V závanu Sherlocovy dýmky

I vrazi mají tajemnství

Jimm:

Verity napřed, jako by nereagovala. Kouká na mě nevěřícně a v její očích se objevil strach. Strach ze mě. Jsem rád, když se mě lidé bojí. 

"Stala se z tebe snad ryba nebo co? Odpověz!" Poručím a ležérně se opřu o balkonék. "Co chceš slyšet?" Zeptám se a dá si ruce v bok. Musím se usmát nad její postojem. Vypadá tak rajcovně. "Pokud neodpovíš, jak já chci, tak se tvým přemilým přátelům stane něco ohromně ošklivého." A poslední slovo vytáhnu do šibeniční výšky. Verity zavrčí a otočí se k obloze. Velice nečekaně padá hvězda a najednou se mě Verity zeptá." Máš nějaké přání, Jimme?". A na scéně se objevila dojemná scéna. "Vezmi si mě." Zašeptám jí do ucha. Po sekundách konečně její hlava udělá ten pohyb, který chci.

 "Svatba je zítra. Bez odmlouvání." Rozhodnu. Verity se pootočí a na tváří se objeví pošklebek. "A šaty, Jimme? Co šaty? Já se nebudu vdávat v teplákách a vytahaném triku. I když, asi by jsem ušetřili, ale jak vidím nejsi na podpoře." A opře se o mramorový stolek, který má stříbrné nohy. Ta ví, jak na mě. Potvora. "Dnes ještě příjdou švadlena a ty šaty ti ušijí do zítřka." Zavrčím při přestavě vyhozených peněz za cár hadru. 

"A co hosti? No, z mojí strany, asi nikdo nebude. Matka je díky tobě mrtvá a otec je pro MĚ nezvěstný. Ani mi to nevadí. Byl to otec na baterky. A co Sherly? A nebylo by slušné, říct Molly, že se s ní rozcházíš? " Zeptá se pobaveně Verity. Chce mě zahnat do kouta, ale já se nenechám porazit. Jsem  přece Jimm Moryarty." Molly? Kdo je to? Počkat, to je přece ta husička. To byla jenom zástěrka, abych se měl jak dostat k tobě. A náš drahý Sherlock? Přece na svatby nevěří, ne?" Nadhodím vítězný úsměv. Verity vzdychne na důkaz poražení. Tak se mi to líbí. Chci mít vždy na vrch. A vítězně zabouchnu dveře.

Verity:

Překvapeně si sednu na lavičku na balkonu. Já se budu vdávat! Pane bože!!! Až do teď jsem myslela, že si nikdy níkoho nevezmu. Přiznejme si to. Kdo by si mě vzal, že. Ale nakonec se někdo objevil. Někdo, koho znám už 10 let a považuji ho za bratra. Někdo kdo je skoro psychopat. Vždyť je to šílené. Naprosto šílené. Přesně ve stylu Jimm. 

Verity Moryarty. To zní tak... tajemně. Zní to stejně zvučně jako Bond. James Bond, agent 007. To se rovnou mužu představit jako manželka největšího kriminální poradce na světe. 

"Dobrý den, slečno. Já jsem Dolly Willson a mým úkolem je pro vás zhotovit šaty na míru. Jak by jste si je představovala?" Zeptá se švadlenka, která mi měří moje míry. "Nějaké neobvyklé. Svatba má být v černém, že? Co kdybych zazářila v červené? To by bylo rajcovní, že. Co třeba červené s bílou spodničkou. Nahodě úzké, ale od pasu by se rozšiřovali." Popíšu a na konci se napiji červeného vína, které je položená na stole. Richebourg od Henri Jayera je to nejlepší víno. Možná to bude tím, že stojí něco okolo 7,350 liber. Hold, kvalita se vyplácí. "Dobře, šaty budou zítra ráno." Řekne švadlena a odejde.

Miluji ticho. Žádný ruch, ani šepotání. Když jsem byla mladší, tak jsem si vychutnávala ticho v cele. S Jimm, to nebyl žádný problém. Jimm nepatří mezi ukecané lidi. Spolu ze skleničkou odejdu do koupelny a dám si vanu.

Jimm:

Vše se daří. Mým agentům se podařilo zamluvit kostel v místní vesnici a k tomu jsem zajistil svatební cestu. Do Ruska! Je tam setkání věřitelů a sponzorů. Tam přece musím být, ne. S manželkou budu vypadat líp. Víc seriózně.

"Až přijede svědek, pošlete ho zamnou." Poručím a odkráčím do svého pokoje. Ale tam přece nic nejde dělat, že. Sherlock!!! Jde se hrát.