 20. Nebojte bude tam i Jimm. Co na to říkáte, dušinky? Nevím zatím datum vydání, ale asi okolo zaří-říjen. V té době bude končit Sherlock a já budu pro vás chystat druhý díl. Btw: Máte nějaký nápad na název. Já mám buď, "Vyrůstal v objetí dvou psychopatů" nebo "Byl jsem vychován V závanu Sherlockovi dýmky." Co říkáte? Já se přikláním k té první variantně.

-----------------

Sherlock:

Jako obvykle jsem si vzal taxi a dorazil na místo určení. Budova bazénu byla omšelá a ta levná omítka se začala slupovat. Barvu z Teska bych příště nekupoval. Na internetových recenzích, nemá moc kladný ohlas.

Když jsem otevřel dveře a vešel, nikdo tam nebyl. Jen bazén se leskl v měsíčním svitu. Já můžu být hned básník. Třeba bych to pak mohl hodit na svůj blog. "Sherlock básníkem. Co můžeme čekat příště. Kuchařskou show?" By se psalo v novinách. Třeba by moje káva s dvě kostkami cukru měla úspěch.

Po okukování terénu jsem začal mluvit. "Koupil jsem vám malý dárek." Řekl jsem a pak pokračoval. "O tom to vše je, že ano?" Nadhodil jsem otázku. Žádná odpověď. Podle mých dedukcí. "Všechny vaš hádanky. Všechno jen abyste mě rozptýlil od tohoto." A nad hlavu jsem ukázal těžce vydobytou flasku.  

Najednou se ozval hluk a já jsem se otočil. Předemnou stál, můj věrný nocleh, John Watson. Už jsem si myslel, že on je Jimm Moriarty, i když jeho inteligence by tomu moc nenasvědčovala.

"Dobrý večer." Řekl John. Zase na sobě má tu příšernou bundu. Kde ji koupil? Nebo jí dostal od té Sarah nebo jak se ta ženština jmenuje. "To je obrat , že Sherlocku?" Řekl John. "Vsadím se, že jste to netušil. Mám rád malé překvapení. Takové malinkaté." Řekl ke své nevoli John a ošil se. "Co... byste chtěl, abych ho donutil říct... dále?"Zeptál se John. "Gottle o'gear,Gottle o'gear, Gottle o'gear." Zarazil jsem ho jednoduchým slovem "Nech toho." On, ale pokračoval. "Dobrý tah. Bazén, kde zemřel malý Carl. Zastavil jsem jeho. Mohu zastavit i Johna Watsona. Zastavit jeho srdce" Řekl John a ošil se. Nejspíš mu to bylo nepříjemné. "Kdo jste?" Zeptal jsem se.

Jimm:

Ahh. Náš milý Sherlock je nedočkavý. A jdeme se bavit.

1. Pravidlo: Epický nástup. Já nepotřebuji vyskočit s dortu nebo zápasit ve vrtulníku jako James Bond. Mě stačí vyjít ze dveří a všichni jsou paf.

2. Pravidlo: Dávejte krátké věty. "Dal sem vám své číslo." Pronesu a v sobě dusím smích. "Myslel jsem, že by jste mi mohl zavolat. Tím nijak nenaznačuji, že bych se nudil. "Je to Browning L9A1, ve vaší kapse nebo mě jen rád vidíte." Tipl jsem. Jeho vyděšený úsměv je k nezaplacení. Měl bych si ho vyfotit a dát nad krb. "Oboje." Prones a ne moc originálně vytáhl zbraň. On určitě sledoval Jamese Bonda. Na tuty.      

Sherlock:

Kdo je zatraceně, tento prapodivný týpek. Vypadá jako pojišťovák zkřížený s vakoveverkou. Ty mají takové oči. 

"Jimm Moriarty. Hi." Řekl pyšně a narovnal se. "Jim z nemocnice. To jsem doopravdy udělal tak pomíjivý dojem?" Zeptal se. "To ty vždy, Jimme." Prohlásil tichý hlas.  Z poza stínu vyšla osoba v červených šatech a hnědých vlasech. "Drahá, ten epický přístup si musíme nacvičit." Prohodí ze smíchem Moriarty a Verity se usměje. "Když ty vysaješ v dolním patře." Dá podmínku. Co to tady dělají? "Vysát? Jsi tak kouzelná, když dáváš podmínky." Usměje se chladně Jimm. "Drahá, pozdrav pány. Člověk, který si myslím, že je geniální a hňup v oblečení s 90. let." Prohodí.

"Zdravím, Sherlocku i tebe Johne." Řekne Verity a vyrazí k nám. Ťukání podpatků dopadá na kachličky a její úsměv mrazí všechny přítomné v zádech. John je vyděšený a nejspíš to není schopný pobrat. Moriarty se zvláštně šklebí a já, no nevyjadřuji emoce. "Drahý." Příjde k Jimmovi a před zraky všech, mu dá mlaskavou pusu na tvář a postaví se po jeho pravici. "Ohh, náš milí Sherlock žárlí. Neboj, drahý, najdeme ti nějakého jiného psychopata. Ne, počkat! Sociopatha, přece." Opraví se a pořád se krutě kouká. Pořád držím zbraň v ruce.

"Nebuď hloupý. Někdo drží pušku. Zlomíš mi vlásek a je po tobě." Zasměje se a Verity se zachichotá." Dal jsem ti je malinko nahlédnou do celé mí špinavé práce, kterou dělám pro tento velký špatný svět." Prohlásí.

"Drahý Jime.. pomůžeš se zbavit sestry mého milence." Řeknu a on se začne potulně usmívat. "Pomůžete mi zmizet do Jižní Ameriky?" To se už nekontrolovaně šklebí. "Přesně tak. Jsem specialista," odmlčí se "jako vy."

"Geniální." Musím uznale konstatovat. "Já vím. Jsem skvělí, že ano drahá." A žduchne do Verity, která stojí oddaně vedle něho. " Jsi ďábelský," A aby svojí větu ještě víc zdůraznila, pronese." miláčku." Jimm se nafoukne a usměje. "Nikdo mě nikdy nedostane." prohlásí. "Já ano." Vyvrátím a natáhnu zbraň.

"Přece nebudeš střílet před dámou. Zklamal jsi mě Sherlocku." A zamlaská jako když matka kárá své dítě, že udělalo něco špatného.       

 Verity:

A teď se spolu hádají. Jimm je mistr hádek a zvratů. Jako Joker, ale na rozdíl nemá Jimm vlasy zelené, tetování na čele a hnusné zuby. Jimm je prostě celkem normální. Celkem.

Jak tak koukám, Jimm je prcek. Sherlockovi je po ramena. Sebb mu vždy, když je v dobré náladě, říká prcek. Je to sladký, že :D.

"Uff, tak já půjdu." Pronese Jimma a mrkne na mě. Poručil ať tam zůstanu, že mě pak vyzvedne. Upřímně doufám, že to bude co nejdřív.

Sherlock je tak bláhový. Myslí si, že Jimm dohoní. A to si říká, že je nejgeniálnější šlověk na světě.

Sherlock pak začne z Johna strhávat oblečení. U bazénu. "Já to nikomu neřeknu, kluci." Prohodím. Podívají se na mě dva nechápající pohledy. "Proč, jsi se k němu přidala?" Zeptá se John nevrle.

V tom okamžiku, Sebb začne mířit na Johna. "Kluci, jsem tak náladový. Verity by o tom mohla napsat knihu. Ale nemůžu vás vypustit jen tak. To dá rozum, že." Prohlásí Jimm.

Najednou začne zvonit telefon. Moje oblíbená a znám jednoho člověka, který jí má taky rád. "Můžu to zvednout?" Zeptá se Jimm. To nebylo v plánu. "Máte na to zbytek svého života.

Jimm:

"Cože?! Zopakujte to! jestli to není pravda, stáhnu vás z kůže." Prohlásí a zavolám na Verity. "Drahá, jdeme." A Verity cupitá za mnou.

Práce čeká.